Do oslavy stých narozenin se paní Lizánková těšila poměrně dobré kondici a žila v domácím prostředí se svým synem. Bohužel při oslavě krásných kulatých narozenin špatně dosedla a zlomila si nohu.

Od té doby se její hybnost snížila. Když Marie oslavila sté narozeniny, prohlásila: „Není na mě nic zvláštního”. Ale ona to není docela pravda.

Její manžel byl krátce po ukončení 2. světové války poslán pracovně na Slovensko a ona se synem zůstala v Pardubicích. Muž byl často mimo domov, musela se o dítě postarat sama.

Pracovala jako úřednice, chodila do Sokola, bavila ji zahrádka a ruční práce. ,,Když jsem byla osmdesátiletá, uvědomila jsem si, že už mi umírají sourozenci, příbuzní a vrstevníci a říkala jsem si, že už to čeká i mě. Ale nikdy jsem si to tak nepřipouštěla, že bych měla umřít. A ještě ani teď, když jsem si zlámala nohu, byla jsem po operaci, tak jsem doufala, že to bude dobré,” vyprávěla paní Marie.

“Ale ono to moc dobré není, nedá se svítit. Myslím si, že mám před sebou ještě tak 2-3 roky, víc už asi ne." řekla paní Marie minulý rok ve 106-ti letech, kdy se stala  nejstarší žijící obyvatelkou nejen Heřmanova Městce, ale celého Pardubického kraje.

Když se to dozvěděla, pronesla lakonicky: “To není možné! No jo, už jsem  starožitnost.”