Ladislav žije v Mariánských Lázních a na pouť do rodného města jezdí pravidelně s celou rodinou. "Mám v Chrudimi sestřenici, která nás vždycky pozve na oběd a pouťové koláče. Potom procházíme centrem města a užíváme si krásnou atmosféru. Vnoučata se povozí na kolotočích, dcera s manželkou si rády koupí něco pro radost ve stáncích. No a já většinou potkám známé tváře, naposledy to byl spolužák ze základní školy. Právě ta nenadálá shledání mě baví nejvíc," řekl Deníku Ladislav.
Řada stánků povede od ulice Čs. partyzánů až k Novoměstské ulici, potvrdila to Ladislava Medunová z městského odboru správy majetku. "Bude jich asi dvě stě padesát, stejně jako v loňském roce," upřesnila.
Co by to bylo za pouť, kdyby chyběly křupavé a osvěžující rychlokvašené okurky? Chrudimské močáky jsou vyhlášené a lidé budou mít letos na výběr. "Měšťanská restaurace nabídne ve stánku u sochy Josefa Ressela hned tři druhy. Kromě těch klasických močáků budou ke koupi i pikantní anebo ty, které jsou mléčně kvašené," řekl ředitel Chrudimské besedy Martin Dytrt. Restaurace bude podle jeho slov nabízet i pouťové koláče, které k tradici také patří.
Nejen děti se poprvé povozí na atrakcích už v pátek, kdy Salvátorská pouť oficiálně začíná. Neobešla by se bez rodiny Spilkovy, která do Chrudimě loni přivezla nové létající slony a letos poprvé představí novou atrakci nazvanou Break Dance. Hlava rodiny, Josef Spilka, už dávno překročil osmdesátku a stále je velmi vitální. "Je to moje už sedmdesátá šestá chrudimská pouť," řekl muž, kterého znají tři generace Chrudimáků. "Bude mi šedesát a pamatuji se ještě, kdy nás roztáčel na malém řetězáku. Vždycky když ho vidím, vracím se do dětství. Přeji panu Spilkovi moc zdraví," vzkázala Chrudimačka Renata.
Atrakce budou stát po celém centru, město už má od května sestavený plán jejich rozmístění. "Zatím všechno klape, jen se nám trochu změnil druh jedné dětské atrakce. Nikdo neodřekl, všichni přijedou," uvedl ředitel Chrudimské besedy Martin Dytrt.
U Divadla Karla Pippicha se jistě vyřádí nejmenší děti. Bude tam stát autodrom, dětský řetězák, houpačky, skákací hrad nebo dětský westernový vláček.
Na Resslově náměstí toho bude podstatně více, například létající loď, ruské kolo, strašidelný zámek, velký řetězák, kamikadze, bobová dráha a další.
Školní náměstí mimo jiné obsadí dětský vláček a autodráha, nafukovací skluzavka, lavice, létající labutě nebo trampolíny.
Atrakce nebudou chybět ani na Tyršově náměstí. Sportovní hala se nyní rekonstruuje z Opletalovy ulice, tudíž pouť žádné staveniště neohrozí. Návštěvníkům tam budou k dispozici Aqua zorbing, dětská manéž, vodní autodrom, Break Dance a další adrenalinová povyražení.
Ovšem Salvátorská pouť není jen o kolotočích a stáncích, má také duchovní rozměr. V kostele Nanebevzetí Panny Marie na náměstí mohou lidé vidět milostný obraz Nejsvětějšího Salvátora, který bude vystaven při sobotních nešporách a v neděli při mších svatých až do 15. hodiny. Obraz je namalován na lipové desce o rozměrech 44,5 cm × 50,5 cm. Kvůli úctě k němu se změnilo datum v konání chrudimské pouti. Místo 15. srpna, kdy se slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie, což je titul arciděkanského kostela, je od konce 17. století dnem poutě 6. srpen anebo k němu nejbližší neděle. Dlouholetá tradice byla často porušována v době totality, kdy se datum řídilo pravidlem "po výplatě".
Obraz chrudimská římskokatolická farnost vystavuje vždy o Salvátorské pouti. Výjimkou byl březen 2021, tedy v době nejsilnější epidemie koronaviru. Obrazu jsou totiž připisovány léčivé schopnosti. „Když v českých zemích řádila v letech 1679 až 1680 morová epidemie, obraceli se lidé o pomoc k Bohu právě prostřednictvím tohoto obrazu,“ vysvětlil chrudimský historik, spisovatel a kostelník Tomáš Pavlík.
Legenda
Při plenění Prahy v roce 1648 byl portrét Ježíše Krista součástí švédské kořisti, ale spadl z vozu. Různými cestami se pak dostal k chrudimskému měšťanovi Janu Pfeiferovi. Během obsazení Chrudimi švédským vojskem v témže roce v domě pana Pfeifera pobýval švédský důstojník se svými vojáky. Ti, jak to bývá zvykem, hráli karty a kostky a Kristovu obrazu se posmívali, až ho nakonec pobodali – to dosvědčují jizvy na obraze: šrám na spánku nad pravým okem, bodné rány na hrudi Spasitele a téměř symetrická hvězdice tvořící šrámy přes Kristův obličej. Z ran dle legendy vytryskla krev. Obraz před úplným zničením zachránila služebná Dorota Skákalíková. Od té doby jej rodina Pfeiferova měla ve velké úctě.
V srpnu 1674 J. Pfeifer ukázal obraz chrudimskému děkanovi Samuelu Václavu Hatašovi. Ten se zasloužil o vznik salvátorské tradice, když 5. 4. 1676 nechal obraz vystavit v děkanském kostele k veřejnému uctívání.
Obrazu byly připisovány uzdravující schopnosti, proto byl zvláště ctěn v období morových epidemií (1680 a 1713). V roce 1680 císař Leopold I. s manželkou Eleonorou a svým dvorem pobýval (kvůli moru ve Vídni) v pardubickém zámku a nechal si obraz převézt k soukromé pobožnosti.
Morem byly zasaženy také Slatiňany, zatímco Chrudimi se epidemie vyhnula. Děkan S. V. Hataš tedy vyzval obyvatele Slatiňan, aby slíbili vykonat procesí k salvátorskému obrazu, pokud budou ušetřeni. Rok na to Slatiňanští skutečně uskutečnili děkovnou pouť za záchranu. O této události svědčí i obraz Samuela Anderse, visící v předsíni sakristie. Obraz navštívili dokonce i panovníci – r. 1742 pruský král Friedrich II. a r. 1770 císař Josef II.
Kvůli úctě k obrazu sv. Salvátora se změnilo datum v konání chrudimské pouti. Místo 15. srpna, kdy se slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie (titul arciděkanského kostela), je od konce 17. století dnem poutě 6. srpen (či k němu nejbližší neděle), svátek Proměnění Páně, k němuž se oslava sv. Salvátora vztahuje. (Zdroj: www.farnost-chrudim.cz)
