Milan Halousek
Je jedním z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Je rovněž vedoucím odboru Vzdělávání České kosmické kanceláře, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a členem Astronomické společnosti Pardubice. V neposlední řadě je také vášnivým sběratelem autogramů kosmonautů a všeho dalšího, co s kosmonautikou a lety do vesmíru souvisí.

V pátek je to 52 let, co se „celý svět dozvěděl tu zprávu TASSu", že do vesmíru vyletěl první člověk – Jurij Alexejevič Gagarin!

Ve stejném roce, kdy tento, tehdy 27letý, major armády Sovětského svazu obkroužil ve své raketě Vostok 1 Zeměkouli, se v Pardubicích narodil i jeden ze současných  předních českých popularizátorů kosmonautiky –  MILAN HALOUSEK. A právě s ním jsme si o prvním člověku mezi hvězdami popovídali.

Narodil jste se ve stejném roce, kdy Jurij Gagarin vylétl do vesmíru. Podnítilo i toto váš zájem o kosmonautiku?
Narodil jsem se necelé dva měsíce po letu Gagarina. Těžko posoudit, jak moc mě to  ovlivnilo do budoucna. Vždyť většina malých kluků chce být buď  kosmonautem, nebo popelářem… Myslím si však, že více mne v tomhle směru ovlivnil až let Vladimíra Remka, který do Československa přinesl výraznější vlnu zájmu o kosmonautiku.

Jaký vliv měl let Jurije Gagarina na kosmonautiku obecně?

V podstatě ji ovlivnil absolutně – pokud by neletěl do vesmíru Gagarin, tak by neletěli ani další. Samozřejmě, pokud by to nebyl on, byl by tím prvním později někdo jiný. Ale ten první otevírá cestu těm ostatním. A to byl Jurij Gagarin. Jeho let nebyl nijak technicky složitý – start, jeden oblet Země, přistání. Celkem 108 minut trvající cesta. Ale byla první – a tak to už navždy zůstane. Do dnešního dne bylo ve vesmíru 528 mužů a žen, kteří společně nalétali již více než 41 tisíc dnů, což je více než 113 roků! A Gagarinovi z toho „patří" pouhé necelé dvě hodiny. Jeho jméno bude ale pořád zapsané na prvním místě tohoto seznamu.

Netušíte, jestli byl někdy Jurij Gagarin v Pardubicích?

Nevím o tom, že by zde někdy byl. A zdá se mně to velice nepravděpodobné. Vím, že v Československu byl dvakrát. Poprvé hned po letu vedla jeho první zahraniční cesta právě do naší republiky.  Ve dnech 28. a 29. dubna 1961 pobýval v Praze. Podruhé byl v Československu v létě roku 1966, to byl v Karlových Varech a navštívil i Mariánské Lázně. V Pardubicích prvního kosmonauta světa připomíná jen Gagarinova ulice v Polabinách. Čestnými občany Pardubic jsou kosmonauti Vladimír Remek a Alexej Gubarev, Jurij Gagarin však ne.

Myslíte si, že kdyby Jurij Gagarin tragicky nezemřel, že by svůj let do vesmíru zopakoval?
Těžko říci. Gagarin byl pro sovětské vedení a jejich propagandistické aktivity příliš cenný na to, aby ho vystavili riziku dalšího kosmického letu. Kromě toho je tady i fakt, že na podzim 1961 utrpěl dost těžký úraz hlavy, když při rekreaci na Krymu utíkal oknem před svou rozzlobenou manželkou. Toto zranění by asi samo o sobě bylo důvodem pro vyřazení z letuschopného stavu. Přesto se Gagarin stal náhradníkem Vladimíra Komarova pro první let nové kosmické kabiny Sojuz. Ale všichni asi tušili, že to je pouze gesto, že by Gagarina do nevyzkoušené kabiny s řadou nedostatků nikdo nepustil. Komarov pak během tohoto letu v dubnu 1967 nakonec zahynul… Gagarin byl i v oddíle sovětských kosmonautů připravujících se k obletu, a později k přistání na Měsíci. Ale opět neletěl. Dnes bychom řekli, že byl především jen tváří tohoto projektu.

Jaký byl Gagarin člověk? Jistě jste hovořil s někým, kdo s ním studoval, žil či byl v kontaktu.
Mluvil jsem s několika lidmi, kteří se s ním osobně setkali – ať již v Sovětském svazu, nebo při jeho dvou návštěvách Československa. Všichni na něho vzpomínají jako na milého, ale hodně unaveného, přesto však  usměvavého člověka. Gagarina ničilo vědomí, že se na něho po jeho kosmickém letu začalo obracet veliké množství prostých lidí z celého SSSR a dovolávali se u něho pomoci. On se snažil, předával dopisy odpovědným lidem, ale určitě tušil, že se téměř nic z toho nevyřídí. A sám to zvládnout samozřejmě nemohl. Krátce po letu se vyznal z toho, jak ho trápí skutečnost, že se k němu lidé upínají jako k jedné z posledních možností v Sovětském svazu, slovy: „Připravovali mě na vesmír, nikoliv na miliony lidských očí…" Kromě toho jezdil z jedné recepce a oslavy na druhou – všude spousta pití, jídla, alkoholu. Vyšel z tréninku, ztloustl, pil „jako Rus" a věděl, že za svými novými kolegy-kosmonauty zaostává vzděláním a zkušenostmi. Začal studovat Vojenskou akademii, chtěl se vrátit k létání alespoň na vojenských letadlech. A právě při jednom ze cvičných letů v březnu 1968 tragicky zahynul…!

Co si myslíte o konspiračních teoriích ohledně letu Jurije Gagarina či přistání Američanů na Měsíci v roce 1969?
„Proč létají Rusové tak často do vesmíru? Vozí tam Gagarinovi důchod…" Konspiračních teorií o tom, zda-li byl Gagarin vůbec ve vesmíru, nebo že letěl až jako druhý (tím prvním měl být syn předního sovětského konstruktéra letadel Vladimír Iljušin), je řada. Stejně tak jako konspiračních teorií o tom, že Američané vůbec nikdy nebyli na Měsíci. Spekuluje se i o tom, že Gagarin zahynul při nezdařeném kosmickém letu. Ale faktem je, že již v době Gagarinova letu disponovaly Spojené státy tak kvalitním  monitorovacím zařízením, že start jeho rakety je dobře zdokumentován i z tohoto směru. A Spojené státy nikdy jeho let nezpochybnily. A naopak ani představitelé Sovětského svazu nikdy nenaznačili, že přistání Američanů na Měsíci je podvod. I když to pro Sovětský svaz byla zdrcující a rozhodující porážka v kosmickém soupeření obou velmocí.

Sbíráte autogramy kosmonautů a astronautů. Máte i ten Gagarinův? A můžete prozradit, jak jste ho získal? Popřípadě kde a za kolik?
Mám ve sbírce dokonce dvě podepsané fotografie Jurije Gagarina! A obě jsem dostal před mnoha lety darem od lidí, kteří se s ním setkali osobně – jedna je ze setkání s Gagarinem v Karlových Varech v roce 1966, druhá ze setkání v Sovětském svazu. Mám ve sbírce i několik knížek o jeho kosmickém letu, v češtině i ruštině. Zajímavé jsou i noviny – vlastním jednostránkové zvláštní vydání Rudého práva přímo ze středy 12. dubna 1961. Podle tiráže vyšlo již ve 12 hodin 30 minut, tedy velice krátce po ranním Gagarinově letu.  A kuriózní je, že je tam například v grafice znázorněno jeho přistání mimo svoji kabinu na samostatném padáku – což byla ve skutečnosti pravda, ale Sověti to potom ještě dlouhá léta nepochopitelně zapírali…