Psal se rok 2009, když se Majka Hanauerová rozhodla odjet na krátkou dovolenou do Thajska. Za odpočinkem, dobrodružstvím, za dalším jejím cestovatelským snem poznat krásy daleké Asie. Finální destinací se měla stát provincie Krabi v jihovýchodní části Thajska u Andamanského moře.

Vyzbrojena obrovským růžovým kufrem a plná odhodlání se po několika týdnech cestování Thajskem souhrou náhod a úsměvných okolností ocitla na malém rybářském ostrově Koh Jum. Na ostrově nebyly ani cesty, elektřina, nikde nic. Všude okolo jen džungle a opice.

Po zjištění, že se zřejmě stala novodobou Robinsonkou nebo se jí to nejspíš jenom zdá, se rozesmála a rozplakala zároveň. Aniž tehdy tušila, že jí tenhle malý kousek světa navždy změní její život, postoje i hodnoty. Ostrov Koh Jum jí prostřednictvím lidí, kteří tam žijí, nabídl nejen zázemí, ale především náruč a srdce plné lásky.

Chrudimská porodnice je vyhledávaná maminkami ze širokého okolí.
Od začátku roku v chrudimské porodnici kralovali chlapečkové. Květen to zlomil

„Najednou mi došlo, že přesně tady a teď mám být. Byl to začátek mé další cesty a životní etapy. Momenty, které mi zcela změnily a převrátily život vzhůru nohama,“ potvrzuje Majka

Byla v zemi plné krásných pláží, perfektních vln, divoké přírody a neuvěřitelně srdečných a milých lidí, kteří si umí užívat života s pokorou a úctou. „V zemi, kterou já můžu dnes nazývat svým druhým domovem,“ rozplývá se.

Zdroj: se svolením Majky Hanauerové

Nová přátelství, nové poznatky, nové zkušenosti na ostrově ji postupně přivedly i do místních škol mezi nejmenší děti z ostrova a jejich rodiče. Děti na Koh Jum mají naprosto jiný přístup ke všemu, co tvoří jejich život. Jsou to drobnosti, detaily. Místo počítačů, mobilů a sezení doma mají pláž, hřiště, bláto, kamínky a mušle, dokáží se skvěle a spontánně zapojit do her a zábavy.

Majka mezi ně dodnes často dochází a již několik let podporuje místní školu i finančně, a to především v projektech zaměřených na podporu a možnost vzdělávání dětí ze slabších sociálních skupin. Těm například letos společně vybavili první třídy novými školními lavicemi a dalšími edukačními pomůckami.

„Mám na ostrově spoustu přátel a kamarádek, učím je péct naše české buchty, muffiny a neskutečně se u toho nasmějeme. Místní ženy jsou takové čisté duše, nehádají se, nezávidí. Ale jsou to ženské v pravém slova smyslu, takže když vyrazíme společně do města na nákupy, tak to stojí za to. Zažíváme spolu krásné chvíle,“ podotýká usměvavá žena, která pracuje již patnáctým rokem jako realitní makléřka.

Ostrov v Thajsku se stal jejím útočištěm a bezpečným přístavem hlavně v době, kdy se jí před několika lety rozsypal život na milion drobných kousků. Jak v oblasti osobní, tak i pracovní.

„Vlastně jsem se musela naučit znovu žít. Úplně od začátku se naučit zas vstát, číst, vnímat hudbu a lidi kolem sebe, trénovat pozornost, paměť, soustředění. Že se jednalo o syndrom vyhoření jsem si uvědomila až později, kdy jsem nebyla schopna už ani fyzicky a emocionálně fungovat,“ potvrzuje Majka.

Přehnaně vysoké nároky na výkon, cíl a úspěch stíhala spolu se studiem vysoké školy a vše si vybralo svou daň. „Díky tomu jsem si po letech uvědomila, jako cenu má pro mne přátelství, jak je pro mne důležité žít svůj vlastní život. Naučila jsem se odpouštět, milovat a zase věřit.“

Bezprostřední thajské dětiBezprostřední thajské dětiZdroj: archiv Majky Hanauerové

Majka se rozhodla celou akutní situaci s vyhořením a kolapsem řešit tím, že odletěla tam, kde jí vždy bylo nejlépe. Na ostrov plný nadějí, pokory, upřímnosti a lásky.

„Tím, kdo mě ale opravdu postavil na nohy a zachránil, byl tehdy můj věrný psí kamarád Jackie. Kdysi toulavý, špinavý a vyhublý pes mi dal tolik důvěry v sebe. Naučil mě ráno vstát, jít ven mezi lidi a fungovat. Ochraňoval mě, byl se mnou, když mi bylo smutno, když jsem plakala, když jsem se smála, když jsem tančila na pláži, i když jsem v noci nemohla spát. To on mi vrátil energii a chuť žít dál spolu s lidmi z ostrova a jejich úsměvy.“

Ostrov má krásné pláže, perfektní vlny, divokou přírodu a neuvěřitelně srdečné a milé obyvatele.Psí učitel Jackie dal Majce spoustu lásky.Zdroj: archiv Majky Hanauerové

Majka na začátku roku 2020 odletěla do Singapore na studium angličtiny, aby se nadále mohla věnovat práci s dětmi v místní thajské škole. Ještě se stihla vrátit posledním letadlem do Thajska na Krabi, než naplno udeřila síla covidu v celém světě. Zůstala sama na ostrově, jen s místními a s minimálním kontaktem s lidmi z Čech.

Bezprostřední thajské dětiBezprostřední thajské dětiZdroj: archiv Majky Hanauerové

Covidová opatření se dotkla i života na ostrově, ale o to víc se prohloubily vztahy, sounáležitost a soudržnost. Necelé dva roky trval život plný svobody, volnosti a bezstarostnosti. Po tak dlouhé době se Majka vrátila zpět do Čech, aby zůstala se svojí rodinou. Na tu dobu nerada vzpomíná. Onemocněla celá rodina, tatínek nemoci podlehl a na všech to zanechalo hluboké rány.

Když se v loňském roce opět otevřely hranice pro vstup bez všech omezení, vrátila se zpět do svého druhého domova. A jak sama říká: „Ta země mě přivítala a vrátila zpět v čase, jako bych tu nebyla týden.”

Majka Hanauerová je právě nyní mezi svými thajskými přáteli. Na ostrově, kde se plní sny. Tam, kde víra, lidskost a úsměv léčí.

Mohlo by vás zajímat: Chrudim má novou knihovnu. Bude se ucházet o titul Stavba roku

Zdroj: Daniela Širáková