Chrudim mě fascinuje, přiznal režisér oceněný Českým lvem po natáčení Můr

Interiér bytu postavíme v ateliéru, ale na exteriér jsme potřebovali panelákové sídliště. Dlouho jsme ho hledali. Pak jsem ukázal fotky, kde já jsem vyrůstal. Žil jsem tady od jednoho do šesti let. Spolurežisérce i kameramanovi se to hrozně líbilo, což mě překvapilo. Nečekal jsem to. Na Šancích točíme tedy z velké části proto, že jsem tady vyrůstal.

Pro obyčejné přihlížející se jedná opravdu o početný vozový park. Kolik tak zhruba čítá váš celý štáb?

Filmový štáb čítá několik desítek lidí, u těch větších je to určitě přes stovku. My se podle náročnosti dne pohybujeme mezi šedesáti až osmdesáti. Točili jsme i dlouho do noci, film má několik nočních scén. V létě je noc krátká a začíná pozdě. Začínali jsme třeba kolem půl desáté večer a končili před jednou.

Co z děje filmu můžete odhalit?

Film Můry je dětský komediální film, trochu horor, trochu dobrodružství. Scénář napsala spolužačka z FAMU. Ta poté, co viděla můj film Chata na prodej, mě poprosila, jestli bych režíroval scénář, který právě dopisovala. Já se na to nejdřív moc necítil, protože je to žánr, který jsem nedělal. Po domluvě s Kateřinou Karhánkovou jsme se do toho pustili ve spolurežii. Ona má velkou zkušenost z animovaných filmů.

Jaké jsou hlavní postavy, uvidíme známé tváře a jak probíhal casting?

Ve filmu je osmiletý chlapec, dvě třináctileté kamarádky a osmnáctiletý maturant. Dětské tváře nejsou nejznámější, protože ti herci jsou úplně na začátku kariéry. My jsme s Majou Hamplovou měli asi půlroční casting. Viděli jsme stovky dětí, a to obsazení je to nejlepší z nich. Jsem si vědom toho, že to jsou neokoukané tváře. V několika scénách se objeví třeba maminka, kterou ztvárňuje Jana Plodková, to je zase naopak velmi známá tvář. Celý film Můry se odehrává v jednom panelákovém bytě v roce 1999, kdy jsou tam kamarádky Nikča a Gabča samy bez rodičů. Mají párty, holčičí jízdu.

Teď vás čekají stěžejní interiérové scény. Jaký máte s filmem časový plán?

Film Můry by se ideálně letos natočil a sestříhal, ale má hodně pasáží. Ideálně bychom pak v roce 2025 dodělali postprodukci a vypustili ho do kin. Nedokáži odhadnout, jak dlouho bude trvat práce na animovaných záběrech.

V Chrudimi jste měl absolventský debut, vrátil jste se sem, plánujete tu něco dalšího?

Mě Chrudim fascinuje, rád bych zde znovu natáčel. Mám napsaný jeden scénář televizního filmu, který je ve třetí nebo čtvrté verzi. Momentálně na něj má práva Česká televize. Tam se čeká, kdy tomu dá ČT zelenou a půjde to do výroby. Kdy ale, to nevím.

Loni jste dostal Českého lva za film Přišla v noci. Je to váš vrchol?

Já si Českého lva velmi vážím, ale nerad se tím chlubím. Raději mluvím o práci a pracuji. Ty ceny jsou tak trošku loterie a souhra náhod, kdo je nominovaný. Beru to trošku jako úlet, že jsme to s Honzou Vejnarem dostali.

Váš otec Tomáš je primářem porodnicko – gynekologického oddělení nemocnice v Chrudimi. Nechtěli mít rodiče doma raději lékaře?

Rodiče na mě byli moc hodní, nechali mě dělat, co jsem chtěl. K doktořině mě to moc netáhlo. Mám před tou profesí velký respekt. Mít v rukou každou minutu lidský život, na to nemám odvahu. Rodiče za to obdivuji. Já šel jinou cestou. Rodiče bydleli v ulici Svatopluka Čecha, kde je kino Svět a mě to táhlo do kina. To mě dovedlo až sem.