Její kolegyně jí o prázdninách uspořádaly Koncert pro Jarku  ve Svitavách.

Předpokládám, že vás kolegyně potěšily?
Potěšily mě nejen kolegyně, ale všichni lidé, kteří se koncertu zúčastnili. To, že byl sál Červené knihovny zcela zaplněn, mi vzalo dech. Celý večer zde panovala naprosto úžasná atmosféra plná lidskosti. Koncert jsem dostala jako dar od mé bývalé kolegyně Pavly Hajské, která je mojí dobrou přítelkyní. Slíbila mi ho v době, kdy jsem ležela po druhé operaci v Brně. Děkuji, Pavlo. Moc jsem si přála ji slyšet znovu zpívat duety s Bobem Kysilkem, a toto přání se mi splnilo. Společně s hudebníky Jirkou Michálkem a Jirkou Křetínským předvedli na pódiu nádherný a nezapomenutelný výkon. Nejednomu člověku ukápla slza. Zorganizování této akce muselo dát obrovskou práci, proto bych všem chtěla říct: Děkuji.

Co se vám při koncertu honilo hlavou?
Myslela jsem na to, jaké štěstí mám, že mám kolem sebe tolik úžasných lidí. Svoji rodinu a přátele, kteří mě celou dobu drželi nad vodou. Některé písničky byly určeny přímo mně a mapovaly trochu část mého života. Vzpomínala jsem během nich na hezké i nepříjemné věci, které mě potkaly. Během koncertu mé srdce zaplavil neskutečný pocit štěstí a radosti, který vytěsnil vše zlé.

Řeknete, s jakou nemocí jste svedla boj?
S rakovinou prsu.

Jak dlouho jste bojovala a co jste musela podstoupit?
S nemocí bojuji od loňského října, kdy jsem původně šla na odstranění cysty z prsu. To, že se za několik dní můj život otočí o 360 stupňů,  mě ani nenapadlo.  Výsledky došly přibližně čtrnáct dní po operaci. Ihned jsem musela odjet do Brna, kde jsem byla vyšetřena u mamární  (prsní) komise a následovaly krátce po sobě dvě operace.  Pár dní před Vánocemi jsem zahájila sérii osmi chemoterapií.  Sice i mně se nevyhnuly vedlejší účinky, ale léčbu jsem zvládala celkem bez potíží.  Při podání předposlední dávky mně poklesly bílé krvinky na minimum. Objevily se teploty a musela jsem být hospitalizována znovu v Brně, kde jsem dostávala antibiotika a růstové faktory, které podporují krvetvorbu. V květnu jsem chemoterapii ukončila. Nyní mám po všech kontrolních vyšetřeních a odběrech. Vše je naštěstí v pořádku.

Uvědomovala jste si, že na konci nemusí být „výhra"?
Již při zjištění diagnózy mě zachvátil strach ze smrti a provází mě prakticky dodnes. Když se objeví nějaké zdravotní komplikace, bojím se, aby to nebyla znovu rakovina. Nevěděla jsem, v jakém stádiu nemoc je a jaká je její prognóza. Tím, že jsem zdravotník, jsem si některá rizika smrti uvědomovala možná ještě víc. Nejhorší chvíle pro mě byly, když následovala série tří operací, kdy pokaždé vycházely špatné výsledky. I nyní, když mám vyhranou bitvu, mám z nemoci respekt, protože nevím, jestli znovu nevypukne válka.

Jak k Vám přistupovali lékaři? Kde jste se léčila?
Moje léčba probíhala v Masarykově onkologickém ústavě v Brně.  I když jsem zdravotník, myslím, že ke mně lékaři přistupovali stejně jako k ostatním. Byla jsem klasickým pacientem, který ve stresové situaci většinu informací zapomene a neví, co mu bylo řečeno. Vysvětlovali mně vše jako laikovi, abych informace zvládla postupně vstřebat. Stejně jako ve všech zdravotnických zařízeních, tak i zde byly výjimky mezi zdravotníky, ale většinou jsem se setkala s neuvěřitelně profesionálním, lidským a milým přístupem většiny z nich.

Na konci je vítězství. Co se pro vás změnilo? Jak budete  žít?
Nechci nic zakřiknout, protože je ještě moc brzy a navíc tahle nemoc může kdykoliv znovu vystrčit růžky, ale já pevně věřím a doufám, že boj byl úspěšný a vítězství to skutečně je.  Nyní mám ukončenou úspěšně léčbu a pro mě začíná nový život. Nemoc nevnímám jako zlo, ale jako životní zkoušku, která mi pomůže být v dalších letech lepším člověkem. Spoustu věcí jsem díky nemoci přestala řešit a nedělám si s nimi starosti. Více si vážím sama sebe, své rodiny a svých nejbližších přátel. Vnímám více maličkosti, jsem vděčná za každý krásný den.  Dokázala mi také, že mám v sobě stále skryto hodně síly k boji, jen jsem ji neuměla najít a využít. Myslím, že mnohé zkušenosti z nemoci mi také pomohou být ještě lepší sestrou.

Vracíte se do práce, těšíte se?
Těším se moc. Povolání zdravotní sestry je můj splněný dětský sen. Tato práce mě naplňuje a přináší mnoho radosti. Navíc mám mezi kolegyněmi spoustu dobrých kamarádek a přítelkyň.  Pracovní kolektiv je taková moje druhá rodina. Sice se někdy najde nějaký mráček, jako v každé rodině, ale v těžkých chvílích se vždy dokážeme semknout a táhnout za jeden konec provazu. Po celou dobu nemoci mi všichni včetně paní primářky Ivany Kellnerové neustále dodávali sílu, podporovali mě a já věděla, že na mě nezapomněli a v myšlenkách jsou neustále se mnou.  Všem za to děkuji.

(zc)