Psychologové a sociální pracovníci poradny pomáhají více než stovce klientů za rok, v poslední době jim ale práce kvůli covidu a špatné ekonomické situaci přibývá. „Hrdina pro kluka je dnes chlap se samopalem, spravedlnost zajišťuje násilím a my to dětem dáváme za vzor. Měli bychom více propagovat věci, které podporují lásku, přátelství a respekt k ostatním,“ říká ředitel.

Podle průzkumu agentury Ipsos pro iniciativu Pod svícnem se s domácím násilím setkává přibližně každý pátý Čech. Kolik případů za rok řešíte?
Je to každý rok jiné, ale v poradně pro oběti násilí máme za rok okolo 100 až 120 klientů. Čistě domácího násilí je o něco více než polovina, 60 až 70 procent. Zbytek jsou konflikty třeba po rozvodu, které nesplňují definici domácího násilí.

Miroslav BubeníkMiroslav BubeníkZdroj: ArchivPodle jaké definice se určuje domácí násilí?
Musí tam být fyzické násilí, psychický nátlak, sociální omezování, ekonomický nátlak a potom také sexuální nátlak. Je dlouhodobé a eskalující. Lze aplikovat zákon č. 45 o obětech domácího násilí.

Dochází k vám více žen než mužů?
Ano, asi 95 procent našich klientů jsou ženy a zbytek muži, asi dvě procenta jsou přímo oběti domácího násilí, ale zbytek jsou právě konflikty při rozvodu. Bývalá manželka zamezí kontakt s dítětem, nebo ho psychicky vydírá.

Proč jsou ženy i dnes náchylnější k tomu stát se obětí?
Vycházíme z toho, že domácí násilí je genderově podmíněné. Pořád přetrvává model chlapa - živitele a hlavy rodiny. On má velet a rozhodovat. Žena má být v domácnosti jemu podřízená, poslouchat ho. A pokud má muž sklony k násilí, řada žen není schopná tomu odolávat. Nemá dostatek fyzické síly a často si z rodiny přináší podobné modely, je poslušná a submisivní. Může mít zkušenosti s násilím otce na její matce, takže si nese předpojetí, že se tomu bránit nedá. Každá žena je jiná, ale pokud si z dysfunkční rodiny nese pocit vlastní nehodnoty, může být doktorka nebo inženýrka, vzdělaná žena, ale na terapii se pak ukáže, že má hodně nízké sebevědomí.

Podívejte se na celostátní statistiky a srovnání krajů v infografice:

Česká intervenční centra loni zaznamenala celkem 1 086 případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Ilustrační fotografie.
Křik, pěsti i škrcení. Násilníka může z domu vykázat policie, ne vždy to pomůže

Pokud má žena z rodiny takový vzor z dětství, je vůbec možné se z toho koloběhu vymanit?
Nelze označit za univerzální pravdu, že si taková žena bude u navždy vybírat násilné partnery. Ale pokud má skutečně pocit méněcennosti, zkušenosti s násilím z vlastní rodiny a je submisivní, nechá si všechno naslibovat. Primárně nechce doma násilníka, ale nemá jasně stanovené hranice. Nedokáže se včas vymezit vůči prvním příznakům, a tak to nechá zajít moc daleko. Je to ďábelský kolotoč a vymanit se z něj není jednoduché. Je v zajetí strachu, nechce ublížit dětem, nechce zničit rodinu, bojí se, že se jí manžel bude mstít, sebere jí děti a podobně. Máme třeba zkušenosti s klientkami, které mají za manžela policistu nebo vojáka, který u sebe nosí zbraň. Vymanit se ze strachu není snadné.

Co tedy může pomoci?
Hlavně zázemí okolo. Pokud má žena dobré rodiče, kamarádky, spolupracovníky, tak právě oni ji mohou psychicky podržet, podpořit. Ale stejně to chce vyhledat odborné pracoviště.

Až třetina lidí se nikomu nesvěří. Proč?
Stoprocentně v tom hraje určitou roli stud. Je to velká frustrace, ženy se stydí mluvit s kolegy i kamarádkami. Máme třeba zkušenost s třicetiletou paní, která zažívala kruté domácí násilí a měla poměrně dobrý vztah se svou matkou. Přitom se ale hodně dlouho nesvěřila ani jí. Je to obrovský pocit studu, selhání, navíc mají od toho partnera implementované, že jsou neschopné mámy, neschopné ženy.

Jak se z toho tato žena nakonec dostala?
Dlouhou dobu byla bezradná, nikomu blízkému se nesvěřila, ale nakonec si na internetu vyhledala naši poradnu a kontaktovala nás. Jiná paní zase dostala informaci od kolegyně z práce, která to dlouhodobě řešila a dala jí telefonický kontakt.

Domácí násilí je velký problém, za který se mnoho lidí stydí. A neřeší to.
Máte doma násilníka? Česko po vzoru Norska rozšíří bezplatné terapie

Může z vnějšku jako kolegyně nebo kamarádka poznat, že doma žena zažívá násilí? Jaké jsou hlavní varovné signály?
Vždycky to má velký vliv na psychiku a prožívání. Pokud to je vaše kamarádka a znáte ji jako normální ženskou, určitě poznáte, že něco není v pořádku. Najednou je zasmušilá, smutná a depresivní. Třeba se o sebe i přestane starat, je neupravená, nepečuje o sebe. Tu a tam je možné zpozorovat nějaké modřiny, šrám v obličeji, a když se to opakuje, zdá se vám to divné.

Je možné pozorovat změnu i v interakci s partnerem?
Určitě. Pokud máte možnost vidět svou kamarádku s takovým partnerem, jistě si všimnete divných momentů. Oni už to ani nevnímají, jsou na sebe zvyklí, ale vy z pozice odstupu můžete zpozornět. Může být třeba znát, že ji kontroluje, urazí ji před vámi, chce ji před okolím postavit do špatného světla.

Jak mohu takové ženě nabídnout pomoc?
Hraje roli, jak blízké si jste. Pokud je to kamarádka, je třeba si najít čas, oslovit ji a citlivě se zeptat, jestli se něco děje. Že jste si všimla něčeho zvláštního. Popovídat si s ní. A pokud se skutečně ukáže, že se jedná o domácí násilí, můžete nabídnout doprovod do poradny. Určitě bych nedoporučoval jít jako první na policii. To může být pro tu ženu veliký krok a nemusí se to zvládnout. V poradně jí potom nabídnou odborný doprovod.

Máte s policií v řešení případů domácího násilí dobré zkušenosti?
Jak kde. Máme dobré zkušenosti s policisty na některých pracovištích, ale je to tak polovina případů. Ale často se setkáváme i s nekompetentními zásahy policistů. Bagatelizují to, odmávnou to na přestupek, přestože to má charakter domácího násilí. A máme zkušenosti i s tím, že jsou sice kompetentní v právní rovině, ale nemají ten správný psychologický přístup.

V posledních letech se hodně mluví o redefinici znásilnění v zákoně. Nově by se mělo dotýkat nejen vynuceného pohlavního styku, ale také například sexuálního nátlaku mezi partnery. Mohla by taková změna pomoci?
Myslím, že ano. Čím víc informací a podpůrných opatření, tím lépe. Určitě by to nevyřešilo všechny problémy, ale mohlo by to pomoci posunout i práci policie.

Jak vaše služba funguje poté, co k vám žena přijde?
Nejdříve s ní vše probereme a zjišťujeme, jestli to má charakter domácího násilí. Pak se zaměříme na momentální potřeby klienta a nabídneme terapeutickou podporu, sociální poradenství ohledně dávek, příspěvků na bydlení a doprovod na příslušné úřady. Máme navázanou spolupráci s městskou policií, která může zajistit doprovod, aby si žena odnesla z domácnosti své věci a nebyla v ohrožení. Nabídneme bezplatné trestněprávní poradenství, pokud to žena chce v ten moment řešit s policií. A pokud je to situace, kde skutečně dochází k násilí, vytvoříme takzvaný plán bezpečí. To znamená, že pokud ještě nějakou dobu setrvává v domácnosti, nebo hrozí nebezpečí, že by ji partner mohl vyhledat a ohrozit, vytvoříme plán praktických rad. Ať nechodí sama ven, pokud hrozí, že by ji mohl napadnout. Ať má doklady, rodné listy dětí, své platební karty a další důležité věci pohromadě a schová je ke kamarádce. Protože jakmile odejde, těžko je bude všechny zajišťovat. Aby měla v předvolbě v telefonu číslo na policii, třeba i pod krycím jménem, naše číslo si také uložila třeba jako „Tereza“. A aby měla telefon na bezpečném místě, kde jej může kdykoliv použít.

Kateřina Perknerová
Moc a sexuální násilí

Jaké mohou při odchodu nastat komplikace?
Manžel se může dozvědět, že už to s někým řeší a chystá se odejít. Proto nedáváme vizitky a čísla rovnou ukládáme do telefonu. Hodně ošetřujeme to, aby odchod byl opravdu naplánovaný a bezpečný. Před pár lety se v Rychnově stal případ, kdy žena šla oznámit manželovi, že odchází, dala si s ním sraz v restauraci a on ji přímo tam u stolku zastřelil revolverem. Dopředu mu totiž do telefonu řekla, že odchází a chce mu to v té restauraci vysvětlit. Tak se na to připravil. To je velké riziko, pokud není odchod připravený. Pracujeme s tím vždy dopředu, snažíme se určit míru nebezpečí, které ten chlap představuje. Jinak se může stát, že mu to řekne ve špatný moment na špatném místě a podcení to.

Kromě práce s oběťmi nabízíte také poradenství pro pachatele. Jak tato služba funguje?
V prvním režimu službu nařizuje soud, pokud se řeší domácí násilí a dostane podmínku s nařízenou psychologickou pomocí práce s agresí. Pokud by na program nešli, soud jim podmínku promění na pobyt ve vězení. V druhém režimu se jedná o nenařízenou práci s agresí, soud nebo sociálka jim pomoc pouze doporučí, nebo se i rozhodnou sami, protože chtějí udržet manželství.

Co je součástí této služby?
Program je sestavený z několika částí. Je to individuální psychoterapie, skupinová terapie, zážitková cvičení na regulaci emocí, psychoedukace o funkcích centrálního nervového systému a toho, co se v těle děje, když člověka chytne amok. A potom taky sociální práce, doprovody na soud nebo na pracovní úřad.

Zabírá to?
Terapie je efektivní. Ale je to v přímé úměře k motivaci klienta. Pokud klient pouze reaguje na nařízení soudu nebo pouze pod hrozbou rozvodu, jde tam jen proto, aby dodržel podmínku, ale ne proto, aby se změnil. Ale jsou i klienti, kteří se sebou skutečně pracovat chtějí, ať už proto, aby si udrželi ženu nebo vztah s dětmi, tak i proto, aby se vyhnuli kriminálu. To je obrovská a velmi dobrá motivace. Občas se nám daří do terapie zapojit i partnerku, to se nám taky osvědčilo.

Jsou bité, psychicky týrané, znásilněné. Podle soudů to však často k finanční náhradě nestačí. Oběti domácího či sexuálního násilí se v Česku soudního odškodnění nedočkají v osmdesáti procentech případů.
Zažívají bití i psychický teror. Odškodnění se v Česku dočká jen minimum žen

V souvislosti s karanténami za covidu se mluvilo o nárůstu případů domácího násilí. Pozorovali jste tento trend?
Rozhodně ano. Teď šel covid do pozadí, ale v té akutní fázi měl obrovský vliv. V rodinách, kde byla situace na hranici domácího násilí, došlo k jejímu překročení. V současné době to ustupuje, ale objevují se větší ekonomické problémy, lidé přišli o práci, zhoršily se vztahy v rodině, je tam větší míra psychického, ale i fyzického násilí. A v poslední době hraje obrovskou roli válka na Ukrajině. Lidi mají strach z války. V televizi slyší mluvit politiky, ale není tam nic o naději, žádné povzbuzení. Jsou kvůli tomu více nervózní, emočně nestabilní, dochází k hádkám a v rodinách, kde už v minulosti byly problémy, se to k nim přidává.

V případě domácího násilí se lze obrátit na Bílý kruh bezpečí pomocí jejich bezplatné nonstop linky 116 006 či některé z poraden, nebo na některé z 16 intervenčních center. Pokud jde o přímé akutní ohrožení, pomůže Policie ČR na tísňové lince 158.

Takže z dlouhodobého hlediska vnímáte, že máte případů víc?
Určitě. Začíná to být dramatické, příliv klientů je v posledních měsících poměrně vysoký, je jich víc a tematika je závažnější. Zvládáme to, ale cítíme, že jsou projevy silnější.

Jaké systémové změny by mohly pomoci situaci uklidnit?
Mám srovnání s Norskem, kde je vysoká míra vzdělanosti společnosti a osvěty. Pokud oni jsou na sto procentech, my jsme na dvaceti. Změnu vidím hlavně ve vzdělávání už od školek. A samozřejmě i vzdělávání studentů základních, středních i vysokých škol. Máme skvělé programy, s dětmi se bavíme o partnerství i o násilí.

Jak tedy problematiku vnímají děti?
My je na jednu stranu vychováváme, děláme programy proti násilí, ale zároveň jsou ve všech médiích a v televizi zahrnované obsahem plným násilí. Hrdina pro kluka je chlap se samopalem, spravedlnost zajišťuje násilím a my to dětem dáváme za vzor. Naopak bychom měli v naší společnosti propagovat věci, které podporují lásku, přátelství a respekt k ostatním bytostem. V tom máme ještě velké rezervy.

Kde všude se na vás mohou lidé obracet?
Sídlíme v Hradci Králové, kde máme tři pracoviště. Nově máme také pracoviště v Náchodě, kde máme jednu psycholožku a jednu sociální pracovnici. A v Jaroměři máme jednou týdně psycholožku. To je hlavně pro lidi, kteří jsou sociálně slabší a dělá jim problém dojíždět. Spolupracujeme také s dalšími institucemi, pokud se na nás obrátí někdo z větší vzdálenosti, jsme schopní si je vyslechnout, udělat krizovou intervenci nebo poskytnout první konzultaci a podle registru pracovišť a poraden mu doporučíme někoho v jeho okolí.