Filip Šorf: Do USA jsem se odebral hned po ukončení studia na Univerzitě Hradec Králové v roce 2006. Využil jsem možnosti pracovat pro jednu organizaci působící v sociálních službách ve státě Massachusetts. Žiji a pracuji zde do dnes. Za tu dobu jsem měl možnost okusit leckteré vymoženosti země, kam většina lidí míří prožít svůj americký sen, který se v mnohých případech často změní v noční můru. Naposledy jsem zakusil hurikán Sandy a toto je má zkušenost:

Jsem rád, že zbytek populace žijící na východním pobřeží nebral tuto předpověď na lehkou váhu a na Sandy a její ničivou sílu se řádně připravil. Jinak by následky mohly být mnohem drastičtější. Mé pochybnosti pramenily zřejmě z toho, že za těch sedm let, co zde žiji, jsem ještě nestačil pobrat vše co k americkému životu patří. Kromě restaurací rychlého občerstvení, levného benzínu a turistiky v nákupních centrech to jsou také hurikány a sněhové bouře. Za tu dobu už jsem jich několik zažil, a i přesto jsem si k nim zatím nevybudoval určitý respekt, tak jako místní domorodci.

Možná je to tím, že u nás se bydlí v železobetonových stavbách z nichž některé by snad byly schopné přečkat i přímý zásah meteoritu, vezmeme li v úvahu, kolik pytlů cementu, vápna a štráfek písku bylo použito českými zedníky odborníky ala pan Lorenc na jejich vybudování. Je pravda, že v poslední době kvalita některých staveb pokulhává za kvantitou, a že i český zedník-stavitel přišel na to, že šizením se dá slušně přivydělat. A tak máme místo zlatých českých ručiček spoustu zlatých českých kasiček, do kterých se sypou především peníze daňových poplatníků za velké veřejné zakázky prostřednictvím veřejných činitelů - politiků, kteří si tak odkládají na dobu, až je volič přestane kroužkovat. Jedná se o speciální druh připojištění. Ještě donedávna se tomu říkalo krádež, ale doba postoupila a dneska už si s tím nikdo hlavu neláme.

V USA je základním stavebním materiálem dřevo, kterého je zde nadbytek a je tudíž poměrně levné. Z betonu se zde staví snad jen bazény a vojenské základny. Dřevěná obydlí jsou tak pro hurikán snadnou kořistí. Jakýkoliv přírodní živel, ať už voda, oheň, vítr, zemětřesení si s těmito organickými domečky lehce poradí. A to, myslím si, je jeden z důvodů, proč se Američané při sebemenším poryvu větru začínají připravovat na nejhorší – ztrátu domova. Tudíž dělají vše potřebně, aby případné škody minimalizovali. Popravdě se jim nedivím. Sandy byla zdviženým prstem všem pochybovačům a lajdákům. Jako jsem já.

Některé věci musí člověk zažít na vlastní kůži, aby změnil svůj přístup k životu jako takovému. Přírodu nedokázali zkrotit ba ani obalamutit komunisté ve svých utopických projevech a pětiletých plánech ani všemocní generálové z Pentagonu současnosti. Příroda je nezkrotný živel, která se neskloní před žádnou říší ani diktátorem. Příroda si nevybírá své oběti, co jí stojí v cestě, to je většinou už minulostí.

Než jsem šel v pondělí do práce, tak jsem ještě stihnul zkontrolovat výšku vln Atlantického oceánu, který omývá východní pobřeží USA. Čekala na mne dech beroucí podívaná, které se nevyrovná žádná televizní reality show. Sandy sice zní jako něžné ženské jméno, ovšem v případě hurikánu, který se blížil k americkému pobřeží, to spíše připomínalo rozlícenou robotickou tchýni, kterou nezastaví vůbec nic, snad jen hydraulický lis, jaký bylo viděno ve filmu Terminátor. Ukotvené lodě v přístavu byly odkázány na pospas ničivým a nekonečným polibkům mořských vln, které je omývaly ze všech stran a pohupovaly s nimi jako se skořápkami. Na první pohled bylo jasné, že některé z nich takové násilí nevydrží a budou při nejlepším kýlem vzhůru deklarující demisi čím dál více napěněné Sandy.

Při návratu od oceánu k mému pracovišti jsem přejížděl obloukový most, na kterém se mi vyskytl výjev, který jsem do té doby viděl snad jen ve filmech kýčovité hollywoodské produkce. Lampy osvětlující most se pohupovaly z jedné strany na druhou, značky doslova vlály ve větru a semafory se zmatené houpaly jako vánoční světýlka. Nakonec jedna z těch značek rezignovala pod sílou větru a odlétla přes most do oceánu. I moje, na americké poměry malé auto japonské značky a mexické výroby, se poměrně dost třáslo na daném mostě, proto jsem byl rád, že jsem bez úhony dorazil k místu svého pracoviště, kde jsem zaměstnán jako zástupce vedoucího pro jeden sociální program, která naše organizace spravuje.

Tam však nebyla situace o nic méně krizová než venku mezi hučícím větrem a závějemi popadaného listí. Telefon zvonil jako o život, upozorňoval na automatickou zprávu od starostky informující všechny občany o blížícím se nebezpečí a kontaktních místech první pomoci. Další automatická zpráva od kabelové společnosti upozorňovala uživatele o možném výpadku signálu, což určitě v mnohých domácnostech vyvolalo značnou paniku, poněvadž nebudou schopni sledovat své oblíbené pořady na svých 800 kanálech. A nakonec se spustil orchestr signálů záchranné služby, policie a hasičů, kteří měli už od ranních hodin velice napilno.

I přesto, že oblast kde se nacházím měla být postižena „pouze" okrajově od epicentra bouře, všechno nasvědčovalo pravému opaku. Stromy padaly, elektrické transformátory vybuchovaly jako v akčním filmu, lidé zabedňovali výlohy svých obchodů a okna u svých příbytků, ty rozumnější samozřejmě. Lidé na sociálních sítích, v TV ba dokonce i v práci se začali zaobírat myšlenkami o konci světa, mayskou předpovědí týkající se 21. prosince tohoto roku a někteří dokonce predikovali druhý příchod Ježíše Krista. Do této kolekce fantomů upadající západní civilizace chyběl už jen Neptun a Poseidon. Přírodní živly od nepaměti probouzely v lidech různé asociace, jež daly za vznik různým mýtům a legendám.

Legrace stranou. Sandy byla jedna z nejdéle trvajících bouří, kterou jsem zde zažil. A jak jsem již zmínil naše oblast byla pouze na okraji celé této přírodní mašinérie. Nedovedu si vůbec představit, jak to asi vypadalo ve státech New York, Virginia či Maryland. Někde měli dokonce kromě hurikánu i sněhovou bouři.

Plánoval jsem cestu do NYC, ale potom, co jsem se dozvěděl, že některá stanice metra jsou pod vodou a že po ulicích se pohybuje neurčité množství krys, tak jsem svoji návštěvu odložil.

Sandy jisto jistě také zasáhne do blížících se prezidentských voleb, které mohou být dokonce snad poprvé v historii odloženy. Jak vidno, Amerika může mít mocnou armádu schopnou vybombardovat celé města a státy, ale před přírodním živlem takového kalibru, jakým byla Sandy, jsou všechny rakety a bezpilotní letouny úplně k ničemu a peníze vynaložené na jejich produkci budou teď chybět na pomoc miliónům obětí hurikánu, který si dovolil pokořit jednu světovou velmoc.

Filip Šorf

FILIP ŠORF

• Filip Šorf pochází z Choltic na Pardubicku, do USA odjel po ukončení studia na Univerzitě Hradec Králové v roce 2006.
• Jeho šestileté zkušenosti s životem v USA jsou kritické. „Okusil jsem leckteré vymoženosti země, kam většina lidí míří prožít svůj americký sen, který se v mnohých případech často změní v noční můru," říká třeba.
• Velmi kriticky už vloni pro Deník líčil 10. výročí teroristických útoků na věže WTC v roce 2011. „11. září nadobro pohřbilo ideje a principy, na kterých USA vznikly. Místo nich nastoupil agresivní militarismus, porušování lidských práv a americké ústavy obecně. Je smutné sledovat rozklad kdysi svobodné společnosti zevnitř. Američané přitom jen ochutnali dávku své vlastní medicíny, kterou předepisovali na středním východě."