Začalo to banálně 22. února 2002 oznámením na místním policejním oddělení: „Ze svého bytu už několik dní nevyšla 87letá paní Maláčová. Na klepání a zvonění nereaguje!“ Policejní rutina velela prověřit několik verzí. Nenastěhovala se stará paní na pár dní k nějaké známé? Neléčí se v nemocnici? Rychlé telefonáty nepřinesly výsledek. Vylomení dveří bytu Olgy Maláčové ano.

Nejpodnětnější řádky z protokolu o ohledání místa činu vraždy zněly: „Při pohledu rovně od vstupu do obývacího pokoje, mezi křeslem a dřevěným šatníkem, se na podlaze nachází mrtvola ženy… Kolem hlavy mrtvoly jsou na podlaze úlomky rozbitého keramického popelníku či dózy… Na krku poškozené je namotán v počtu pěti obtočení bílý koaxiální kabel.“

Tomu odpovídaly i výsledky soudní pitvy. Bezprostřední příčinou smrti bylo udušení z uškrcení, jako škrtidlo posloužil zmíněný koaxiální kabel. Podle soudních lékařů měl pachatelův útok dvě fáze: Vrah nejprve udeřil stojící oběť rukou nebo keramickým popelníkem do hlavy, pak ji „dorazil“ škrtidlem, to už otřesená oběť nejspíš klečela, seděla nebo ležela. A co motiv vraždy? Kdo pak by mordýroval starýho člověka pro něco jinýho než pro peníze? To rozšafně tvrdívali už zkušení detektivové z týmu slovutného rady Vacátka… A jak na tom byla s penězi starodůchodkyně Maláčová?

Překvapivě dobře! Žila skromně a uměla šetřit. Stejně tak ovšem neváhala půjčit známým lidem drobný obnos. Vražda kvůli jedné nebo dvěma stovkám? Kdepak, to zdaleka nebylo všechno: Olga Maláčová musela za druhé světové války nosit na šatech židovskou hvězdu a taky prožila několik let v koncentračních táborech, mj. v pověstné osvětimské Treblince. Koncem roku 2001 dostala vysoké odškodnění, zhruba 200 000 korun. Kde jsou peníze? Odnesl je pachatel? Nebo jsou v bance? Odpověď přineslo už ohledání místa činu: Pod postelí, v nenápadné krabici zaházené různými písemnostmi ležely svazky bankovek.

Kriminalisté časem zjistili, že stará paní Maláčová tvrdošíjně nedůvěřovala bankám, proto si nechala peníze za odškodnění doma. Nebyla až tak naivní, naopak mezi sousedy a příbuznými nahlas tvrdila, že si celou částku uložila v jakémsi finančním ústavu.

Nechal se tím oklamat i vrah? A byl to vůbec lupič? Nebo ho něco polekalo a on už nestačil byt důkladně prohledat? A kde ho vůbec hledat?
K vraždě došlo nejspíš v sobotu 16. února, na tom se nepřímo shodli kriminalisté sestavující časový snímek posledních dnů oběti, ale také znalci z odvětví soudního lékařství. Tělo oběti bylo objeveno o šest dní později…

Dost slušný náskok pro pachatele, dost času na zametání stop!
Kriminalisté prověřovali osoby ze sporého okruhu rodiny, přátel či známých. Samá voda. Pak ale od jedné všímavé sousedky dostali tip, rovnající se ternu: „Vy to asi nevíte, ale za paní Maláčovou chodil nějaký neznámý pán. Občas ji navštívil, chvilku poseděl nebo jí něco opravil, jindy zas postál na pár minut hovoru pod oknem jejího přízemního bytu. Určitě to nebyl žádný mladík. A jak ho poznat? To je těžké… Vlastně jo, chodil s ním vždycky pes, vlčák!“

Takže detektivové začali hledat muže s nečistokrevným vlčákem. Karvinská evidence majitelů psů obsahovala několik stovek jmen. Kruh se začal postupně zužovat, kriminalisté navíc obcházeli vytipovaná místa. Pozorovali a taky se vyptávali, vždyť jak známo, pejskaři o sobě mají velmi dobrý přehled. Počátkem března padlo jméno, nikoliv neznámé. Více jak 60letý Otakar Weber, držitel bohatě popsaného trestního rejstříku.

(dokončení příště)

VIKTORÍN ŠULC