Politici vládnou pevnou rukou, kolikrát i bez mandátu, a plebs v osidlech dluhů a strachu nastavuje svá záda těmto novodobým otrokářům. Chytří lidé tomu vymysleli šlechetné jméno – demokracie.
V USA je dluh definicí vzorného a uvědomělého občana. Život na dluh umožňuje lidem určitý konzumní nadstandard. Jednou jsem si šel půjčit auto, a jelikož žádný dluh ani kreditní kartu nemám, tak jsem očekával hladký průběh celé transakce. Auto mi nakonec nebylo zapůjčeno na základě toho, že jsem nebyl věrohodný, protože jsem neměl žádný záznam o dluhu či kreditní kartě. Připadal jsem si jako druhořadý občan, byť s úsporami, za které by se nemusel stydět žádný slamníkový bankéř. Dnes, aby člověk mohl žít svůj televizní životní styl, tak musí být řádně zadlužen, což dává politikům do ruky bič, kterým pak mohou mrskat záda svých subjektů, zvyšovat daně, státní dluh a tunelovat.
USA mají k dnešnímu dni dluh kolem 16 bilionů dolarů. Jen Obamova administrativa za poslední 4 roky svých „perestrojek" a válečných aktivit ve světě tento dluh ztrojnásobila. Nejvíce v historii USA. Jeden by si myslel, že prezident USA je vzdělaný člověk, který umí také počítat. Místo toho Obama zavelel k přímému seskoku z blížícího se fiskálního útesu, doufajíc, že ten pád zmírní dalším zdaněním již tak daněmi vyčerpaných Američanů. Pomyslný Rubikon byl překročen, Ameriku čekají těžké roky.
Filip Šorf, Choltice, t. č. již sedmým rokem v USA