Místa těchto tragédií pak ve většině případů „zdobí“ malé pomníčky či v den jejich smutných výročí alespoň zapálené svíčky.
V tomto případě se však nejedná o nehodu, ale přímo o vraždu! Sedmnáct let stará událost však přesto (nebo právě proto) stojí za připomenutí.

Téměř přesně na den před sedmnáti lety, 5. prosince 1992, procházela ve večerních hodinách skupina holohlavých mladíků pardubickou Hlaváčovou ulicí. Před jedním z tamních domů, který zde již dávno nestojí, ale tehdy byl obydlen několika rodinami Romů, se skinheadi zastavili. „Je fakt, že tam dělali trochu hluku, křičeli a volali nějaká rasistická hesla. Ta doba tomu tenkrát nahrávala. Oblibu tohoto hnutí navíc umocnila první skinheadská kapela Orlík, kterou tehdy založili zpěvák Daniel Landa a herec David Matásek,“ popsal nám tehdejší událost jeden z pardubických policistů.

Z okna domu náhle vyšel výstřel. Bez jakéhokoliv varování. Kulka mířila přímo do skupiny mladých chlapců.
K zemi pak padl tehdy šestnáctiletý Daniel Hejdánek. O setrvání na tomto světě bojoval několik desítek minut. Kulka v hrudi však nakonec přeci jen jeho život ukončila. „Na místě jsem byl první společně s mým kolegou. Viděli jsme toho kluka umírat. Přesto, že jsme se snažili dávat mu první pomoc, museli jsme ještě uklidňovat jeho kamarády. Navíc jsme si z popelnic udělali provizorní kryt, protože jsme nevěděli, jestli po nás pachatel nebude taky střílet. Už se ale nic nedělo, v domě byl klid. Vypadalo to, jako by se nic nestalo…,“ pokračoval ve vyprávění policista.

Klid byl ovšem jen do té doby, než přijela policejní zásahová jednotka. Příslušníci Útvaru rychlého nasazení (URNA) se samopaly celý dům ihned vyklidili. „Policisté v kuklách křičeli, Romové také. Strachy. Skinheadi se chtěli mstít, chtěli lynčovat každého, koho policisté z domu vyvedli. Bylo to tenkrát dost ostré,“ vzpomíná další z tehdejších policistů, který byl této tragédii přítomen.

„Toho zraněného kluka jsme se snažili alespoň nějak uklidňovat, než dorazí sanitka. Pamatuji si, že krev z prostřelené hrudi mu ani moc netekla. Potom nám ale lékař vysvětlil, že všechna krev z rány mu vlastně tekla dovnitř do těla,“ dodal policista.
„Lékaři se mladého chlapce snažili oživit přímo v sanitě. Po dlouhých minutách, kdy ale áro stále nikam neodjíždělo, vyšel lékař a řekl nám, že je konec.“

„Vražda je stále obestřena mnoha tajemstvími. Například dodnes není jasné, kdo střílel. Spravedlivému trestu tak vrah stále uniká,“ pravil.
„Na počest zabitého se každoročně pořádá pietní akt. V tichosti se v místě tragédie zapálí svíčky, položí květiny a věnce. Nejinak by tomu mělo být i v sobotu v osmnáct hodin. Je ovšem pravdou, že za organizací této akce stojí příznivci neonacistických skupin,“ uzavřel policista.