Desetiletý chlapec se minulý týden během poledního táborového klidu ztratil. Jakmile to vedoucí zjistili, okamžitě jej začali hledat v nejbližším okolí a následně volali policii. Ta nasadila hlídky včetně psovodů a začala organizovat pátrací akci. K té naštěstí nakonec nemuselo dojít. Jedna z policejních hlídek si totiž všimla osamělého chlapce na cyklostezce. Pochodoval správným směrem domů. „To ale není pochvala. Správně se určitě nezachoval. Nejen vedoucím tábora, ale i rodičům připravil krušné chvilky plné obav a strachu, což si uvědomil ihned, jak pochopil vážnost situace při přítomnosti policistů,“ nastínila mluvčí policistů Eva Maturová.

Podle vedoucí odborných služeb Linky bezpečí Kateřiny Liškové však takové případy zdaleka nejsou výjimečné. „Máme zkušenosti s tím, že s námi během prázdnin klienti řeší, že se jim někde nelíbí. Bývá to velmi různé prostředí. Jsou to tábory, ale také pobyty u prarodičů nebo druhého rodiče po rozvodu,“ vysvětlila.

O útěku chlapce z tábora jsme psali zde:

Existuje podle ní však řada důvodů, proč se děti v těchto případech na Linku bezpečí obrací. „Někdo jim tam ubližuje, stýská se jim, jsou zklamaní, protože měly třeba jiné představy. Někdy jim chybí kamarádi, jindy se jim tam zkrátka nelíbí,“ podotkla Lišková.

V lanškrounském příběhu nebyly žádné indicie, které by napovídaly o tom, že je chlapec na táborovém pobytu nespokojený. „Vedoucí tábora na chlapci nezpozorovali žádné výkyvy nálad, proto neměli tušení o tom, že by měl v plánu utéct,“ řekla Maturová. Zároveň apelovala na rodiče, aby před odjezdem dítěte na táborový turnus, podobným situacím předcházeli tím, že si s dítětem o jeho pobytu v jiném než domácím prostředí promluví.

A to samé radí také vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová. „Výběr tábora by měl každý rodič zvážit s ohledem na motivaci a schopnosti dítěte. Také délku pobytu na táboře by měl rodič volit s ohledem na věk dítěte,“ vysvětlila. Vhodná je podle Schmidové také předchozí zkušenost dítěte, tedy chvíle, kdy už v minulosti samo bez rodičů bylo. Zároveň podotýká, že dítě by v žádném případě nemělo být do pobytu na táboře nuceno. V takových situacích jsou pak malí táborníci nešťastní a v tom lepším scénáři turnus zkrátka jen přetrpí. „Známe i případy dětí, které jedou na tábor s pocitem, že je to za trest. Že se jich rodiče zkrátka chtěli na pár dnů zbavit. A to není správná varianta,“ poukázala Maturová.

Pozitivní motivace

Rodiče by měli své děti spíše motivovat, a to například prohlídkou podobného tábora nebo vyprávěním o svých zážitcích. „U dítěte je vhodné normalizovat jeho stýskání po rodičích a před táborem s ním vytvořit strategie, jak s tím může dítě samo zacházet, třeba zavolat rodičům, napsat dopis nebo jít za vedoucím,“ dodala Schmidová.

Právě vedoucí by měli působit proti stýskání a dalším chmurám a reagovat na takové emoce empaticky. Pozitivní atmosféra a komunikace je podle skautské vedoucí Anežky Náhlíkové základním stavebním kamenem. „Vždy se snažíme nastavit takové podmínky, ve kterých může každý říct, co si myslí, nebo co ho trápí,“ vysvětlila. „My si vždy na začátku tábora sedneme a zopakujeme si všechna bezpečnostní pravidla. Máme i stanovené území tábora a jeho blízké okolí, za které nikdo bez vědomí vedoucích nesmí,“ popsala Náhlíková jedno ze základních bezpečnostních pravidel. Zároveň je ale podle ní jasné, že některým situacím ani sebeopatrnější vedoucí nemůže zabránit.

Také specialisté Linky bezpečí přistupují k takovým situacím individuálně. „Někdy řešíme, zda a za jakých podmínek to jde zvládnout, jindy hledáme možnosti, jak takovou situaci ukončit, někdy si klienti jen potřebují postěžovat, ulevit, ale další řešení nechtějí,“ podotkla Lišková.