Děti jsou velmi učenlivé. Když mohl malý Mozart už v šesti letech skládat a excelovat ve hře na klavír i na housle, proč by děti školního věku nemohly uvařit dejme tomu ratatouille. Vždyť to přece zvládne i malé dítě! Děti vaří rády a z vlastní zkušenosti vím, že se na vaření ještě raději dívají. Když se rozhoduje o tom, jestli z pořadu Master Chef Junior, který vysílá Déčko, vypadne Alexander, nebo Dara, nesmím na své děti promluvit. Po každém vysílání jsou pak plné odhodlání něco uvařit. Třeba jen vajíčka na měkko, ale musí to být. Ony to přece taky dokážou.

K narozeninám si pak synové přáli hlavně kurz vaření, a tak mě napadlo podívat se na fenomén dětského vaření zblízka a navštívit takový kurz s nimi. Vybral jsem kurz Malí Italové ve škole vaření Chefparade, protože pizzu má rádo snad každé dítě, a domníval jsem se, že pro začátek to není nic složitého. „Jo, budu Master Chef, kámo! zvolal starší ze synů, když jsem jim sdělil, co je čeká.

Když jsme dorazili do kuchařského studia Chefparade v areálu pražské Holešovické tržnice, přivítal děti, potažmo jejich rodiče, kuchař a lektor v jedné osobě Vladimír Palička. Jakmile děti nafasovaly zástěry, stouplo jim sebevědomí a v tu chvíli jim svět gastronomie ležel u nohou. Nejprve si všichni museli pořádně umýt ruce a mohlo se jít na to. I když se jídla jako caprese, pizza a tiramisu zdála být jednoduchá na přípravu, opět jsem se přesvědčil o tom, že vaření je věda. Jenom těsto na pizzu by se mělo správně hníst půl hodiny, a tak se nedivte, že kulinářská lekce se nakonec protáhla na 240 minut…

Vladimír Palička: Děti vaří rády úplně všechno

Vladimír Palička vaří s dětmi už nějaký ten pátek, jezdí s nimi dokonce na kuchařské tábory, a tak ví, kde mají malí kuchaři největší slabiny. Jednou z nich jsou také jejich rodiče…

V kolika letech jste začal vařit?
V pěti letech. Jsem z kuchařské rodiny. Moje maminka byla velice dobrá kuchařka, stejně jako babička, a prababička byla špičková cukrářka. Od pěti let jsem pomáhal v kuchyni, a když ve čtrnácti letech přišlo rozhodnutí, co chci dělat, tak jsem se rozhodoval mezi tím, jestli budu dělat kuchaře, nebo kuchaře. Tak jsem šel na kuchaře. (smích)

Znáte nějakého svého kolegu, který začal vařit díky nějakému kurzu vaření?
Své kurzy směřuji tak, aby se děti co nejvíce naučily. Některé se mnou jezdí třeba i na kuchařský tábor. Letos proběhne už třetí ročník. Mám tam některé děti, které se mnou začaly v kurzu, pak jely na tábor, kde se jim týden věnuji. Posílají mi přes Facebook fotky svých výtvorů a dva z nich už nastupují na kuchařskou školu. Mají velmi dobrý potenciál. Dva tři roky, a jsou z nich další Pohlreichové.

O jaké kurzy je největší zájem?
Samozřejmě nejpopulárnější je asi ten italský — pizzy, tiramisu. Hodně oblíbené jsou kurzy podle Jamieho Olivera, kde děláme třeba různé burgery. Ale máme i nové kurzy, kde budeme děti učit francouzskou kuchyni, dělat quiche (tradiční francouzský slaný koláč — pozn. red.), děti se naučí péct croissanty, macronky. Rád bych, aby se děti naučily základní věci z české kuchyně, jako jsou kynuté knedlíky, bábovky, závin a další naše speciality. Populární je i kurz thajské kuchyně pro děti.

Co podle vašich zkušeností děti vaří nejraději?
Úplně všechno. Je jim v podstatě jedno, co uvaří. Mají zážitek z toho, že to dokázaly samy. Pro mne je důležité, aby děti věděly, že za tím jídlem, které dostanou v restauraci, je lidská práce, že za ním stojí nějaký kuchař a že není tak jednoduché to jídlo uvařit. Ony si ho pak více váží. Když si to samy vyzkoušejí, tak se k němu chovají úplně jinak.

Jak se jako profesionál díváte na sofistikovaná jídla, která vaří děti v soutěži Master Chef Junior?
Víte, je to svým způsobem úžasné, že to ty děti dokážou, ale zase na druhé straně, pokud trošku vidíte do tohoto šoubyznysu, víte, že to je jenom byznys. Děti jsou strašně šikovné, ale aby takové byly, stojí za tím spousta práce lektorů a koučů, kteří je to učí. Ony se to nenaučí samy. Ale moc se mi líbí, jak složitá jídla soutěžící dokážou připravit, a uvítal jsem, že je tento pořad k vidění i v České televizi.

Naše děti na ten pořad koukají a od té doby chtějí vařit. Dělají si volská oka k večeři, pizzu a podobně. Pocítili jste také zvýšený zájem o vaše kurzy?
Myslím, že zájem je větší i z toho důvodu, že rodiče do toho své potomky tlačí. Stavá se, že přijdou rodiče a myslí si, že jejich šestiletá holčička je další Master Chef, a ona si přitom ještě neumí ani sama dojít na záchod. Je to také fenomén doby, že rodiče jsou ambicióznější než jejich děti a snaží se je do něčeho tlačit, protože vidí, že by z toho mohly být nějaké peníze. Ale některé děti jsou opravdu talentované. To poznáte už na začátku, když přijdou, podle toho, jak se chovají k surovinám. Pak jsou tam samozřejmě i ty, které jenom stojí a koukají. Nemají o vaření zájem.

Stane se často, že vás dítě překvapí svými schopnostmi?
Někdy ano. A to v pozitivním i negativním smyslu. Mnoho dětí přijde s tím, že už doma vařily třeba svíčkovou. Pak vám popíší, jak se to dělá, a vy jen koukáte, že to asi opravdu umí. Ale někdo za vaření považuje, když udělá polévku z pytlíku.

V čem vidíte největší nedostatky dětských kuchařů?
Mě vždycky mrzí, když rodiče dětem moc pomáhají a nenechají je pracovat samostatně. Podle mých zkušeností to děti zvládnou, když chtějí. Však jste to dneska sám viděl. Holčička zavolala: „Maminko, pomoz mi! A maminka přiběhla. To je špatně. Já se snažím, aby si děti pomohly samy. Jsem na ně přísný, ale férový. Rodiče moc pomáhají a děti pak mají horší motoriku. Je to horší rok od roku. Také je rozdíl v tom, jestli děti chodí do klasické české školy, nebo do nějaké prestižní. Tam děti nejsou vůbec zvyklé pracovat. Jsou rozjívené. Doma nemusí nic dělat, tak proč by dělaly tady.

A jaké máte na kurzy ohlasy od rodičů?
Hodně pozitivní. Rodiče děti je přihlašují i na další kurzy. Je běžné, že mi na kurz přijdou děti, které jsem viděl už čtyřikrát předtím. Koneckonců i ten kuchařský tábor už máme plný.

Kuchař Vladimír PaličkaVladimír Palička
Rodák z Valašska, vystudoval hotelovou školu v Ostravě a barmanskou a someliérskou školu.
Oblíbil si francouzskou, italskou a českou kuchyni, steaky, ryby i cukrářské výrobky.
Dlouhodobě působil také v zahraničí, především v Irsku a na Blízkém východě.
Je absolventem Kulinářské akademie a členem AKC ČR.