Vlasáka zadržela zásahová jednotka v neděli kolem poledne v herně. Podezřelý muž vyrukoval s touto výpovědí: V pátek večer hledal své tři rusky mluvící známé, od kterých si chtěl půjčit peníze. Už dříve mu totiž zaplatili za různé služby. Když seděl v jejich mercedesu, navlékl mu nečekaně jeden z „kamarádů“ pásku přes oči. Nebránil se, předpokládal, že jsou ozbrojeni.

Vozili ho po různých místech a nutili ho, aby sahal na různé věci, například na dveře nebo na pokladnu. Pak mu pásku sundali, odvezli ho k nějakému modrému taxíku s prostřeleným okénkem a drezura s povely začala znovu: „Musel jsem si sednout na zadní sedadlo. Pak za volant. Sahal jsem na ruční brzdu, taky na nějakou kasírtašku. Došlo mi, že ti tři asi zavraždili nějakého taxíkáře a chtějí to na mě nastrčit. Ale bál jsem se jich, už dřív hrozili, že ublíží někomu z mých blízkých. Proto také nemohu uvést jejich totožnost.“

Hodně naivní verze! Zejména když bylo známo, že Vlasák toužil vstoupit do policejních řad a nabízel kriminální službě, že jako tajný agent rozkryje některé akce organizovaného zločinu. A teď, když by mohl na sebe upozornit přímo triumfálním způsobem, se stáhne do koutku a mlčí? Vlasák v průběhu přípravného řízení ještě uvedl další verze, tj. kým vším byl k zanechávání stop donucen.

V podstatě doplňoval výpověď podle toho, jaké důkazy vůči němu policie měla: Nejdřív se právem obával, že na několika místech zůstaly jeho daktylky a pachové stopy. Pak zase musel vysvětlit povýstřelové zplodiny na svém oděvu. Právě znalecký posudek jasně prokázal, že pozice stop na rukávech bundy obviněného svědčí o tom, že střílel Vlasák, nikoliv že bylo stříleno v jeho přítomnosti…

Důkazy? Uzavřený kruh

Ani jednou se obviněný muž nezmínil, že by se dostal do kontaktu s těly obětí. Přitom krevní skvrny a otěry z jeho bundy byly v testovaných polymorfismech shodné s krví taxíkáře i čerpadláře.

Vlasákovo sebevědomí, že policie nezíská dost důkazů, aby dokázala bezpečně vyvrátit jeho výpověd, vzala za své v průběhu přelíčení, které proběhlo na jaře roku 1999 v Hradci Králové. Soud se ztotožnil s obžalobou, označil stopy krve obětí i povýstřelové zplodiny na oděvu obžalovaného, spolu s balistickým posudkem, dále pachovými stopami a objevem zhruba pětitisícové částky, která se našla ve Vlasákových věcech, jakož i svědeckými výpověďmi, za uzavřený kruh důkazů.

Senát se zabýval i otázkou, proč se Vlasák svěřil se svým hrozným tajemstvím Emanuelovi S. Podle znaleckého posudku patří k osobnostní struktuře obžalovaného touha na sebe upozornit, být obdivován, být mužem v akci.

A teď, když skutečně provedl věc, která šokovala veřejnost, jež se dostala do pozornosti sdělovacích prostředků, měl mlčet, zůstat v anonymitě? Bezcitná dvojnásobná vražda vynesla Martinu Vlasákovi už v první instanci doživotní trest odnětí svobody. V červenci 1999 Vrchní soud v Praze verdikt potvrdil.

Viktorín Šulc