Po sedmi letech dýchala Fabiánová opět vzduch necezený mřížemi, pravda na podmínce a se stále platným zákazem hlavního města. Proč by se ale měla paní Jaroslava zabývat takovými prkotinami! Málem škobrtla hned na začátku. V únoru 2003 ukradla mobilní telefon a zastavila ho v bazaru. Počínala si jako naivka, transakci stvrdila vlastními doklady, takže dva dny před MDŽ měla už zase kolem zápěstí náramky z kvalitní ocele.

Skutečně galantní dárek dostala ovšem zanedlouho od samosoudce, který nepřihlížel k dosavadní podmínce a stanovil podmínku další - přesně řečeno, odsoudil Fabiánovou k jednomu roku vězení, ovšem se zkušební dobou tří let. Zákaz matičky Prahy pro Jaroslavu stále trval, i tak ale 29. května 2003 vystoupila z děčínského autobusu na pražské Florenci.

O pár stovek metrů dál se seznámila s 78letým panem Augustinem, který ji pozval na skleničku. Nakonec u něho zůstala Fabiánová na noc. Dne 5. června se šli znepokojení příbuzní podívat, proč jim Augustin nebere telefon. Nejvíc nápadné byly holé stěny bytu, resp. tři obrazové rámy bez vyřezaných pláten, povalující se na podlaze.

Jejich majitel seděl v křesle, schovaný pod přehozenou přikrývkou. Na jeho hlavu kdosi zaútočil šesti ranami sekáčkem, vražedné drama se odehrálo v kuchyni.

Také tentokrát se počínání Jaroslavy Fabiánové na místě činu neobešlo bez školáckých chyb. Zanechala v Augustinově bytě jak stopy daktyloskopického charakteru, tak stopy DNA.

Do vějíře důkazů zapadalo též svědectví personálu restaurace, kde starého pána dobře znali, stejně jako prodej jednoho z odcizených obrazů galeristovi.
Devátého srpna 2003 se Fabiánová seznámila v jistém žižkovském baru s mladším mužem, který toužil po ženských něžnostech. Inu, to kápl na tu pravou… O dva dny později našli 31letého pana Richarda zhrouceného podél vany pod umývadlem.

Tričko a trenýrky měl silně prokrvácené, během soudní pitvy napočítali lékaři 31 bodných ran vpředu na hrudníku a na břiše, 1 ránu v levém podpaží, pět bodných ran a jednu bodnořeznou ránu na zádech, další řeznou ránu na krku a jednu na pravém předloktí. Zkušenost kriminalistům napovídala, že vrahem by mohla být žena, nebo fyzicky slabší člověk - první ránu nejspíš pachatel zasadil oběti zezadu, aby snížil možnost jejího zásadního odporu. Další desítky ran už jen znamenaly pojistku převahy a podle všeho vybití afektu zloby.

Zavražděný muž „promluvil“ navzdory své smrti. Za nehty pravačky měl smíšený genetický biologický materiál obsahující DNA Fabiánové. K zatčení došlo 22. srpna 2003, to už měly orgány činné v trestním řízení dost důkazů, že Jaroslava Fabiánová je dvojnásobnou vražedkyní.
Soud se prakticky shodl s obžalobou, 5. ledna 2005 se z něžné blondýnky pravomocně stala doživotní odsouzenkyně. „Cena cizího lidského života klesla v jejím pokřiveném vnímání na minimum,“ zaznělo též v soudní síni.

VIKTORÍN ŠULC