Kliknutím zvětšíteAlkohol byl dlouhé roky jejím velkým přítelem. Veronika patří k ženám, kterým se zdánlivě v životě velmi daří - má krásný nový dům v satelitní zástavbě, manžel podniká, peněz mají dost. Ale ona začala trpět samotou a nudou.
„Děti chodí na střední školu, syn je přes týden na internátě a dcera se domů chodí jen vyspat. Manžela vidím leda o víkendech a někdy ani to ne, jezdí hodně na služební cesty. Když přijede, jde s kamarády na pivo a kulečník a já jsem sama,“ říká trpce.
Protože se po svatbě přestěhovala na Pardubicko z jižní Moravy, nemá v okolí žádnou přítelkyni. Jen sousedky občas přijdou na kávu nebo skleničku vína. „Jsme na tom podobně, vězíme ve zlaté kleci. Ale jedna druhé se nesvěří, jsou to mezi námi jen tlachy,“ krčí rameny.
Veronika vystudovala obchodní akademii, ale v oboru nikdy nepracovala. Po mateřské dovolené zkusila práci realitní makléřky, na chvíli ji zlákal bytový design nebo e-shop s bižuterií. Nikdy ale nebyla tak úspěšná, jak by si přála. Nakonec jí manžel řekl, ať zůstane doma a věnuje se domácnosti, protože on hravě rodinu uživí.
Okrasná zahrada a interiér domu jsou jako ze žurnálu, vše je na správném místě. Pokusy o zájmové aktivity, třeba cvičení v místní sokolovně nebo kurzy vaření Veroniku brzy omrzely a časem přestala vycházet z domu.
U dvou deci nezůstalo
Jak to u alkoholiků bývá, všechno začalo nevinně - skleničkou vína na radost, vztek i smutek. Důvod se vždycky najde, říká se. U dvou deci nezůstalo a začalo přibývat množství alkoholu, který se stal jediným přítelem. Utlumil špatné myšlenky, povzbudil při práci kolem domu, přinesl tvrdý spánek.
To, že mnohdy ráno nastoupila kocovina, brala žena s nadhledem, stačilo jí si dát kávu, hodit do sebe prášek na spaní a krušné chvíle zaspat.
Plynul den po dni a závislost se projevila v plné síle. Domácnost už nebyla vzorně udržovaná, na zahradě přerůstala tráva a květiny volaly po péči, na kterou byly zvyklé.
„Však ono se to nezblázní,“ mumlala Veronika na svou omluvu. Ale už věděla, že má velký problém - ještě horší než kocovina byly abstinenční příznaky, kvůli kterým musela pít už od samého rána.
Posílena alkoholem se začala vydávat na procházky po okolí anebo zajela do Pardubic, kde ráda sedávala v restauracích a měla pocit, že všechno je tak, jak má. Několikrát se stalo, že jen ztěžka, silně opilá dojela autobusem domů, jednou ji dokonce chtěl řidič vykázat kvůli nevhodnému chování z přepravy.
A pak přišel ten den, kdy ji strážníci dovezli do protialkoholní stanice. V tu chvíli si uvědomila nebetyčnou ostudu, kterou způsobila, a po rozhovoru s psychiatrem musela připustit, že se musí začít léčit.
V Bohnicích strávila se ženami podobného osudu několik týdnů. A nutno říci, že se jí v komunitě líbilo, poznala totiž, kolik žen má s alkoholem problémy, a byla pyšná na to, že s nimi dokáže komunikovat bez ohledu na jejich postavení či věk.
Po návratu domů léčba neskončila, Veronika dochází na takzvanou doléčbu a s psycholožkou probírá své problémy. „Už vím, jaké jsou moje spouštěče, kdy vzniká bažení po alkoholu. Musím se jich vyvarovat. Největším spouštěčem je pocit samoty, který řeším u anonymních alkoholiků. Pořádají mítinky, ale i různé akce, výlety. Moc se těším třeba na květnové setkání pod Ještědem nebo srpnové splutí Vltavy. Našla jsem si přátele a jsem velice ráda. Přiznat si, že jsem alkoholička, je pro mne stále těžké, ale jsem na dobré cestě,“ uzavírá Veronika.
2
8
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
