Nejdřív pracně seškrábat nehtem nebo nožem, pak nalepit novou. Čtvrtstoletí byli čeští řidiči zvyklí papírové dálniční známky kupovat na benzinkách či poštách a ručně je lepit na přední okno auta. Poslední měsíc roku 2020 ale přinesl změnu. I v Česku, stejně jako dávno předtím  v okolních zemí, začal fungovat systém elektronických dálničních známek. Ty se nikam nelepí. 

Motorista částku za vybraný dálniční kupon zaplatí přes internet nebo osobně na pobočkách České pošty či na státních benzinkách EuroOil a zadá registrační značku auta (lidově espézetku), pro které známku kupuje. Po zaplacení se v počítačovém systému ministerstva dopravy řidičova platba spojí s konkrétní espézetkou auta. Jamile má v ruce potvrzení (e-mail či účtenku z pokladny), může se vyrazit.

Kolaps systému

Ceny zůstávají stejné: roční známka stojí 1500 Kč, měsíční 440 Kč a desetidenní 310 Kč. Ekologická auta (hlavně CNG) platí půlku, elektroauta nemusejí platit vůbec. A kupovat je možné dálniční známku až tři měsíce dopředu a jako začátek platnosti si zvolit libovolné datum. Takže odpadá každoroční běsnění – většinou na konci ledna – kdy řidiči leckdy stáli fronty na nové známky.

První prosincový den roku 2020, kdy se elektronické dálniční známky začaly prodávat na webu edalnice.cz, systém krátce po startu zkolaboval. Přestože technici e-shop několik dní testovali, pár hodin po spuštění museli stránky stáhnout a systém začal naplno běžet až večer. Pro ministra dopravy (a obchodu a průmyslu) Karla Havlíčka to bylo několik perných hodin, kdy na něm politici kvůli blamáži nenechali niť suchou. Pokud se budou problémy se státním dálničním e-shopem opakovat, bude to hlavně pro opozici tučné sousto. O naštvaných řidičích nemluvě. Naopak úspěch projektu může Česko konečně posunout do 21. století.

Mějte potvrzení u sebe

Teď se to ještě nezdá, ale elektronické dálniční známky jsou malou velkou revolucí. Jak pro řidiče, kteří budou platit přes počítač, tak pro stát. Představte si situaci – a nemusí být nereálná –, jak se budete s policisty či celníky na dálnici hádat, že máte zaplaceno, a oni vám budou se stejnou vehemencí tvrdit, že vás v systému prostě nemají. Obě strany mohou teoreticky mít pravdu. Kdo vás ale na ulici rozsoudí? Moje rada zní: I když to pravidla nepožadují, mějte v telefonu potvrzující mail o zaplacení či někde v autě účtenku z pošty. Ono totiž stačí málo: splést při zadávání SPZ – a sice jste za dálnici zaplatil, ale někomu jinému.