„Povodní jsem se zúčastnil jako technický 'pachatel'. Natočil jsem asi půl hodiny záznamu, který po sestříhání zabírá ve tříhodinové Videokronice Pardubic pro rok 1997 deset minut. Bohužel všechno se tenkrát točilo ještě na VHS kazety a záznam, který byl později digitalizován, není tak kvalitní," vypráví Jaroslav Novák.

Přesto ale poskytuje spousty zajímavých historických obrázků o tom, jak tenkrát Pardubáci povodně prožívali.

Na videu nechybí ani letecké záběry. Jaroslav Novák zachytil ve svých záznamech i několik míst, kde se Labe vylilo z břehů.

Lidé měli strach

„Natáčel jsem pod mostem a pak třeba také na nábřeží Závodu míru, kde byla situace možná nejhorší. Scházelo jen asi deset centimetrů a voda by se vylila do sídliště. Dnes už je na místě protipovodňová ochrana, takže by se nemělo nic stát, tenkrát ale měli lidé docela veliký strach," popisuje své tehdejší dojmy Jaroslav Novák.

Videokronika ilustruje situaci i v okolí Pardubic. Například v Drozdicích, Kuněticích a v dalších blízkých vesnicích. „Právě v Kuněticích jsem zažil celkem kuriózní podívanou, kdy v místní hospodě seděli lidé, měli nohy nahoře a pod nimi zhruba deset patnáct centimetrů vody a čekali na to, co bude dál," líčí své zážitky z doby před patnácti lety kameraman.

Pardubice ale nebyly povodněmi zasaženy tak radikálně jako některá jiná města.

„Měl jsem štěstí"

„Při těchto povodních nebylo nutné, abych někde příliš pomáhal, v minulosti jsem zažil i horší situace. Soustředil jsem se hlavně na natáčení. Já sám mám navíc štěstí, že bydlím v části Pardubic, které se velká voda vyhnula úplně," uzavírá vzpomínání na unikátní natáčení Jaroslav Novák.

(skr)