Těch totiž není nikdy dost. Proto je sdružení pomáhá najít a snaží se je podporovat v přípravě na jejich nelehké poslání.

Noví zájemci

Téměř dvacet zájemců o to stát se pěstounem dorazilo na podzimní setkání v Klubu 29. Setkali se zde se stávajícími pěstouny, co už přijali do své rodiny dítě, o které se nemohou aktuálně či dlouhodobě starat vlastní rodiče.

„Přítomní se od sociálních pracovníků a zkušenějších pěstounů dozvěděli, jak se  pěstounem stát, jaké to je vychovávat dítě romského etnika či dítě s hendikepem, proč je dobré, aby bylo dítě v kontaktu s vlastní rodinou, kdo pěstounům pomáhá a jak jsou za své poslání ohodnoceni," uvedla za organizaci Amalthea  Tereza Dvořáková.

„Například desetiletá Veronika už dnes ví, jaké je mít nablízku mámu, která ji má ráda a vždy jí pomůže. Ale nebylo to tak vždy – část svého života prožila v ústavním zařízení, protože máma péči o ni nezvládala a nechtěla se starat. Sama také vyrostla v dětském domově a od Veroniky nakonec utekla. Veronika po příchodu do náhradní rodiny nekomunikovala, nedokázala říct, co se jí děje, vztekala se a ničila věci. Teď jí však pěstounka pomáhá zvládnout pocity strachu a samoty. Veronika se učí, že problémy se dají řešit a nemusí od nich utíkat," uvedla jeden příklad za všechny Tereza Dvořáková.

Pěstoun musí být schopen zajistit dítěti láskyplné a bezpečné prostředí, přijmout jej i s jeho specifiky, ochoten spolupracovat s odborníky a uvědomit si své silné i slabé stránky a pracovat na sobě.

Sociální pracovníci přihlášeným zájemcům rádi pomohou nebo poradí ještě před podáním žádosti o zařazení do přípravy zájemců o pěstounskou péči.  Iveta Koubková