Proces se skupinou pětadvaceti obžalovaných pokračoval i ve čtvrtek u Krajského soudu v Hradci Králové.

Skupina se zajímala o nemovitosti, získala nadhodnocený znalecký posudek, v jehož výši získala úvěr. Koupila je však za skutečnou sumu a zbytek získaný od banky si rozdělila. „Úvěr se však nikdy nechystali splácet, protože o samotnou koupi nemovitosti jim nešlo," řekl státní zástupce Zdeněk Štěpánek.

Jak vypadala klasická akce? Tady je příklad. Šlo o nemovitost Kamenička v okresu Jeseník. Bronislava Gottwaldová Válová ji chtěla prodat za 2,5 milionu. Nejdříve se u ní ohlásil Ladislav Mazura, jeden z hlavních obžalovaných. Prý by ji koupil, nakonec však do akce přizval Miroslava Kocourka, což byl podle všeho jeden z bílých koní.

„Kupní cena byla napsána na 4,6 milionu, bylo nám řečeno, že kvůli rekonstrukci. My jsme dostali 2,5 milionu," vypověděla svědkyně.

Za zájemce vystupoval Kocourek, jenž nikdy nemovitost neviděl a stačilo mu, když mu řekli, že hypotéku za něj bude platit „silnější muž 
s kufříkem". „Všechno jsem podepsal, za rok mi nepřišla 
z banky ani jedna upomínka," vysvětloval, proč mu na akci nepřišlo nic nekalého.

Jako bílý kůň měl od spolku dostávat měsíční odměnu 112 tisíc – ale tady se verze rozcházejí. Nejdříve totiž měl jednorázově inkasovat 200 tisíc, ale na policii vypověděl, že dostal 230 tisíc…

Role těchto bílých koní byla jen jednou částí mozaiky. Vedle toho fungovali šéfové. „Celé to řídil Musil, ale nikde sám nefiguroval," vypověděl jeden z obžalovaných Tomáš Pešek o Josefu Musilovi. „Zásadně to popírám," reagoval Musil, jenž je odsouzený za přípravu vraždy dvou spoluobžalovaných.

Vedle bílých koňů existovali jejich vodiči. Ti je vypláceli. Z každého podvodu měli 300 až 400 tisíc. „Pochopil jsem, že jim často nezaplatili nic," tvrdil Pešek.

Obžalovaní mohou jít do vězení až na dvanáct let.

Spolupracující obžalovaný vypovídal z tajné místnosti – je pod ochranou
Ve spisu o případu je označený jako spolupracující obviněný. U soudu Tomáš Pešek vypovídal z utajené místnosti, i když se to některým z obžalovaných ani trochu nepozdávalo.
Do hlavního sálu šel jen zvuk, jediný, kdo viděl obličej obžalovaného při výpovědi, byl soudce Zdeněk Šulc. „Obžalovaný je v režimu ochrany svědků. Ale kvůli jiné kauze," vysvětlil předseda senátu, proč přikročil 
k tomuto kroku.
Podobně probíhaly výpovědi svědkyň v nedávné kauze, v níž byl odsouzen muž, jenž znásilňoval své dvě sestry a neteř. Za tyto zločiny si vyslechl jedenáctiletý trest a přispěly k tomu i výpovědi žen z utajené místnosti. „Nechci ho vidět. Mám z něj strach," pronesla jedna z nich.