Bylo nad slunce jasné, že se Pardubice navzdory stanovisku městského zastupitelstva nakonec neodvolají proti udělené výjimce pro emise z chvaletické elektrárny. Bylo totiž velmi výhodné z opozičních lavic v zastupitelstvu, které nenesou žádnou skutečnou odpovědnost, hlasovat tak, aby to u veřejnosti přihrálo co nejvíce bodů. Městští radní, kteří naopak tu odpovědnost mají, rozhodli racionálně.

Boj proti chvaletické elektrárně je hlavně „cool“. Kdo se k věžím nepřivazuje s námi, vraždí své děti a je mu přednější sponzoring pro hokej než zdraví občanů našeho kraje. Až takové bláboly se lze dočíst (nejen) v diskuzích ekoaktivistů.

Nejvíc řinčí pochopitelně ti, kteří energetice nerozumí vůbec, kteří jsou naprostými laiky, ale vytvářejí sílu davu. Mnozí už dosáhli aspoň plnoletosti a v lepším případě studují humanitně, tedy úplně jiným směrem zaměřené školy. A malá holčička Johanka jako nový filtr chvaletické elektrárny na sloganu buřičů proti elektrárně je tak bravurním reklamním majstrštykem, že mu při zatmění selského rozumu prostě nelze odolat. Dojemné, lživé, odporné.

Je však marné vypočítávat, kolik rtuti a oxidů dusíku bude elektrárna skutečně vypouštět. Že je to množství, které se v objemu jiných zdrojů (a to i přírodních) ztratí jak jehla v kupce sena. Je marné nabádat k tomu, aby si lidé radši něco problému přečetli, než začnou u stánků na levnou krásu podepisovat petice. Ve sporu o Chvaletice argumenty nerozhodují.

P.S.: Pavla Tykače neznám a od elektrárny jsem za tenhle sloupek nedostal ani vindru.