Rozhovor Lenky ŠtěpánkovéZdroj: DeníkAsi nejčastější otázka, kterou si teď lidé pokládají, je, kdy to konečně překonáme. Než se pustíme do nějakých prognóz, na čem to závisí? 
Hodně to závisí na opatřeních, která dělá vláda a k nimž přistupuje každý z nás. Když budeme striktně dodržovat nařízení a budeme se izolovat, sníží se riziko infekce a přenos se zpomalí. Úplně zabránit rozšíření infekce a promoření populace v rámci České republiky nejde. Tím, že budeme opatření dodržovat, bude se trochu prodlužovat doba, po kterou bude hrozit infekce. Díky tomu nezahltíme zdravotnictví, nápor na zdravotníky by se měl rozložit v čase a péče by se mohla věnovat vážně nemocným, snižovala by se mortalita. Hlavní příčinou úmrtí v Itálii a Španělsku, kde s opatřeními nezačali tak brzy, je, že nezvládají nápor závažně nemocných. Čím více bude lidí, kteří onemocnění prodělají, tím více se bude snižovat riziko přenosu. Budou chybět jedinci, kteří by infekci roznášeli dál. Jakmile chorobu proděláme, získáme imunitu a neměli bychom infekci dál šířit. 

Znamená to, že většina populace se musí s virem setkat, aby došlo k zastavení jeho šíření? 
Pravděpodobně to bude vypadat jako u očkování proti jakékoliv jiné infekci. Je spočítáno, že v případě 95 až 98 procent proočkovanosti nehrozí šíření infekce mezi těmi, kteří očkovaní být nemohou nebo na vakcínu neodpovídají. Vzhledem k tomu, že se koronavirus šíří kapénkovou infekcí, bude promořenost populace vysoká. Při 60 až 70 procentech se šíření zpomalí. Kdyby 95 až 98 procent populace bylo imunních, pak by byla jistota, že se infekce šířit nebude. Pro virus chřipky je typické, že se antigenně mění v čase, proto když jedno jaro prodělám chřipku, další jaro jsem zase v riziku, protože už v populaci koluje maličko jiný virus, na který se náš imunitní systém musí opět adaptovat, virus se znovu učí rozpoznávat a teprve potom proti němu začne bojovat. U koronaviru není zmapované, jak a zda se bude měnit. Naše imunita by nám v takovém případě mohla být za rok k ničemu.

Karanténa má tedy zpomalit šíření viru, aby nedošlo k přetížení zdravotnických zařízení. Stejně si ale musíme vytvořit kolektivní imunitu, protože jinak se pandemie nezastaví. Je to tak? 
Přesně to si myslím. Profesor Jan Pirk nejdříve řekl, že by bylo nejlepší, kdybychom se co nejdříve promořili. To je extrém, ale má také pravdu. Jenže s ohledem na starší generaci a riziko, že dojde k nějakým závažnějším projevům, jsou mnohem lepší tato opatření. 

Jsou podle vás vládní opatření dostatečná a správná? 
Ano. Dokonce bych ani nezpochybnila dobu, kdy s nimi přišli. Mně spíš vadilo, jakou formou byly zprávy podávány. Chyběl mi tam odborník. Ne vždy politici pustili pana profesora Romana Prymulu ke slovu. To byla chyba. Jakmile bude politik běžné populaci říkat věci, které souvisí s medicínou, vždy to bude trochu zkreslené a matoucí. To není dobře. Pan ministr Adam Vojtěch není lékař a čekala bych, že si na tiskové konference vezme lékaře, který dokáže zareagovat na jakoukoli otázku z řad novinářů. Je dobře, že teď lékaři prostor dostávají, protože oni vědí, co nám hrozí. Politici to možná tuší, ale stále zůstávají politiky. 

A asi nevypadá dobře, když přijdou na tiskovou konferenci bez roušek. 
Samozřejmě. Když jsem dávala blízkým naše podomácku vyrobené roušky, říkala jsem jim, ať se je nestydí nosit. Teď právě vyrábíme roušky, kde místo gumiček našíváme barevné velikonoční stuhy. Je to funkční, tak proč to nepoužít, aspoň je to trošku veselejší. 

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Zaujalo mě vyjádření infektologa z Kliniky infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Milana Trojánka, který pro Seznam Zprávy uvedl, že u mladých lidí, kteří netrpí žádnou jinou nemocí, jsou testy zbytečné. Mají zůstat doma a koronavirus sám odezní. Jaký na to máte názor? 
Je to pohled lékaře z místa, kde se provádějí odběry. Kapacita na vyšetření není taková, abychom zvládali vyšetřit úplně všechny. U mladých se dá předpokládat, že příznaky budou velmi mírné. Jestliže dodržují karanténu a další  opatření, dá se říct, že význam testů je nižší, než když u starších lidí nevíme, co je příčinou dušnosti a dalších zdravotních problémů. Také záleží na tom, jaké ty testy jsou. Klasické testy, které nějakou dobu trvají a nejsou úplně levné, jsou testy na průkaz virové ribonukleové kyseliny. Toto jsou testy spolehlivé a pozitivita výsledku jasně ukazuje na výskyt virových částic v odebraném materiálu, tedy na to, že vyšetřovaný byl infikován a je schopen virovou infekci šířit v populaci dál. Ale do Česka teď dorazilo 150 tisíc rychlotestů, to jsou testy fungující na podobném principu, jako je třeba těhotenský test. Prokazují se jimi specifické protilátky, které náš imunitní systém tvoří, když se setká s nějakým nebezpečným agens (činitel, pozn. red.), což koronavirus samozřejmě je. Ale tvorba těchto specifických protilátek se startuje až po několika dnech, takže pacient, který je sice již infikován a přijde na test třetí den od propuknutí příznaků, nebo dokonce ještě před propuknutím onemocnění, bude mít narychlotestu negativní výsledky, i když na sliznicích může mít ohromné množství virových částic a šířit je do svého okolí. Je potřeba lidem vysvětlit, že rychlotesty mají trochu jiný účel než klasické testy, které prokáží onemocnění ještě před jeho propuknutím.

Pokud ale nakažený člověk na testy nepřijde, nebude se zjišťovat, s kým se setkal. 
To je opět otázka kapacity lidí, kteří by to mohli dělat – většinou jde o pracovníky krajských hygienických stanic. Vysledovat, kdo se s kým setkal, je ohromně složité. Zpočátku to ještě šlo, ale tím, že teď už je komunitní přenos, kdy dochází k přenosu při běžných činnostech, podle mě trasování nemá příliš význam. Když se na to člověk dívá subjektivně, říká si, jak je možné, že to po něm nikdo nechce vědět. Ale když se na to podíváme z pohledu pracovníka, který má na stole třicet potenciálně nemocných a teď u nich má zjišťovat všechny osoby, s nimiž se setkal, a obvolávat je, je to v úplně jiné optice. Snaží se to zúžit jen na to nejpodstatnější období, kdy byl pacient nejinfekčnější. Proto se teď uvádí, že se sleduje maximálně pět dní zpátky. 

Hovoří se o tom, že onemocnění mívá často jen mírný průběh. Tělo si s ním tedy v takových případech dokáže poradit samo? 
Ano. Vše obstarává náš imunitní systém. Dá se říct, že virové infekce dnes  plošně neléčíme žádným lékem, spíš symptomaticky. Tlumí se horečka, podávají se léky usnadňující vykašlávání. Většinou spoléháme na aktivitu imunitního systému a jeho schopnost se virovým infekcím bránit. Zpočátku rychle dojde ke zhoršení stavu pacienta,  ale pak se všechny složky imunitního systému aktivně zapojí do boje proti virům a dokáží onemocnění eliminovat. Tam, kde imunitní systém selhává, máme dnes k dispozici docela velkou škálu antivirotik, léků, které přímo zasahují do reprodukčního systému virových částic. Zdá se, že i mezi nimi se dá najít lék, který by na koronavirus  mohl zabírat. Remdesivir je jeden z nadějných léků a myslím si, že pomůže zkrátit období celosvětové pandemie. V kombinaci s novou vakcínou, která by do ¾ roku mohla být, to určitě vidím nadějně. Zdravotnictví a výzkum jsou dnes na výši a dokáží velice rychle na tuto situaci zareagovat. 

Vraťme se k průběhu onemocnění. V jakou chvíli by už měl člověk zpozornět? Co je signálem, že si tělo samo neporadí? 
Dušnost. Je to první příznak toho, že virus pronikl do dolních cest dýchacích. Když se člověku špatně dýchá, znamená to, že se snižuje okysličování tkání. V tu chvíli by bylo vhodné, aby se pacient po telefonu poradil s lékařem, který rozhodne, jestli je nutná hospitalizace. 

Na druhou stranu, teď se hůř dýchá nám všem… 
Samozřejmě. Psychika hraje velkou roli, člověk si neustále měří teplotu, když zakašle, má pocit, že je to koronavirus. Je potřeba mít nadhled a zaměstnat se i jinými činnostmi než jen hledat zprávy o koronaviru. 

Co může každý z nás udělat pro to, aby následky epidemie byly co nejmenší? 
Nepanikařit, snažit se mít nějaký program, dobře se stravovat, šířit kolem sebe optimismus a dodržovat nařízení. Plno lidí netuší, jakou formou se virus šíří a co všechno je rizikové chování, proto je dobré poslouchat zdravotníky. Například když máte roušku pět hodin na ústech, je vlhká a nefunkční, je potřeba ji vyměnit. Ale samozřejmě narážíme na dostupnost ochranných prostředků. Důležité je zbytečně neriskovat a hlavně neohrožovat své okolí.

Za jak dlouho si tedy myslíte, že by Evropa mohla mít situaci pod kontrolou? 
Za tři měsíce bychom mohli dosáhnout vrcholu infikovaných a mohlo by to postupně klesat. K tomu, že už nebude prokázána nová infekce, by mohlo dojít, odhaduji, za čtyři měsíce. Myslím, že budeme kopírovat vývoj v Číně.  

Prof. RNDr. Zuzana Bílková, Ph.D. (*1965)

- Působí na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice
- Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
- Věnuje se vývoji nových imunoanalytických a separačních metod mj. na principu mikrofluidních systémů či biosenzorů pro stanovení diagnosticky významných analytů.
- 2002 roční studijní pobyt na Institutu Curie v Paříži (Francie)
- V roce 2005 habilitovala v oboru Analytická chemie (FChT UPa) a v roce 2015 v oboru Lékařská imunologie (LF UK, Praha).
- 2005 – 2015 vedla Katedru biologických a biochemických věd. V současné době působí jako garant 2 zdravotnicky zaměřených studijních programů a vede výzkumnou skupinu imunochemie a imunoanalýzy.
- Od roku 2007 se podílela na řešení celkem 5 mezinárodních projektů (FP6, FP7, Horizon 2020) na pozici koordinátor výzkumu za ČR.
- Od roku 2015 působí jako externí člen Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sídlem Hradci Králové.

Zdroj: UPCE

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník