„Zatím to byly naštěstí jen různé odřeniny a klíšťata. Budeme doufat, že sezóna bude v tomto duchu pokračovat," říká vodní záchranář Jan Vlasák. Rodiče děti hlídají a těm, které ještě neumí dobře plavat, nasazují křidélka či nafukovací kruhy.

S životem však nepěkně riskuje zejména omladina, a to na lodičkách či šlapadlech, na jejichž palubách popíjení různé alkoholické nápoje, nebo už vyplouvají v podnapilém stavu. „Na šlapadle se kolikrát veze i sedm lidí, přetížené plavidlo se různě naklání a jeho posádka hazarduje se životem. Je to však na provozovateli, komu šlapadlo půjčí," poznamenává Jan Vlasák. Dospělí už si dávají pozor, neboť s sebou povětšinou berou celou rodinu i s dětmi.

Když už se začne někdo topit, ten, kdo jej jako první spatří, by si to rozhodně neměl nechat pro sebe. Podle slov Jana Vlasáka se všude po okolí Sečské přehrady nachází letáčky s kontakty přímo na vodní záchrannou službu. Když číslo není po ruce, je možné bez potíží volat na tísňovou linku 150 nebo 155.
Když už je pomoc na cestě, každý by měl zvážit, jak moc dobrý je plavec, než pro tonoucího skočí.

„Učíme se různé techniky přiblížení k tonoucímu – například plaveme jen na rukách s nohou vysunutou dopředu. Kdyby se na nás dotyčný vrhl a chtěl se nás chytit, tak jej odstrčíme a pak se k němu pomalu přiblížíme," vysvětluje vodní záchranář.

Tonoucí se snaží zůstat nad hladinou za každou cenu, mává kolem sebe rukama a v zoufalém boji o vzduch má velikou sílu. Zachránce by tak mohl snadno omráčit nebo stáhnout pod hladinu.

„Pokud to jde, je třeba s tonoucím navázat kontakt a uklidnit jej. Ideální je k němu připlavat zezadu," dodává Jan Vlasák s tím, že když už se k zachránci tonoucí přitiskne, je možné se cíleně potopit, neboť dotyčný v instinktivní touze zůstat nad hladinou pustí a snaží se dostat na vzduch. Záchranář mu pak může snadněji pomoc.