(dokončení z minulého týdne):
Slyšela Vladimíra, jak ji budí, hrubě uráží a nešetří nadávkami. V opilosti ji uchopil za vlasy a strhl z postele. Došlo mezi nimi k hádce, při níž se Ilona snažila vykázat Vladimíra ze svého bytu.

Ten se však neměl k odchodu, proto uchopila ze stolu nůž. Ilona později ve své výpovědi na policii uvedla, že chtěla svého bývalého muže pouze postrašit a ubránit se před jeho fyzickými útoky. Mezi dveřmi bytu však došlo ke konfliktu, při kterém Vladimír utrpěl bodnou ránu v oblasti hrudníku.

Přivolanému lékaři později nezbylo, než konstatovat smrt. Přestože Ilona byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou, nepovažuje toto za největší bolest ve svém životě. „Stále ho moc miluji a to, že tu není, je pro mne největší trest, jaký jsem mohla dostat," nechala se slyšet.

Podobný příběh se stejným koncem se odehrál jen o půl roku později v sousedním trutnovském okrese.

Rozvedená Iveta své soužití s téměř o osmnáct let starším druhem Valtrem označila tehdy za „italské". V té době měli měsíc před svatbou. I když byl jejich vztah zpočátku bezkonfliktní, vlivem jejich vzájemné až chorobné žárlivosti a nadměrnému a častému požívání alkoholických nápojů se stal téměř neúnosným.

Ze strany svého druha byla několikrát vystavena jak psychickým, tak i fyzickým útokům. Iveta byla přesvědčená, že k těmto neshodám dochází zejména v souvislosti s podnájemníkem, který se přistěhoval do jejich bytu.

Její soukromí s Valtrem bylo narušeno a všechny spory se většinou týkaly právě tohoto problému. Komplikované soužití bylo vystupňováno v předvečer tragédie, kdy došlo v průběhu dramatického slovního i fyzického konfliktu k poranění Valtra, které mu způsobila Iveta kuchyňským nožem na zádech.

Vše vyvrcholilo následujícího dne poté, kdy se Valter vrátil domů z místní restaurace v podnapilém stavu. 
Snědl oběd a vyzval družku, aby si s ním promluvila. Přestala umývat nádobí a shodou okolností ještě s nožem v ruce vešla do pokoje.

Následovala hádka, která přerostla ve vzájemné fyzické napadení, při němž byla Iveta vystavena nejen úderům pěstí a kopancům, nýbrž i opakovaným úderům kovovou tyčí po celém těle. Při útocích ji bylo navíc vyhrožováno zabitím. Když Valter začal v afektu rozbíjet krátce nato v obývacím pokoji květináče, situaci neunesla a bodla ho nožem do hrudníku.

Okamžitě přivolala lékařskou pomoc. Na následky poranění srdce však její druh na místě zemřel. Fakt, že svého druha nechtěla zranit a ani usmrtit, protože měli před svatbou, nijak nezměnil výrok o výši trestu.

Soud ji odsoudil na jedenáct let.

Lenka Burýšková