Dodnes neexistují tvrdá data o tom, že přítomnost dětí ve školách je jedním z nejrizikovějších faktorů šíření nového koronaviru. Nejmenší školáci totiž mají v naprosté většině bezpříznakový průběh onemocnění. Mohou ale být přenašeči. A to byl důvod, proč ministerstvo zdravotnictví svým mimořádným opatřením z 10. března 2020 rozhodlo o uzavření všech stupňů škol.

Nařízení se nejméně dotklo maturantů, kteří se v té době už věnovali hlavně přípravě na závěrečné zkoušky. Výsledky jarní části maturit potvrdily, že si vedli dobře a nijak nezastali za svými loňskými předchůdci. Vysokoškoláci, jejichž studium není závislé na praktických cvičeních, se se zákazem prezenční výuky také vypořádali snadno.

Daleko hůř na tom byli žáci základních škol, především prvňáci a druháci, pro něž je přítomnost ve třídě a kontakt s učitelem zásadní. Dnes už je zřejmé, že k jejich přechodu na domácí výuku nemělo dojít. Teprve po trestuhodně opožděném listopadovém vzniku protiepidemického systému PES se rozhodlo, že žáci 1. a 2. ročníků ZŠ nebudou za žádných okolností ochuzeni o školní prezenční přípravu.

Šok pro kantory

Okamžité překliknutí z klasické do distanční výuky bylo šokem i pro 170 tisíc pedagogů. Pochopitelně existují školy, které běžně používají IT nástroje a komunikují s rodiči nebo nemocnými žáky on-line. Není jich ale většina. Zpočátku byl tedy nejčastějším kontaktním prostředkem e-mail. Učitelé s jeho pomocí zadávali úkoly a žáci posílali svoje vypracovaná cvičení. To všechny zdržovalo a nezajišťovalo kvalitní vzdělávání. Až časem se začalo učit pomocí videohodin.

Do vyučování se masově zapojovali rodiče a brzy se projevil i nedostatek techniky, protože ani ve školách, ani v domácnostech nebyl dostatek notebooků, rychlého internetového připojení nebo mobilních dat. Vláda až po prázdninách uvolnila 1,3 miliardy korun na dovybavení škol IT technikou a zápůjčky počítačů žákům ze sociálně slabších rodin. Na jaře zůstalo podle studie profesora Stanislava Štecha až 75 tisíc žáků 1. stupně (15 procent) bez kontaktu se školou. V dotaznících to uvedli jejich rodiče. To je znepokojivá skutečnost, která se v menší míře zřejmě zopakovala i na podzim.

V druhém pololetí školního roku 2019/2020 se žáci začali vracet do škol postupně a v omezeném počtu. Nejprve to byli v dubnu vysokoškoláci, od 11. května maturanti a žáci 9. ročníků základních škol. Ostatní děti přišly do tříd 25. května, ale vždy jen v 15členných skupinách. Jejich účast na prezenční výuce byla dobrovolná. V červnu se konaly přijímací zkoušky na střední školy, a to pouze v jednom termínu.