Stalo se. Třetího listopadu byla 16letá Jaroslava Fabiánová zadržena a usvědčena. Protože zlodějen nebylo málo, putovala do vazby. Banální případ běžel svým tempem, ale 18. listopadu 1981 dostal nový akcent.

Ten den totiž oznámil jistý děčínský občan, že od 20. října pohřešuje svého otce. Až dosud si myslel, že odjel spolu se známou do Liberce… To se však nestalo, o otci nikdo neví, navíc v bytě, který je situován přesně pod otcovým bytem, se na stropě objevila podivná prosakující skvrna…
Když příslušníci Veřejné bezpečnosti vnikli do bytu 78letého muže, našli jeho tělo ležet vedle sporáku v zaschlé kaluži krve. Četná zranění hovořila jasně - vražda!

Zase se jednou vyplatilo důsledné ohledání místa činu. Kriminalistického technika potěšila jednak trasologická stopa, to jest otisk podešve smočené v krvi zavražděného muže, jednak daktylka sejmutá z krabice s kakaovým práškem.

Expert na trasologické stopy si ihned vzpomněl, že velmi podobný otisk podešve dámské obuvi viděl nedávno v souvislosti s vloupáním do bufetu Smaženka, pro které byla obviněna jistá mladistvá delikventka. Podobně průkazná byla i dalktylka - od té chvíle bylo vyšetřování Jaroslavy Fabiánové rozšířené o vraždu. Zločin, který se kriminalistům podařilo objasnit už 16 hodin po jeho oznámení.

Hlavně blaho mladistvých!

Jak se vše odehrálo? Osmasedmdesátiletý pan Vladimír zamířil 20. října 1981 spolu se známou na děčínské nádraží. Ale neodcestoval do Liberce, vracel se domů a právě v tu chvíli se potkal s partou cikánských výrostků.

Znali se navzájem velmi dobře, navzdory věku a proklamované pobožnosti zajímal se pan Vladimír o půvaby mladých těl. Takové „obracení na víru boží“ ho sice stálo nějakou pětku, ale nešť, kdo by litoval? Tentokrát zamířila do bytu v podkroví mladičká Jaroslava.

Den 20. říjen 1981 znamenal pro ni začátek kriminální kariéry, pro starého muže měl zas podobu klinkajícího umíráčku. Zednické kladivo poškodilo jeho lebku, následovaly rány kuchyňským nožem do hrudníku a bodance ševcovským šídlem do obličeje oběti. Cesta k volnému prohledání všech skříní a zásuvek se pro mladou Fabiánovou otevřela krutou starcovou smrtí.

Prvoinstanční soud v květnu 1983 příliš nepřihlížel k mladistvému věku obžalované - sedm let nepodmíněně! Odvolání se Fabiánové vyplatilo, v září 1983 si vyslechla rozsudek mnohem příznivější: 4,5 roku…

Plyne z toho poučení? Pro Jaroslavu určitě! Blahovůle soudců, v kauze Fabiánová nikoli jediná, se společnosti v budoucnu krutě vymstí. Pořád hezounká Fabiánová se v pardubické a všehrdské věznici vyučila lesbické lásce, která jejímu založení vyhovuje. A dívka se neztratí ani svobodě… O tom však její oběti nemají zatím tušení.

Viktorín Šulc

Pokračování v soboru 10. listopadu.