Zmizení 56leté Erny Robertsové, která odešla v neděli 4. července 1971 z domova v pražské Plavecké ulici a už se nevrátila, pracovníky místního oddělení Veřejné bezpečnosti příliš nezajímalo.

Spokojili se s verzí nevlastní dcery pohřešované, 19leté Zity, učnice Laktosu. Pokud se „orgánové“ dočkali signálu, že se zmizením Erny nemusí být všechno v pořádku, podrážděně máchali rukou: „My víme, co dělat!“ Velkorysejší byli vůči Zitě, dívka se často chodila přeptávat, jak pátrání probíhá, a dostávala tak informace z první ruky.

Z nudného tempa se události vychýlily 15. července, kdy se na místním oddělení Veřejné bezpečnosti z vlastní iniciativy objevila jistá Ivana. Oznámila, že v deníčku své kamarádky Zity viděla u data 4. července 1971 tuto poznámku: „Zavraždila jsem svou matku!“

To, co se dělo dál, připomínalo policejní Kocourkov. Do bydliště matky a dcery Robertsových dorazila dvě hodiny po půlnoci trojčlenná hlídka. Do domu se ještě dostali, zato dveře ke sklepům byly zamčené a ze spících nájemníků nikdo neotevíral.

Tak odešli s nepořízenou. Dopoledne se už nikdo s opakováním prohlídky neobtěžoval, stačilo, že předvolaná Zita prohlásila do protokolu: „Poznámku jsem napsala schválně, abych se přesvědčila, jestli mi někdo tajně deník prohlíží, či nikoliv.“ Nikoho dál už deník nezajímal, čtveračku Zitu propustili s napomenutím domů!

Exhibice policejního čmuchala

Konečně - přesně vzato 17. července - se do hry vložila mordparta. Do Plavecké ulice se vydala dvojice superdetektivů: Zahrádka a Tůma! Sám Jaroslav Zahrádka s odstupem let vzpomínal: „Nejdřív jsme šli do sklepa. Zatímco já nemám dobrý čich, a proto mi nikdy práce ani v místnosti se zetlelou mrtvolou nevadila, o Gustovi Tůmovi se právem říkalo, že má nos jako lovecký ohař… Taky hned u vchodu párkrát začichal a rovnou šel ke správné kóji. Dělal jsem si z něho legraci, ale ta mě rychle přešla, když jsme otevřeli velký lodní kufr. To, co jsme v něm našli, nebylo nic příjemného. Každopádně já byl se svým imunním nosem ve výhodě!“

Krátce potom, co detektivové našli v kufru tělo Erny Robertsové ve vysokém stupni rozkladu, byla Zita zatčena. Byla natolik inteligentní, aby pochopila, že „spadla klec“. Sepsání sedmistránkového protokolu s doznáním k vraždě zabralo pouhé tři hodiny.

Motiv ke zločinu prakticky neexistoval, Zita měla jen oprávněné obavy, kdy se matka dozví, že dcera místo praxe v Laktosu cárá po Praze a vymetá kino za kinem. Nicméně se kolem půlnoci ze 3. na 4. července probudila s myšlenkou, že matku zabije.

Loďák je těžký, stěžoval si

„U bratra v pokoji jsem vzala velké a těžké prkno, dále jsem si vzala bratrovu kravatu. Matka už spala. Nejdříve jsem ji uhodila prknem do hlavy. Zvedla hlavu a ptala se, co se děje. Jak zvedla hlavu a otočila se ke mně, začala jsem ji škrtit kravatou v místě ohryzku, dokud nepadla do peřin… Matčinu mrtvolu jsem pak přetáhla do kufru. Druhý den jsem požádala kamaráda Vaška, aby mi pomohl odnést kufr do sklepa. Souhlasil a když si stěžoval, jak je loďák těžký, odpověděla jsem, že jsou uvnitř samé učebnice a knihy,“ vypověděla nevlastní dcera zavražděné ženy.

VIKTORÍN ŠULC