Jak se bránit šmejdům? Poradí Antišmejdi!

Pardubický kraj – Šmejdi. Mluví se o nich, píše se o nich, varuje se před nimi… Přesto si stále nacházejí nové důvěřivé oběti. Václav Mannl z Lanškrouna se proti nim rozhodl bojovat, a tak založil společnost Anti- šmejdi, s.r.o. Nabízí individuální pomoc zranitelným seniorům a jejich rodinám i osvětové přednášky a besedy s touto tematikou.

Co vás vedlo k založení firmy, máte se šmejdy osobní zkušenost?
Jediným důvodem vzniku společnosti Antišmejdi byla současná bezpečnostní situace seniorů v naší společnosti a snaha pomoci z bezpečnostního hlediska nejohroženější skupině obyvatel.

Osobní zkušenost mám trochu zprostředkovanou. Není to tak dlouho, co za mnou přišla starší paní, jestli bych se nemohl jít podívat k jedné její známé, které chodí na nákupy a kterou navštívil nějaký muž. Sdělila mi, že tato její známá podepsala muži nějakou smlouvu a je z toho nešťastná. Šel jsem tedy s touto paní do pečovatelského domu, kde její známá bydlela. Zjistil jsem, že za touto ženou přišel neznámý muž středních let a oznámil jí, že společnost O2 končí a že musí podepsat smlouvu s novým dodavatelem telefonických služeb, jinak jí bude ihned zrušena pevná linka. Ta je pro tuto paní jediným spojením se světem. Seniorka, které bylo 81 let, se může bez cizí pomoci pohybovat pouze při užití zdravotních pomůcek, a to ještě jen po pokoji, kde žije. Pevnou linku používala zejména ke komunikaci s lékařem, a tak tedy celá vyděšená smlouvu podepsala. Následně muži zaplatila téměř čtyři tisíce korun za instalaci nového telefonního přístroje.

Bohužel jsem byl o této věci informován pozdě, protože k tomu došlo dvacet dnů před mojí návštěvou. Smlouva se tedy již nedala vypovědět. A paní, která má důchod něco přes sedm tisíc korun, přišla o čtyři tisíce zcela zbytečně.

Za jak velké nebezpečí pro společnost praktiky podomních prodejců a prodejních akcí považujete?
Pokud by se jednalo o podomní prodej a nabídku služeb prováděných prodejci, kteří by to mysleli poctivě, tak bych v tomto způsobu prodeje žádné nebezpečí nespatřoval. Bohužel, musíme si na rovinu přiznat, že procentuální výše poctivých prodejců v této oblasti prodeje není nijak veliká. Pokud vám u dveří zazvoní někdo, kdo vás začne přesvědčovat, že podepsáním nějaké smlouvy ušetříte peníze, tak je tomu zpravidla naopak. Pokud se, jak se říká „dáte ukecat", zpravidla o nějaké peníze přijdete. A nejde tady jen o vlastní nabídku zboží či služeb. Pod záminkou něčeho takového si mnohdy lidé naprosto lehkomyslně pustí k sobě do bytu osobu nebo osoby, které neznají a vůbec netuší, co od nich mohou očekávat. V tom spatřuji největší bezpečnostní rizika.

U prodejních akcí v poslední době už není taková situace, jaká byla ještě poměrně nedávno. Zákonná opatření, ke kterým došlo, snížila podstatným způsobem počet konání těchto akcí. I na námi pořádaných přednáškách zjišťujeme, že pokud jde o předváděcí akce, tak se jich lidé zúčastňují již jen ojediněle. Působení šmejdů se v důsledku toho zaměřuje na navázání kontaktů s konkrétní vytipovanou osobou. A to kdekoliv.

Vaší cílovou skupinou jsou senioři. Co jim nabízíte?
Kromě toho, že kontaktujeme jednotlivé obecní úřady s nabídkou uspořádání přednášky pro zájemce z řad seniorů, máme pro ně v rámci osvěty připraveno i jakési „Desatero seniora". To by v ideálním případě mělo viset na zdi v předsíni a měl by si jej přečíst každý, než otevře dveře svého domu či bytu, pokud za nimi stojí někdo, koho nezná, nebo když z jakýchkoliv příčin na prostor před těmito dveřmi nevidí. Tento výtisk je uložen v plastovém obalu, aby, pokud možno, nedošlo k jeho poškození. Seniorům je na besedách rozdáván zdarma. Navíc máme pro seniory rozpracovanou brožuru „Bezpečí do kapsy", kterou bychom měli začít rozdávat rovněž zdarma při přednáškách v nejbližší době.

Jsme připraveni seniorům poradit doslova s jakýmkoliv jejich problémem, pokud nejde o problém zdravotní. Třebaže naše činnost je zaměřena především na zvýšení jejich osobní bezpečnosti a zvýšení ochrany jejich majetku, můžeme jim pomoci při jednání s úřady a řešení některých právních problémů. Také jim můžeme pomoci s prostudováním smluv, které chtějí případně podepsat, zjistit jim, zda to pro ně je, či není výhodné a prověřit firmu, která jim takovou smlouvu nabízí. Zajistíme jim, prozatím ve vybraných lokalitách, rovněž dopravu k lékaři nebo na nákup a podobně. Zde bych ještě chtěl uvést, že naše společnost je členem České komory detektivních služeb. Tím by měla být dána dostatečná záruka, že pokud se na nás kdokoliv obrátí třeba i s velice citlivým problémem, má garanci naprosté diskrétnosti.
Senioři u nás mají k dispozici prostředky jak pro jejich osobní ochranu, tak i pro ochranu jejich majetku. Kontaktovat nás se svými problémy mohou 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Stačí nás prozvonit a my voláme zpět.

Osvětou v oblasti prodejních akcí a podomního prodeje se zabývá Policie ČR i ČOI, jak se v ní angažujete vy, co můžete nabídnout městům, obcím…?
Nemáme v úmyslu nahrazovat činnost Policie České republiky ani České obchodní inspekce. Proto naše nabídka na uspořádání přednášek směřuje zejména na menší a malé obce, které nemají vlastní městskou policii a kde nejsou služebny Policie České republiky.

Svou firmu jste založil loni. Nesetkal jste se s názorem, že chcete vydělávat na neštěstí druhých? Jak byste takové nařčení vyvrátil? Jaké máte s touto problematikou zkušenosti?
Jak jsem již uvedl, naše společnost byla založena jako prostředek pro pomoc seniorům. S názorem, že bychom na této činnosti měli nějakým způsobem „vydělávat", jsem se dosud nesetkal. Na našich webových stránkách www.antismejdi.cz se může každý přesvědčit, že pokud nejsou naše služby zdarma, tak je jejich cena zanedbatelná. Při takových cenách lze maximálně pokrýt náklady spojené s touto činností. Nemáme žádného zaměstnance, protože si jej prostě nemůžeme dovolit. Veškerou práci spojenou s činností firmy vykonávají lidé, kteří tomu věnují svůj volný čas. Také musím zdůraznit, že já osobně mám již poměrně dlouhou dobu za sebou to, čemu se říká střední věk. K pochopení a pocitům seniorů mám tedy velice blízko. Proto již sama představa, že bychom na naší činnosti měli nějak bohatnout, je úsměvná.

Co je základem obrany proti šmejdům?
Vím, že je to těžké. Čím jsou lidé starší, tím snadnější jsou obětí trestné činnosti. Snad jedinou možností, jak se proti šmejdům bránit, je mít v podvědomí uloženou informaci, že na ně můžete kdykoliv narazit. A v případě, že se tak stane, by toto vaše podvědomí mělo aktivovat obranný program. Šmejdi vás mohou oslovit na ulici, před místním supermarketem, mohou zazvonit u vašeho domu nebo bytu a ve všech těchto případech za vámi přijdou s historkou, kterých mají ve svém repertoáru neskutečné množství a u kterých je někdy dost náročné jim nevěřit.

O tom, jak se bránit v konkrétních situacích, jsou naše přednášky, kdy na konkrétních případech, které se staly, vysvětlujeme účastníkům, jak se ve které situaci zachovat. Pokud bych měl ale poradit jen několika slovy, tak doporučuji nenechat se takovým člověkem zatáhnout do diskuze. Tvrdě až agresivně říci, že o nic nemáte zájem.

Např. „Dobrý den, paní Nováková, mám tady pro vás dárek (přeplatek plynu, výhru v soutěži apod.). A odpověď by měla být asi taková: „Vypadněte, nebo volám policii!" Chápu, že je to poněkud hrubé a že v ojedinělém případě můžete vyhodit někoho, o kom se třeba později ukáže, že si to nezasloužil, ale myslím si, že je to pořád lepší než riskovat, že budete následně okradeni nebo ještě něco horšího.

Dají se nějak shrnout základní rady?
Základní rady jsou poměrně jednoduché. Nikdy nikoho cizího nepouštět do domu nebo bytu a nikdy nikomu za žádných okolností na nic nedávat peníze. Současně se postarat o to, aby byl můj majetek chráněn i v době, kdy jsem mimo domov.

Silnou zbraní šmejdů je psychický nátlak, psychické vydírání. I v tom můžete lidem poradit?
Ano, jistě. Na našich přednáškách zdůrazňujeme, že pokud vás šmejdi navštíví, tak mají, jak jsem již uvedl, k dispozici nepřeberné množství historek. Např. o tom, že váš, syn, dcera, vnuk nebo jiný člen rodiny měl dopravní nehodu a že jej posílá pro peníze na pokutu, odtah a podobně.

Chápu, že pokud u někoho někdo zazvoní a sdělí mu tento druh informace, tak zpravidla příjemce zprávy propadne panice. Je to logické. Právě se dozvěděl, že někdo z jeho blízkých je v krizové situaci. Proto každému v takovém případě doporučuji v duchu počítat do deseti a teprve poté jednat. A to tak, že zavoláte jinému členovi rodiny a sdělíte mu, co se děje. To je to nejlepší, co můžete udělat. A dotyčnému, co čeká venku na peníze, říct, že to zařídí jiný člen rodiny. Případně můžete kontaktovat i policii a ověřit si, zda k takové nehodě skutečně došlo a zda jejím účastníkem byl i váš příbuzný. Ale opět platí jedno. Nikoho takového nezvat dál a nedávat nikomu žádné peníze.

Základem je asi umět říct ne, ale pomoci můžou i jednoduchá opatření, jako je řetízek u dveří, je to tak?
Je to přesně, jak říkáte a jak jsem se již několikrát zmínil. Základem je opravdu nenechat se zviklat, ať již za vámi přijde kdokoliv s jakýmkoliv požadavkem nebo informací. A pokud jde o ten bezpečnostní řetízek na dveřích, to je opravdu jedna ze základních věcí. Umožní vám takové situace projednávat při pootevřených dveřích v relativním bezpečí.

Mluvil jste o tom, že vstupujete do jednání s obecními úřady. Jak na vaši nabídku obce reagují?
Upřímně řečeno, mnohdy jsme reakcí obecních úřadů hodně překvapeni. Nevím, zda si vůbec někteří starostové a starostky, případně zastupitelstva obcí, uvědomují, o co nám vlastně jde. My jim zdarma nabídneme uspořádání přednášky, která by v každém případě zvýšila bezpečnost seniorů v jejich obci. Po vedení obce pouze požadujeme, aby toto dali seniorům na vědomí, zajistili prostory, kde by se přednáška mohla realizovat, a sdělili nám, kdy máme přijet. Nic víc po nich nechceme. A tady jsou některé odpovědi z některých obcí, ať již telefonické, či zaslané v elektronické podobě:

a/ O vaši přednášku nemáme zájem.
b/ My máme v obci jiné starosti. Senioři jsou v pohodě.
c/ Nemáme zprávy o tom, že by se u nás někdy šmejdi pohybovali. Vaše přednáška by byla zbytečná.
d/ Děkujeme za nabídku, ale vaše služby nevyužijeme.
e/ Děkujeme, ale o spolupráci nemáme zájem.
f/ Máme tady zákaz podom- ního prodeje, takže lidé by nám dali vědět. Zatím nemáme zájem.

A tak se ptám proč? Přiděláváme tím snad vedení obcí tolik práce? Nebo snad jsou v těchto obcích senioři bráni už jen jako potencionální voliči a nic víc? Nevím. Skutečně nevím. Jen si tak někdy říkám, co asi znamená bezpečí seniorů pro některé obecní úřady. A znamená pro ně vůbec něco? Rozhodnout od stolu o tom, že senioři obce, jejímž jsem představitelem, se obejdou bez přednášky, která by měla zvýšit jejich bezpečí – k tomu je asi třeba hodně velká dávka sebedůvěry.

Máte ze své praxe i pozitivní zkušenosti?
Je celá řada obcí, které naši osvětu vítají. A podle odezvy z míst, kde byly přednášky realizovány, byly přijaty s velikým zájmem.

V současné době provádíme ve vybraných obcích mezi populací seniorů průzkum. Jde to pomalu, máme málo spolupracovníků. Ale věříme, že až zpracujeme výsledky tohoto průzkumu, tak se nám mnoho věcí vyjasní a budeme moudřejší. V případě, že by nám někdo, a to odkudkoliv, chtěl v naší činnosti pomoci a na zvýšení bezpečnosti seniorů se aktivně podílet, tak budeme jen rádi, když se nám ozve.

Co byste na závěr k této stále aktuální a ožehavé problematice dodal?
Závěrem bych chtěl říci, že všichni v posledních letech pozorujeme zvýšený nárůst trestné činnosti páchané na seniorech. Bohužel se není čemu divit. Současná legislativa žádným způsobem nezohledňuje rozdíl, jestli pachatel okrade o částku řekněme čtyři tisíce korun muže ve středním věku, nebo ženu, které bylo osmdesát let. Z trestního hlediska je na takový skutek pohlíženo stejně. V případě prosté krádeže se jedná o přestupek a v obou případech hrozí pachateli pouze pokuta.
Osobně se domnívám, že je to chyba. Starší lidé jsou oproti osobám v produktivním věku podstatně bezmocnější. A k této skutečnosti by se také mělo přihlížet při stanovení výše trestu pro případného pachatele. Trest by měl být v takovém případě podstatně přísnější. Člověk v produktivním věku se tak nějak „oklepe" a za měsíc si na něco takového mnohdy už ani nevzpomene. Starší člověk se však s takovým zážitkem nevyrovná hodně dlouho a mnohdy se s něčím takovým nevyrovná nikdy.
Pokud se odpovědné orgány a instituce v tomto státě nebudou zabývat ve zvýšené míře těmito problémy a nebudou přijata další opatření, která by pomohla řešit vzniklou situaci, tak by to znamenalo jen jedno. Že naše společnost si seniorů neváží. Byla by to chyba. Protože taková společnost by si tím přestala vážit nejen sama sebe ale i své minulosti.