Armáda České republiky podle jeho slov posily z řad civilistů řeší dostatečně – zakládá jednotky aktivních záloh a umožňuje i dobrovolné povolání na vojenská cvičení.

Podle oslovených profesionálních vojáků by výcvik branců měl mít smysl. Pokud by se do zeleného sukna oblékl celý jeden ročník nových rekrutů, nalezli by se mezi nimi ti, kteří vojenské služby prostě nejsou schopní. „Neznamená to ale, že když je někdo tlustý a brýlatý, že by nemohl být třeba dobrý spojař," poznamenává příslušník elitního chrudimského praporu, kam i v dobách branné povinnosti přicházeli sloužit pouze ti, kteří o to vysloveně projevili zájem.

„I v podmínkách základní vojenské služby se dá udělat dobrý útvar, otázka ale je, co s ostatními," doplňuje major Zelinka.

A s povinným nástupem do služby by se zároveň vrátilo podvádění, vyhýbání se službě a kšeftování modrými knížkami. „To byl fenomén, který po roce 2005 zmizel, a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo," uzavírá výsadkář.

„Lidi se často ptají, jak daleko chodíme s batohem, nebo jako dlouho tam strávíme, ale o tom to přeci není. Výcvik má mít smysl a cíl. Třeba půlroční vysoce intenzivní služba by cíl splnila. Člověk se dostane do jiného, zcela odlišného prostředí, než je sám zvyklý, a pozná v něm nejen sám sebe, ale i to, jak se v takovýchto situacích chovají ostatní," poznamenává další profesionální výsadkář kapitán Robert Šiška.

Nicméně znovuzavedení branné povinnosti nevidí jako reálné: „Jako stát nejsme schopní ji prosadit, a když ano, bude tam tolik výjimek, že to prostě nebude mít smysl." (lv)