Vyrobila jej známá místní firma Prokop a uvedla do provozu v roce 1947. Z velké části dřevěné zařízení zapsané jako technická památka slouží studentům školy a budoucím mlynářům.

„Mlýn je vyloženě uzpůsoben pro potřeby výuky. Žáci všechno vidí, mohou si odebrat vzorky, zvážit je, na vše si sáhnout. Principy výroby mouky, čištění obilí jsou stále stejné již tisíce let," řekl zástupce ředitele Václav Martinek. Moderní automatizované stroje už pro takovouto názornou výuku nejsou použitelné.

Mlýn vyplňuje dvě patra budovy, pohon zajišťují elektromotory. Postup výroby lze v každém místě sledovat, studenti zařízení obsluhují a hotovou mouku různých druhů plní do pytlů.

Část putuje do vlastní výroby potravinářské školy, část se prodává ve školním obchodě. Ročně mlýn semele 15 až 20 tun obilí. Kromě toho zpracovává občas na objednávku třeba rýži. Škola je jediná, kde se mohou budoucí mlynáři řemeslu s maturitou naučit, vzdělání si v ní doplňují i dospělí.

Dříve existoval školní mlýn ještě v Janderově u Chrudimi, tam však výuka zanikla po restituci objektu. Poptávka po mlynářích je vysoká a ze školy jich tolik nevychází. Někteří absolventi se uplatnili i v zahraničí, například v Rakousku a Německu.

„Jeden dokonce brigádničil v mlýně poblíž Oxfordu v Británii a vypracoval se až na vedoucího mlýna," řekl hrdě Martinek.