Lidem je tedy třeba lít do hlavy jednoduchá hesl, která sledují určitý cíl, a nepřemýšlející stádo jde žádaným směrem. Demagogové, populisti a jiní blázni si mnou ruce - a rozum trpí. Mocní, nemocní touhou po moci, prosazují svoje tužby za každou cenu bez ohledu na to s čím se budou potýkat naši potomci. Prachy, prachy a zas jen prachy…. škoda, že se v jisté knize píše: „nebudeš míti jiných bohů nade mnou“.

Když se tak dívám kolem sebe, nemohu se zbavit myšlenky na to, co naše generace předá těm, kteří přijdou po nás. Zatím je to rozblázněná příroda signalizující všemi směry, že není něco v pořádku. Velmoci hašteřící se o suroviny a vliv, do nebe rostoucí světová populace se svými existenčními nároky, nadnárodní firmy budující svůj nedotknutelný hospodářský prostor. Málo soudné kolo dějin se roztáčí do stále větších obrátek. Jen schopný a moudrý národ bude mít šanci odolávat těmto tlakům.

Připadá mi, že jsme něco podcenili po roce 1989. Zvítězila u nás teorie neviditelné ruky volného trhu. My tady dole - na svých restituovaných statcích - jsme ale měli možnost poznat spíše neviditelnou razantní nohu trhu. Zemědělství a zemědělci se stali něčím zbytečným a nesporně postradatelným. Jistý politik a po něm celá řada jiných tvrdila: Nevyrábět, levně dovézt. Výsledky této geniální teorie se dostavily. Od roku 1994 je výše agrárního zahraničního obchodu vždy záporná (tj. více dovezeme než vyvezeme) jak to uvádějí následující čísla v milionech Kč (cituji jen některé roky jako příklad):

Tabulka 1

Dokonce jsme tak dobří, že máme i záporné saldo u chleba, pekařského zboží a přípravků z mouky. Např. v roce 2017 to bylo záporné saldo u chleba mínus 15.156 tun, u pekařského zboží mínus 17.630 tun a u přípravků z mouky mínus 14.880 tun.

Tím, jak se programově nehájil hospodářský prostor českého zemědělství a potravinářství, docházelo postupně k oslabování těchto dvou sektorů. Samozřejmě bez povšimnutí příslušných vlád. Vše to dělá dojem, že to byl dohodnutý kšeft z přelomu předposlední a poslední dekády minulého století. Po roce 1989 nebyla umožněná restituce hospodářských družstev a akciových společností (v mnoha z nich měli velmi podstatný podíl sedláci – např. cukrovary) a byly sem naprosto volně vpuštěny supermarkety. Pro zajímavost – dnes máme nejhustší síť v EU a je nám systematicky vysvětlováno, že se vše dělá pro to, aby bylo maximálně vyhověno našim odlišným chuťovým vjemům.

Nezájem o rozumnou stabilizaci zemědělství, která se neobešla a neobejde bez politické podpory v každém státě, se projevil v katastrofální deformaci celé zemědělské soustavy. Co je nám platné že máme velmi přijatelnou dojivost nebo hektarové výnosy, když celkový rozměr zemědělské produkce se zmenšuje a nedosahuje ani roku 1936. To můžeme vyčíst z následující tabulky. Produkce je vyjádřena ve stálých cenách roku 1989 v milionech Kč (zdroj ČSÚ):

Tabulka 2

Z obou tabulek nabývá i nezasvěcený člověk dojmu, že není něco v pořádku. Když k tomu přičteme neus-tálý úbytek orné půdy, pak je situace alarmující. V roce 2017 byla výměra orné půdy 2.958.603 ha, což je o 273.397 ha méně proti roku 1989 (3.232.000 ha). Průměrně ročně ubylo 9.764 ha. Bývá dobrým zvykem zabírat kvalitní ornou půdu v rovinách, kde jsou náklady na stavby logistických center a jiných důležitých nezbytností nesporně menší. Ruku v ruce s tím pak postupuje zabetonování a zaasfaltování stále většího území s rychlým odvodem dešťové vody a velkou kumulací tepla ve slunných dnech.

Fungující koordinovaný tlak z venku bez naší účinné obrany nemá jiný výsledek, než zmenšující se hos-podářský prostor našeho zemědělství. Je málo platné, že jsme na šestém místě na světě v dojivosti ( 9.040 kg mléka na krávu za rok - pro zajímavost - Izrael 13.182, USA 10.457, Jižní Korea 10.033, Dánsko 9.749, Estonsko 9.176 kg mléka na krávu za rok), když počet krav stále klesá. Jsme na úrovni 47% stavu roku 1989.

Podobně je to i se stavy ostatních hospodářských zvířat. Prasata jsou na 39%, drůbež na 66%, ovce na 54% stavu roku 1989. Toto má dopad na nízkou soběstačnost ve vepřovém mase (36 – 38% potřeby), drůbežím mase (57 – 60% potřeby), vejcích (57 – 62%). Jakási rovnováha je jen u hovězího masa a to díky tomu, že původní spotřeba 26,5 kg na obyvatele klesla na 7,8 kg. Chovatelé dostávali v roce 2018 tyto ceny:

Tabulka 3

Nezasvěcenec může tyto ceny porovnat s cenami na pultě a možná se i nad tím vším pozastaví. V restitucích v roce 1993 jsme likvidovali vepřové v živém za 25.- Kč. Porovnáme-li ceny tohoto produktu mezi roky, pak cena v roce 2018 byla jen na 109% roku 1993. Jiné je to u cen vstupů – bez těchto materiálů se žádný zemědělec neobejde. Například nárůst ceny hnojiva DAM 390 mezi roky 1994 a 2018 byl 158 %, podobně osivo cukrovky stouplo o 171 %, osivo pšenice pro zakládání množitelských porostů je dražší o 235 %, herbicid Lontrel o 162 %. Toto je jen naprostý zlomek případů a dalo by se pokračovat dál v cenách ostatních vstupů do zemědělské výroby. Naznačená cenová srovnání ukazují, že tyto cenové a nákladové tlaky mohou zvládnout jen silné a finančně zdravé podniky.

Zemědělci hledali a hledají způsob, jak stabilizovat ekonomiku svých podniků. Při vynuceném podstatném poklesu stavů hospodářských zvířat muselo zákonitě dojít ke změně struktury osevů. Došlo k velkému úbytku ploch osetých víceletými pícninami a nárůstu náhradních osevů. Jedním z možných řešení se ukázala ozimá řepka. Tedy ta řepka, která na mnohé citlivé duše funguje jako politické afrodiziakum – touha plodit myšlenky je u nich nezměrná. Různí zasvěcenci se předhánějí v tom, jak velký nesmysl o řepce napíší. Nesporně pak mají dobrý pocit z odhalení velké pravdy a záchrany nic netušícího spotřebitele, daňového poplatníka, voliče (to vše dříve lidu). Ze zemědělců dělají společenské škůdce a nesmírné hlupáky. Na internetu se pak můžeme dočíst sdělení na téma „Žluté peklo“ a nebo že se „řepka pěstuje v podstatě chemickým způsobem, tedy hnojí se postřikem přímo na rostlinu“. Mám docela vážné obavy o psychický stav autorů. U mnohých je vzbuzen pocit odbornosti tím, že mají denně třikrát jídlo na talíři, tedy jsou se zemědělstvím v intimním poměru a beze zbytku mu rozumějí.

Dovolím si uvézt některá fakta o řepce, která jsme se učili v hodinách rostlinné výroby a základní agrotechniky na agronomické fakultě:

Rostlinná produkce je postavena na vyváženém osevním postupu, kde se střídají jednoděložné (zhoršující tj. obiloviny) rostliny s rostlinami dvouděložnými (zlepšujícími např. okopaniny – cukrovka, brambory, dále olejniny – řepka, hořčice nebo luštěniny – hrách, a pícniny – vojtěška, jetel atd.). Pravidelné střídání plodin eliminuje výskyt chorob a škůdců preferujících určitou plodinu. Proto musí být v osevním postupu dodržena určitá časová prodleva mezi touž plodinou na stejném pozemku (u cukrovky je to např. min. 4 roky, u řepky je to min. 6 let). Bývalo zvykem, že se stavěly osevní postupy se skladbou cca 50 % zrnin (obiloviny, luštěniny), 25 % pícnin a 25 % technických (okopaniny, olejniny) plodin. Tento ustálený model byl ale po roce 1989 rozbourán a v mnoha případech nahrazen strukturou plodin která odpovídala na poptávku – tedy na princip vítězného volného trhu. Vše bylo doraženo programovou likvidací živočišné výrovy, kdy se staly pícniny v osevním postupu zbytečnými. K tomu se ještě přidala redukce ploch cukrovky na 51 % a brambor na 20 % proti roku 1989 a úplná likvidace ploch přadného lnu a výsledek je nasnadě – musela se najít plodina, která tento propad ploch nahradí.

Východisko z této situace bylo v mnoha podnicích nalezeno v setí ozimé řepky, která má tyto vlastnosti:

je zlepšující plodinou se zvládnutou agrotechnikou a zajištěným stálým odbytem, nemá nárok na pořízení další jiné techniky, vše se zvládne se stroji totožnými pro pěstování obilovin, to platí i o posklizňové úpravě

- v osevním postupu by měl být minimální odstup šest let tj. 16,6 % z celkem oseté půdy (v letech 2016 a 2017 to bylo 15,9 %, v republikovém měřítku, tedy jsme na hranici agronomicky přijatelného osevu)
- má vegetační délku 320 – 330 dnů, je tedy na pozemku cca 90 % času celého roku
- je schopna klíčit i při + 1° C
- při průměru kořenového krčku cca 80 mm vydrží krátkodobě holomrazy až – 20°C
- kořenový systém sahá do hloubky 110 – 170 cm (80 % kořenové hmoty je v orniční vrstvě), řepka je schopná z podorniční vrstvy vracet spláchnuté živiny do svých pletiv a těmito živinami pak zpětn obohacovat ornici při zaorání posklizňových zbytků včetně slámy při reálném výnosu zrna řepky 3,8 t/ha je zaoráno v ponechané na poli slámě na jeden hektar 6 kg fosforu, 49 kg draslíku a 47 kg vápníku - při dobré sklizni pšenice 8,2 t/ha je zaoráno ve slámě 5 kg fosforu, 50 kg kraslíku a 16 kg vápníku – při normální dávce hnoje skotu 40,0 t/ha je do půdy zaoráno 11 kg fosforu, 49 kg draslíku a 36 kg vápníku. Tento příklad hovoří za vše. Celkem se tedy do půdy dostane řepkovou slámou 102 kg, pšeničnou slámou 71 kg, hnojem skotu 96 kg živin na hektar.
- včelaři velmi rádi ke kvetoucím polím řepky přistavují svá včelstva, řepkový med je hlavním českým jednodruhovým květovým medem, obsahuje brasiny o kterých se tvrdí, že mají protirakovinný účinek
- řepkový med se dá velmi dobře upravit pastováním (lépe než med slunečnicový nebo lipový)
- z pohledu vodní eroze není řepka nijak nebezpečnou plodinou, je hodnocena stejně jako např. pšenice nebo ječmen

Každý rozumný hospodář zachází s rostlinami tak, aby docílil maximální finanční efekt. Nemůže si dovolit přehnaně hnojit, nebo nesmyslně používat přípravky na ochranu plodin. Toto vše je limitováno z pohledu množství a času aplikovaného hnojiva nebo chemického přípravku. Musejí být dodržovány návody uvedené na etiketách, aplikační vzdálenosti od vodotečí, nesmí být otráveny včely ani jiná polní zvěř. Za vše hrozí citelné finanční postihy, pokud dojde ke zjištění škod nebo porušení dost složitých předpisů a omezení. Že to naši zemědělci nepřehání s chemií na polích dokladují níže uvedená čísla za rok 2017:

Tabulka 4

V tabulce je popsáno porovnání s některými státy Evropy, vždy je uveden pro lepší názornost stát s nejvyšší spotřebou.

Z těch pár odstavců snad lze aspoň v náznacích pochopit složitou situaci ve které se naše zemědělství nachází. Mám ten dojem, že český sedlák má živit obyvatele v Čechách. To snad není názor zločince. Národ by měl mít základní jistoty – dostatek jídla a pitné vody. Je dobré nespoléhat se na to, že nám někdo něco z těchto nepostradatelných věcí, v době případných evropských (nedej bože světových) plošných klimatických katastrof, dodá za přijatelných podmínek. Bylo by dobré obnovit soběstačnost v produkci masa a vajec, vrátit se na tomu odpovídající stavy hospodářských zvířat. Pak bychom mohli obnovit již dříve opuštěné struktury osevů a automaticky by došlo k redukci plochy tolik - veřejností a některými novináři - nenáviděné řepky.

Jak bylo řečeno na začátku: … rozblázněná příroda signalizující všemi směry, že není něco v pořádku…, do nebe rostoucí světová populace se svými existenčními nároky…. . Toto alarmující poznání by měla mít na zřeteli především naše vláda. Z těchto faktorů vyroste v budoucnu nesmírný všesměrný tlak na všechna národní společenstva.

Pokud jste četli tento článek 5 minut, pak se svět změnil tímto způsobem:
Tabulka 5

Tato čísla znamenají např. celosvětový roční čistý populační přírůstek cca 81,68 mil. lidí, nebo 40.533 mil. tun emisí kysličníku uhličitého ročně, nebo odlesnění 5,2 mil. ha za pouhý jeden rok atd…. . Raději snad ani nedomýšlet všechny důsledky.

Chytrému napověz, hloupého trkni…

V textu byla použita data z těchto zdrojů: České zemědělství očima statistiky 1918 – 2017, vydal ČSÚ 2018, zpracoval Odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ
Agrobáze zpravodaj ze dne 25.4. 2019 – Výroba mléka po roce 1990, str. 18 až 19, autor Ing. Josef Kubiš
Výroční zpráva Agrární komory České republiky za rok 2018
Mlynářské noviny, roč. XXX. číslo 1, rok 2019 – Tržní informace únor 2019, str. 2 až 3, autor Pavel Filip
www. worldometers.cz

Jaroslav Kopista, soukromý zemědělec, předseda AK Chrudim