Toho dne procházel správce jednoho z městských činžáků po všech prostorách v domě. Když v jednom z pater zamířil na společný balkon, čekalo na něho nemilé překvapení.

Spatřil zde muže ležícího v tratolišti krve a bez známek života. Těla se ani nedotkl, ta podívaná mu dokonce poněkud zacvičila se žaludkem, ale zavolat doktora a policii ještě stačil.

Lékař, který se na místě objevil po několika minutách, pouze potvrdil, že muž nežije.

„Má proraženou spodinu lebeční a zřejmě vykrvácel. Smrt nastala hodinu, možná dvě po půlnoci. Bližší informace budou k dispozici po pitvě,“ slyšel už i kapitán Jarábek, který sem přivedl kompletní výjezdovou skupinu místní kriminálky.

Sám správce domu, který byl přítomen ohledání, v zavražděném – o tom, že šlo násilnou smrt, nikdo nepochyboval – poznal jednoho z nájemníků, jistého Kamila Župra. Ten ovšem bydlel o několik poschodí níž, než bylo nalezeno jeho tělo.

Kapitán Jarábek měl pocit, že tenhle měsíc se na něho zločinci snad domluvili. Na stole mu leželo ještě několik nedořešených případů – a nyní přibyl mord jako vystřižený z policejních příruček. Sám šéf vyšetřovacího týmu, stejně jako jeho kolegové, měl zájem na co nejrychlejším odhalení pachatele tohoto činu.

Zatímco policejní technik se po odjezdu lékaře pustil do ohledání místa nálezu těla, které nemuselo být místem činu, Jarábek s dalšími kolegy začali postupně vyslýchat nájemníky z činžovního domu. Brzy se ale ukázalo, že se někteří obyvatelé ani pořádně neznají a jeden o druhém toho příliš nevědí.

Jenomže pak si jeden z kriminalistů všiml zajímavé skutečnosti, o které se ani správce pátračům nezmínil. V posledním patře činžovního domu našel na zvonku jméno Věry Župrové. Teprve poté správce kriminalistům potvrdil, že se jedná skutečně o manželku zavražděného.

„Nežijí spolu, obývají zde dva byty – a je mezi nimi několik pater rozdíl,“ vysvětloval stále poněkud vylekaný správce domu. (pokračování příště)

Jiří Soukup