V posledních týdnech však musela čelit něčemu, co nikdo nečekal a co zasáhlo celý svět – koronavirové krizi. Na začátku března se totiž s přítelem vydala do Ruska navštívit jeho příbuzné. Pandemie se tehdy nebála. „Věřila jsem, že se to nějak vyřeší a bude to jen otázka dvou tří týdnů,“ říká. Jenže než se stačili vrátit domů, zavřely se hranice a oni na severu Ruska uvízli. Na poslední chvíli se jim podařilo přesunout do Velké Británie, která ovšem patří mezi nejhůř zasažené země Evropy.

Týden po vašem odjezdu do Ruska se v Česku doslova přes noc zavřely hospody, následně se celá země ocitla v karanténě. Objevovaly se zprávy, že hranice budou zavřené dva roky. Jak jste to vnímali?
Přepadla nás panika. Báli jsme se, jestli nakažených v Rusku není víc, než kolik udávali. Den poté, co jsme odjeli na sever, nám zrušili let domů a žádné další lety do Česka plánované nebyly. Navíc přítel je cizinec, takže by nemohl jet do Česka se mnou, já jsem zase nemohla do jeho země.

Přemýšleli jste o tom, že byste jeli domů každý zvlášť?
Nechtěli jsme se rozdělit, ale byly dny, kdy jsem říkala, že už je mi všechno jedno a jen potřebuju jet domů. Pak jsem si uvědomila, že to není to nejlepší, co bych mohla udělat. Musela bych letět do jiného státu a potom autobusem do Čech, kde bych sdílela byt se svými rodiči. Bála jsem se, abych je nenakazila, kdybych někde něco chytla. Šlo i o práci – neměla bych tam co dělat. Všude propouštěli.

Jak jste to tedy řešili?
Náš původní plán byl, že zůstaneme na severu Ruska déle. Ale každý den se to měnilo, protože vycházely jiné zprávy – a byly pořád drsnější. Báli jsme se, abychom tam neuvízli na další dva měsíce. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme do Anglie. Žádné jiné lety nebyly. A v den, kdy jsme odlétali, zavřeli všechna moskevská letiště a všechny lety do Anglie kromě našeho zrušili.

Museli jste cítit strašnou nejistotu, nevěděli jste, co bude. Jak jste to prožívali?
Jeden den jsem se vzbudila a řekla si, že všechno bude v pohodě, zůstaneme v Rusku a bude sranda. Druhý den jsem se vzbudila a začala brečet, v noci jsem nespala, měla jsem pocity úzkosti a nemohla dýchat. Byly to hodně zvláštní nálady. Chtěla jsem se rozhodnout správně, abychom to nějak přežili.

Kdy vám došlo, že to nebude otázka dvou týdnů?
Asi na konci března. Ale pořád jsme si mysleli, že v květnu už budeme moct dělat naši práci v Řecku. Do Anglie jsme původně jeli s tím, že týden počkáme a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet a jestli si tam najdeme práci. To, že to nebude v pohodě asi další rok, nám došlo až teď.

Co vás vedlo k rozhodnutí přesunout se do Anglie, která patří mezi nejhůře zasažené země Evropy?
V Anglii je vždycky dost práce. Přemýšleli jsme, jak přežít finančně. Ani jsme se nebáli o naše zdraví. Myslím si, že mít z toho strach je pro člověka ještě horší. Teta žije v Anglii, takže jsme na první týdny měli zázemí a mohli jsme se od něčeho odrazit.

Jak toto rozhodnutí vnímali vaši blízcí? Předpokládám, že měli starost.
Ten den, co jsem na Facebook napsala o Anglii, mi asi deset lidí volalo, další mi psali a všichni říkali, ať tam nejezdím. Že je to ten nejhorší nápad, co jsme kdy měli. Ale naštěstí jsem v tomhle tvrdohlavá a věřím, že i když člověk udělá špatné rozhodnutí, nějak se to vyvrbí.

Teď to vnímáte jako dobrou volbu?
Ano, i když začátky byly těžké. Neplánovali jsme, že se budeme stěhovat, takže jsem přijela s malým příručním zavazadlem, neměli jsme peníze. První týdny jsme jedli akorát instantní polévky nebo chleba s majonézou. Ale našli jsme si práci a podnájem. Staráme se o starší lidi – od 6 hodin ráno do 10 večer, musíme je umývat, pomáháme jim chodit na záchod, vaříme, dáváme jim léky. Nikdy jsem si nemyslela, že bych tohle mohla dělat.

Britská vláda byla kritizována za to, že šla cestou kolektivní imunizace a k opatřením sáhla pozdě. Jaká je tam nyní situace?
Vláda je kritizovaná, že zakročila pozdě, ale na druhou stranu to dost lidí nebralo vážně. Měli třeba povoleno jít jednou denně sportovat a najednou chodili běhat i lidi, kteří nikdy nesportovali. Dělali pikniky, i když to bylo zakázané. Roušky nejsou povinné, v supermarketech ji má maximálně polovina lidí. Každý den v rádiu premiér Boris Johnson říká: Stay alert. (Zůstaňte ve střehu, pozn. red.)

Jaké teď máte plány?
Na letní sezonu do Řecka neodjedeme. Máme v plánu tady zůstat minimálně do konce roku. Příští léto už snad bude sezona normální a budeme moci dělat svou práci.

Co vám tato zkušenost dala do života?
Přesvědčilo mě to, že se vždycky dá najít nějaké východisko. I když se ocitnete na severu Ruska, zavřou hranice a nemáte ani korunu. Musíte přijmout jakoukoli práci a nesmíte se bát, že chvilku nebudete mít svoje pohodlí. Všechno má své řešení a svůj smysl.