„V podstatě se dá říct, že za současné situace mi to znemožnilo pokračovat ve výzkumu. K práci využívám velké i malé archivy, muzea,“ hodnotí akademička. Víc než za otevření kadeřnictví a obchodů s oblečením se modlí za otevření archivů i studenti vysokých škol, kteří potřebují archiv k dokončení své kvalifikační práce a státnicím. Pro archiváře je pandemie rovněž výzvou, někteří ji vnímají jako čas k digitalizaci, jsou ale v menšině.

Právě malé množství digitalizovaných materiálů hodnotí například studenti historie jako největší bolístku svého bádání. „Oblastní archivy mají digitalizovaných materiálů pro bádání na dálku hrozně málo. Výzkum je pak zdlouhavý ne kvůli samotnému studiu materiálů, ale i pro jejich shromažďování,“ popisuje studentka historie Marie Sýkorová.

Cizinci v současnosti skládají zkoušku úrovně A1, v budoucnu by měli prokazovat úroveň A2.
Lepší dorozumění s okolím: Česko zpřísní jazykové zkoušky pro cizince

Výzkum zaměřila na období druhé světové války a pročítá řadu úředních spisů. Ne vždy ale nachází, co potřebuje. „Stává se, že si objednám archiválie, které podle rejstříku fondu vypadají nadějně. Pak jedu na druhý konec republiky, abych svazek otevřela a zjistila, že mi ty informace vůbec přínosné nejsou. Digitalizace by těmto situacím předešla,“ myslí si.

Čas strávený v archivu jde u výzkumu nikoli do hodin, ale řádově klidně dní, týdnů. „Před pandemií jsem v archivech trávila každý týden přibližně jeden a půl pracovního dne. Nezřídka se ale stávalo, že jsem pendlovala v týdnu mezi několika různými institucemi a zabralo to i tři pracovní dny,“ popisuje Alena Sarkissian.

Literární rešerše

Ona i další badatelé mají možnost se ve vynucené pauze věnovat literární rešerši a dalším zdrojům. Alena Sarkissian se jako vědec věnuje antickému divadlu a jeho provozování v moderní tvorbě. Grant, který dostala, je studiem režiséra Národního divadla Karla Dostala, v jehož tvorbě zaujímaly řecké tragédie významné místo. Téma je neprobádané a bez archivní práce vědkyně daleko pokročit nemůže.

„Načítám si tak především kontextovou sekundární literaturu, ale to mi neumožňuje tvořit požadované výsledky – odborné studie, přípravu monografie. No a v neposlední řadě, práce s archiváliemi mě moc těší, takže jsem přišla i o zdroj radosti,“ popisuje badatelka. 

Přístup a práce archivů během pandemie se liší budovu od budovy. Alena Sarkissian má štěstí, že několik archivářů bylo ochotných zaslat jí dokumenty v elektronické podobě.

Žáci prvních tříd se vrátili do škol a museli absolvovat antigenní testy. Ty si prováděli sami na asistence učitelky tak jako například v 1. A na ZŠ Dělnická v Karviné.
Povinné testování, roušky i konflikty s rodiči. Takový byl návrat žáků do škol

K tomu přistoupil i Státní oblastní archiv Praha. Rozhodli se zdarma, v podstatě na přání, digitalizovat archiválie pro vědecké účely. Zatím oficiálně jako jediní. Každý zdigitalizovaný dokument pro konkrétního badatele pak zpřístupňuje archiv na svých webových stránkách.

Sami archiváři nevnímají, že by obecně pandemie k rozmachu digitalizace napomohla. „Proces tím urychlen nebude, to ani není cílem nabízené služby,“ říká Vladěna Nývltová ze Státního oblastního archivu Praha. „Pro jeho reálné urychlení totiž nepotřebujeme pandemickou zkušenost, ale více zaměstnanců, technického vybavení a teď i prostor, aby kolegyně z digitalizace nepracovaly v jedné místnosti a nemusely se tak v archivu střídat. Tuto práci z domova dělat nemohou,“ vysvětluje Nývltová. „V našem archivu probíhá souběžně několik dílčích digitalizačních projektů a tato digitalizace na zakázku tyto projekty naopak o něco, zanedbatelnou mírou, zbrzdí,“ doplňuje archivářka.