V hlasech pro omítnutí znělo, že fasáda ochrání zdivo před tepelnými šoky, teplotními vlivy a že věži vrátí historickou podobu. Zelená brána totiž byla omítky zbavena až v roce 1912. „Oprava založená na obnově omítek se vzhledem k charakteru zdiva Zelené brány jeví jako nejkomplexnější,“ uvedl primátor Pardubic Martin Charvát (ANO), který se řídil doporučením odborníků. Podle nich v létě dochází k velkému teplotnímu namáhání stěn, jelikož se tmavé zdivo rozpálí, zatímco jádro věže zůstává chladné.

„Někteří odborníci ale říkají, že omítnutí nám do budoucna může přinést daleko více problémů, protože na tom je vše vidět,“ upozornil zastupitel Jiří Lejhanec (Pardubáci společně). Podobných trablí se děsí i občané. „Mně to v podstatě nevadí, protože omítku už Zelená brána kdysi měla. Ale ať se o ni taky pak starají. Umím si představit, že za pár let před ní přibude cedule Pozor, padá omítka,“ řekl Pardubák Michal Zmítko.

Pro mnohé zastupitele i občany bylo ale těžké se smířit s tím, že památku už nikdy neuvidí tak, jak ji znají odjakživa. „Zelená brána se svým vzhledem je symbolem tohoto města. Myslím si, že symbol bychom neměli měnit v tuctovou ohozenou bránu, která stojí na 99 procentech náměstí v republice. Svébytný charakter zdiva bychom si měli ponechat jako anomálii,“ vysvětlil své rozhodnutí nepodpořit omítku František Brendl (Pardubáci společně).

O ztrátu unikátnosti se bojí také lidé, podle nichž je s Pardubicemi pevně spjatá věž kamenná. „Jsem silně proti omítnutí. Bude pak vypadat jako věž ve Znojmě nebo v Budějovicích. Žiju tu už mnoho let a odjakživa mám vžitý kámen a zdivo,“ vzpomněl pardubický důchodce, který si nepřál uvést své jméno.

„Pevně věřím, že srdce zvítězí a zůstane kámen,“ řekl na závěr své řeči Brendl s tím, že by doporučoval raději metodu konzervace. Tedy ošetření zdiva a ponechání věže bez omítky.

„Buďme odvážní, buďme patrioty a vraťme Zelené bráně její historickou podobu,“ vyzval naopak zastupitele jejich kolega Jan Hrabal (ANO).

Zelená brána s bílou omítkou. Omítka má věži navrátit původní podobu, kterou měla až do roku 1912.
Zelená brána je o kus blíž bílé omítce

Nakonec usnesení těsně prošlo, pro omítnutí hlasovalo 20 zastupitelů, což je přesně potřebný počet hlasů pro schválení. Pro zachování kamenného zdiva pomyslně zvedlo ruku šest členů zastupitelstva. Dalších šest lidí se zdrželo hlasování, tři nehlasovali. „Naše babičky ji sice zažily takto, ale když si to dáme na časovou osu, byla omítnutá od roku 1538 až do 1912. Představuju si, že někdy v roce 2350 si potomci našich potomků řeknou, že tehdy ti konšelé ve 23 hodin a 20 minut byli odvážní a zpátky bránu omítli,“ zavtipkoval zastupitel Martin Kolovratník (ANO). Zastupitelé o změně pardubického symbolu rozhodli pár minut před půlnocí.

Dosud není jasné, jak moc rekonstrukce zatíží městský rozpočet, jelikož projekt začne teprve vznikat. „Zatím se jedná jen o technický návrh, na jehož základě se bude dělat projektová dokumentace, z níž pak bude možné spočítat náklady,“ upřesnil primátor. K samotné opravě dojde až ve chvíli, kdy se vedení města podaří najít v rozpočtu potřebné peníze.

Historická dominanta města již v předchozích letech prošla dvěma etapami oprav, kdy byla mimo jiné zajištěna její statika.

„Souhlasím s omítnutím, protože to tak úplně původně bylo. Kdysi dávno mi babička ukazovala obrázky, kde brána byla bílá, tak se k tomu teď vrátíme. Alespoň se okolí trochu rozsvítí,“ řekla Pardubačka Alice Vilímovská. První dokumenty udávají, že asi osmnáctimetrová brána, které se tehdy říkalo Pražská, vznikla po velkém požáru roku 1507. „Omítek byla zbavena až v roce 1912. Tehdy to byl velmi kritizovaný počin místního architekta Bóži Dvořáka, který je nechal otlouct a prezentoval zdivo, které nebylo určené k prezentování," připomněl pardubický památkář Jan Kadlec.