„Říká se mu také cikánský kůň, protože v Irsku býval běžně využívaný k tažení cikánských povozů," upřesňuje zootechnička a chovatelka Michaele Kvisová, na jejíchž pastvinách se v současnosti prohánějí tři hřebci a osm kobyl zmíněného plemene.

Právě tato chovatelka začala s plemenným chovem irských cobů mezi prvními v Čechách. V tuto chvíli je dokonce předsedkyní Rady plemenné knihy Irish Cob v České republice. Ale její cesta za koněm pohádkového vzezření s krásnými rousy a vlající dlouhou hřívou nebyla jednoduchá.

„Když už se do něčeho zakousnu, tak to musí být pořádně," vysvětlila chovatelka.

Michaela Kvisová léta pracovala na chrudimské veterině, kterou později s kolegou jako společníkem převzala do soukromé péče. To ještě žila v bytovce poblíž Chrudimi, ale moc se jim tam s manželem nelíbilo.

Tou dobou už také měla svého prvního koně, českého teplokrevníka, ustájeného ale u jiného chovatele. „A protože jsem si už v dětství vysnila, že jednou chci bydlet na samotě u lesa, rozhodli jsme se pro stěhování. Právě tady, v Částkově, jsme našli statek, který nám naprosto vyhovoval," pokračuje chovatelka, která se sama nepovažuje ani za rančerku, ani za farmářku, jak se dnes mnohdy říká. „Jsem prostě sedlák," dodává s úsměvem.

S nákupem hospodářství v roce 2002 přibyly starosti s šesti hektary bujně obrůstajících pozemků a pastvin. Nakoupila tedy první stádo ovcí romanovského plemene, které se mělo starat o vypásání rozlehlých luk.

„Když už se do něčeho zakousnu, tak to musí být pořádně, takže všechny ovce jsou pod kontrolou užitkovosti. To znamená, že mají rodokmen, jehňata jsou pravidelně kontrolována plemenáři a stádo se postupně selektuje tak, aby produkce, na kterou je plemeno vyšlechtěné, byla stále lepší a lepší," vysvětlila chovatelka.

Romanovské ovce jsou extrémně plodným plemenem původem z Ruska, které běžně rodí čtyřčata, často i paterčata či dokonce šesterčata. Jsou to kožichové ovce. Kožešiny z vlny romanovských ovcí jsou hřejivé a velmi měkké. Za první světové války je mívali například ruští letci v bundách jako zateplení.

Michaela Kvisová zahájila chov ovcí před lety jen s desetihlavým stádem. Teď její stádo čítá zhruba 40 kusů, ale byly roky, kdy se na přilehlých lukách popásalo až 70 ovcí.

Koně přibyli o něco později. Její první kůň byl už zmíněný teplokrevník, ale zjistila, že pro něj nemá dostatek času a s přibývajícím věkem už hledala méně temperamentní koně. Většina teplokrevných koní potřebuje denně pracovat, je tedy třeba na ně mít dostatek času a prakticky denně být v sedle.

„Proto jsem hledala takové plemeno, které v klidu přijme i občasnou práci a jinak se spokojeně pase na pastvinách. Prostě když má člověk čas a chuť, projet se v klidu po lese a vyčistit si hlavu. Volba tedy padla na irské coby," vysvětlila svou cestu k tomuto neobvyklému koni.

close Michaela Kvisová z Chrudimska chová jedno z nejkrásnějších koňských plemen - Irish cob. Současně má také stádo ovcí romanovského plemene. Na snímku klisna Nina a její hříbě Paradise Barnabas. info Zdroj: Archiv Michaely Kvisové zoom_in Michaela Kvisová z Chrudimska chová jedno z nejkrásnějších koňských plemen - Irish cob. Současně má také stádo ovcí romanovského plemene. Na snímku klisna Nina a její hříbě Paradise Barnabas.

Chladnokrevné plemeno irských cobů zastupuje svým charakterem mírné a trpělivé koně. „Zvířata jsou vstřícná i k dětem a chovají se mírně a přátelsky, i když je třeba po měsíci bez jakékoliv práce stáhneme z pastvin a jedeme na vyjížďku," doplňuje Michaela Kvisová, která se na venkově cítí opravdu jako doma.

„Ve městě jsem žila řadu let, ale nejlépe je mi právě tady, uprostřed přírody. Neměnila bych," uzavírá chovatelka.