Vít Rakušan: Plachta s Putinem v pytli na mrtvoly ukázala, kde je zlo

Fasádu budovy ministerstva vnitra nyní zdobí billboard připomínající výročí listopadové revoluce. Ten předcházející zobrazoval Putinovu mrtvolu v pytli mezi českou a ukrajinskou vlajkou. Nelitujete jeho vyvěšení?
Ani v nejmenším, protože vyvolal diskusi o tom, co je zlo a kdo ho v případě nějaké páté kolony představuje i v rámci České republiky. To považuji za celospolečensky absolutně potřebné. Mne rozhodně ani na sekundu nenapadlo, že by tomuto nápadu všichni tleskali. Avšak účel, který jsem měl od počátku na mysli, to splnilo. Mělo to velký mediální zásah a mluvilo se o tom doma i v zahraničí.

Obsah vašeho vzkazu byl srozumitelný, ale kritikům spíš vadilo, že plakát visel na budově státní budovy, za peníze daňových poplatníků, a navíc ho dnem i nocí hlídali policisté. To nebylo přes čáru?
Ministerstvo vnitra je hlídaným objektem, a je na policii, kterou jeho část v danou chvíli střeží. Přítomnost hlídek u plakátu měla svou logiku, protože budil velkou pozornost. Tisk plachty platil spolek Dekomunizace, ministerstvo vnitra hradilo pouze její vyvěšení. Plakát, jenž tam visí nyní, bude vydražen. Předpokládám, že to vynese takovou sumu, která veškeré náklady pokryje. Daňové poplatníky to tedy nebude stát ani korunu. Kdyby náhodou dražba takové peníze nevynesla, doplatím to z vlastních zdrojů. My jsme od začátku počítali s konceptem dvou plachet. Nejprve jsme chtěli ukázat, že je tady identifikované zlo, které stojí spoustu lidských životů včetně ženských a dětských, zničenou zemi a neštěstí pro ukrajinský národ. Pytel na mrtvoly je atributem, který je na Ukrajině každodenností. Tam v něm končí zcela nevinní lidé. V určité chvíli je nutné ukázat, kdo je představitelem toho zla.

Na minulém režimu nebylo nic dobrého, řekl k výročí sametové revoluce Petr Fiala

Drsná forma měla vybudit emoce?
Určitě, emoce a diskusi. Dlouho říkáme, že našemu státu chybí strategická komunikace, že stát neposílá žádné symbolické, hodnotové vzkazy. My jsme jeden vyslali. Teď posíláme druhý, a to, že si bereme zpátky naši vlajku, protože patří všem. Vedle ní je srdce jako připomínka Václava Havla a véčko coby symbol vítězství. Jsou to jednoduché ikony, jimiž dáváme najevo, že svátek 17. listopadu je pro nás zcela zásadní. Neměli bychom si ho nechat ukrást, protože je to svátek demokracie a svobody.

Co to znamená? Kradou ho manipulátoři, kteří zneužívají méně informované občany? Nebo odpůrci vládní politiky a příznivci jiných stran?
Rozhodně nikdy nebudu kádrovat motivace lidí k vyjádření názoru na demonstracích. Mnoha strachům ve společnosti rozumím. Zažíváme nebývale obtížné období, dva roky pandemie covidu, jež lidi zavírala doma a ohrožovala jejich ekonomickou existenci, Putinovu agresi na Ukrajině a obrovskou uprchlickou vlnu, kterou ovšem český národ nadobyčej zvládl. S odstupem několika let to bude příběh úspěchu, solidarity a otevřených srdcí.

To uvidíme, kéž by to tak bylo.
Samozřejmě uznávám, že ta situace je nepříjemná, zvyšují se ceny energií, inflace je vysoká. Vláda podle mě zareagovala tak, aby nikdo neskončil na ulici a krize byla pro občany zvládnutelná. Obyvatelstvo ale má své strachy, čehož zneužívají lidé, kteří neprojevují primárně obavu o jeho ekonomickou budoucnost, spíš o svoji vlastní, neboť jsou v exekucích (organizátor protivládních demonstrací Ladislav Vrabel čelí několika exekucím – pozn. red.). Zato se netají jednoznačnou příchylností k Rusku. Z pódií na těchto demonstracích zaznívají výzvy k obchodování s Ruskem, zpochybňující výroky o tom, kdo je vlastně agresor, relativizace zjevných věcí. Pokud se tito lidé domáhají vstupu do České televize, protože prý reprezentují nějakou skupinu obyvatel a chtějí deset minut v živém vysílání, vzkázal bych jim, že žijeme v parlamentní demokracii, kde občané mohou v mnoha typech voleb vyjádřit svůj názor. Zvolení reprezentanti pak zastupují jednotlivé skupiny obyvatel i v mediálních výstupech.

Teď zníte trochu jako Václav Klaus, který kritizoval nepolitickou politiku a občanské aktivisty s tím, že si mají vytvořit stranu a projít testem voleb, pokud chtějí něco deklarovat.
Vůbec ne. Nekritizuji demonstrace jako takové. Byl jsem jedním z mála politiků, který nikdy neodsoudil odborářskou demonstraci, jež je legitimním vyjádřením názorů. Nikomu ani neříkám, že by neměl svolávat lidi na náměstí. Pouze tvrdím, že motivy těchto lidí jsou mnohdy za hranou toho, co je demokracie. Jim jde o to, aby se změnil systém.

Vrábelova Nenásilná revoluce. Tisíce demonstrantů požadovaly demisi vlády

A co motivy členů a podporovatelů iniciativy D.O.S.T., kteří ve vám adresovaném otevřeném dopise tvrdí, že je v Česku omezována svoboda projevu? „Myšlenkoví oponenti jsou vládními politiky skandalizováni, šikanováni a vylučováni ze společenské diskuse,“ píší. Podepsali ho třeba Michal Semín či Ladislav Jakl. Jsou to ve vašich očích proruští trollové a popírači Putinovy agrese?
Myslím, že jde o zjednodušení i z jejich strany. Žádná veřejná diskuse přece uzavřená není. Musíme se ale naučit bavit o tom, co je dezinformace a jak se jí dá čelit. To naše ministerstvo ryze odborně dělá. Nechali jsme si vypracovat analýzu připravenosti České republiky na případnou dezinformační vlnu velkého rozsahu, případně s intervencí cizího státu. Ukázalo se, že jsme nazí a náš stát na nic takového připraven není. Účinná strategie ani případné konkrétní kroky nejsou k dispozici. Výchova k mediální informační gramotnosti, což je dlouhodobě nejúčinnější instrument, tady také žádnou tradici nemá. Veďme tedy, prosím, diskusi někde uprostřed. Rozhodně by neměly být umlčovány hlasy názorových oponentů, ale na druhou stranu by nemělo být přehlíženo, že dezinformace existují. Mnohokrát to jsou lži šířené velmi účinným způsobem. Dám příklad. Po mém návratu z Ukrajiny se na internetu objevil hojně sdílený příspěvek, že podle mých slov Česká republika může v klidu přijmout milion dalších migrantů. Organizace Demagog to vyhodnotila jako zcela lživý výrok, který jsem nikdy neřekl.

Jde tedy o zjevnou lež. Co s něčím podobným mohou politici dělat? Přijmout zákon proti dezinformacím?
Nejprve je nutné umět dezinformace vůbec vyhledávat, označovat je a proaktivně se jim bránit. K tomu stát musí mít aparát. To jsme minimálně na ministerstvu vnitra začali dělat. Vyhledáváme největší nesmysly a lži, které mají za cíl způsobovat napětí ve společnosti a vytvářet konkrétní postoj vůči vládní politice, například při přijímání ukrajinských uprchlíků. Taková dezinformace má způsobovat zlo, a proto je třeba ji vyvrátit. Zákon je až krajním nástrojem, jemuž musí předcházet řada nelegislativních kroků. Jednotlivé státní úřady, například vládní zmocněnec na Úřadu vlády nebo u nás strategická komunikační skupina KRIT, si musejí vytvořit kapacity, které se budou dezinformacím věnovat a do veřejného prostoru vypouštět fakta, jež stát považuje za strategická a reprezentující jeho politiku.

V jisté části veřejnosti ovšem sílí přesvědčení, že máte tendenci přitvrzovat tam, kde je to zbytečné. Třeba když chcete vyšachovat Andreje Babiše z politiky účelovou změnou lustračního zákona, který by se měl vztahovat i na ministry a premiéra.
Andrej Babiš o sobě dlouhodobě říká, že spolupracovníkem StB nikdy nebyl. Jistě by tedy neměl problém předložit negativní lustrační osvědčení. My ale nevymýšlíme systém pro nějakou konkrétní osobu.

Ale zvenčí to tak vypadá, jak mimochodem podotkl i zmíněný Michal Semín…
Není to ale pravda. My chceme jen odstranit nesmyslnou úpravu, podle níž podřízení náměstků a ministrů musejí mít negativní lustrační osvědčení, zatímco jejich šéfové nikoliv. To je přece zjevné papalášství pro vyvolené. Říkáme, že ve státní správě nesmějí být lidé, kteří spolupracovali s tím nejhorším, co tady bylo, tedy s komunistickou tajnou policií. Politici nesmějí mít nějaký generální pardon, ať dělali před listopadem, co dělali. To je stav nespravedlnosti, který vláda, v níž seděl Andrej Babiš, zcela nelogicky prosadila. My to pouze vracíme tam, kde ten stav historicky byl.

Ministr vnitra a šéf hnutí STAN Vít Rakušan při rozhovoru s redaktorkou Deníku Kateřinou PerknerovouZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Premiér Petr Fiala mi v online debatě Deníku řekl, že nepředpokládá druhou masivní uprchlickou vlnu z Ukrajiny. Vidíte to stejně?
Vyhnu se slovesu předpokládat, ale je nutné kalkulovat i s variantami, které nejsou úplně optimistické. Všichni si přejeme, aby k tomu nedošlo, a jako Česká republika pro to aktivně děláme maximum. Pomáháme Ukrajině s opravami poničené infrastruktury ještě před nástupem tuhé zimy. Posíláme generátory, poskytujeme odborníky, otevíráme dveře firmám. Bohužel na Ukrajině je poničeno čtyřicet procent stěžejní infrastruktury. Lidé, kteří nebudou mít přístup k elektřině, vodě a teplu, budou odcházet. Většinou na západ země, ale někteří i za hranice. Zodpovědně říkám, že pokud by k současným zhruba 320 tisícům Ukrajinců v Česku přibylo dalších 180 tisíc, s vypětím všech sil bychom to zvládli. Všichni by měli přístup k našim základním systémům, konzumovali by zdravotní péči, našli by dostačující ubytování.

A co kdyby uprchlíků z Ukrajiny přišlo mnohem víc?
Kdyby tady bylo víc než půl milionu ukrajinských uprchlíků, dostali bychom se do ryzí krizařiny. Pak bychom už nebyli schopni zaručit jim takový standard jako příchozím v první vlně. Poskytli bychom jim improvizované ubytování v modulárních jednotkách, halách, tělocvičnách.

Což by při rostoucích cenách energií znamenalo další náklady pro státní kasu. O to víc je asi nutné o tom mluvit, aby veřejnost byla připravena.
Určitě, protože atmosféra nebude tak pozitivní a vstřícná jako v první vlně. Česká republika má v poměru k obyvatelstvu největší počet ukrajinských příchozích. Proto by nám v takovém případě musely pomoci ostatní země Evropské unie, které mají ještě volné kapacity.

Hlásí se už některé?
Řešil jsem to s paní eurokomisařkou Johanssonovou, podle níž jsou země, které na to jsou materiálně připraveny. Zároveň ukrajinskou stranu upozorňujeme, že jsme kapacitně vytíženi a nebudeme schopni dalším vlnám běženců nabídnout takové podmínky jako na jaře. Proto má stát dvě nohy řízení. Jedna se stará o adaptaci a integraci uprchlíků, sociální dávky, začleňování do vzdělávacího systému a tak dále. Tady bude hrát významnou roli Klára Laurenčíková, kterou chce vláda zmocnit, aby se této oblasti intenzivně věnovala. Vedle toho je čisté krizové řízení, které musí zůstat na vnitru, na Ústředním krizovém štábu.

ERÚ sníží regulované ceny elektřiny. I tak si ale za ni lidé připlatí

Poslankyně hnutí ANO Jana Mračková Vildumetzová pravidelně upozorňuje na to, že za devět měsíců jste nedokázali dát dohromady přehled o profesní a věkové struktuře uprchlíků. Prý to netuší hejtmani ani starostové větších měst. Je to skutečně tak?
Každého příchozího, který dostal titul dočasné ochrany, jsme zaregistrovali, takže víme, kdo je kdo. Pokud neměl u sebe dokumenty, prošel podrobnou lustrací cizinecké policie.

Víte, kde se v současnosti nacházejí, jsou ubytováni, chodí do práce?
Víme to na základě toho, kde chodí jejich děti do školy a kde se zaregistrovali třeba kvůli sociálním dávkám. To je všechno. Celá Evropská unie se pouze domnívá, že dvacet procent uprchlíků se vrátilo domů. Podle všech dat, která máme, se ukazuje, že i u nás se zdržuje o pětinu méně lidí, než bylo uděleno dočasných ochran. Nikdo nemá přesný přehled o Ukrajincích, kteří se na území jejich států nacházejí. Má snad paní Mračková Vildumetzová přehled o tom, kolik Čechů je právě teď ve svém trvalém bydlišti, kolik je na dovolené, kolik pracovně či studijně v cizině a tak dále? My ale budeme mít velmi podrobný screening ve chvíli, kdy bude docházet k legislativnímu prodloužení dočasné ochrany, která trvá do konce března 2023. Po tomto datu bude každý muset projít osobní přeregistrací. Pak budeme mít aktualizované údaje o jejich počtu i místě pobytu.

Veřejné mínění rozčeřily vaše přestřelky s prezidentem Milošem Zemanem ohledně bezpečnostních opatření na Pražském hradě. V roce 2015 si jejich zpřísnění hlava státu vymohla, o čtyři roky později na nich trvala, teď je žádá zrušit. A vy jste proti. Nezní to absurdně?
O žádné přestřelky jsem nestál. Pan prezident za chvíli odejde do politického důchodu a já nemám zájem o nějaké nedůstojnosti či teatrálnost ve veřejném prostoru. Jsem dlouhodobým odpůrcem zabarikádování Pražského hradu.

A nejste sám. K omezení či zrušení přehnaných bezpečnostních opatření vyzýval i bývalý místopředseda Senátu Jiří Růžička.
A totéž dělá náš poslanec z Prahy 6 Jan Lacina. Proto jsem na začátku letošního roku inicioval bezpečnostní prověrku opatření na Pražském hradě. K tomu se vyjadřují všechny bezpečnostní složky včetně tajných služeb. Vypadalo to slibně s tím, že masivní opatření by mohla být nahrazena méně intenzivními instrumenty ochrany. Avšak přišla válka na Ukrajině a z jakési opatrnosti bezpečnostní složky vyhodnotily, že by opatření měla zůstat na stávající úrovni. V tom případě se bavme o tom, zda jsou jedinou variantou zátarasy před vstupem do areálu Pražského hradu, není-li možné monitorovací systém posunout na hradní nádvoří. To je diskuse, kterou chci vést, nehledě na to, co říká osazenstvo Pražského hradu, které legračně změnilo názor, když se ho to přestává týkat.

Ministr vnitra a šéf hnutí STAN Vít RakušanZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Vést ji musíte, neboť všichni relevantní prezidentští kandidáti deklarují, že v případě zvolení by jednou z prvních věcí, již by udělali, bylo otevření Pražského hradu.
Jsem rád, že se k tomu takto stavějí a nechtějí mít z Pražského hradu pevnost. Je opravdu pro návštěvníky nedůstojné stát dlouhé hodiny před rámem ještě před vstupem do hradního areálu. Proto je žádoucí mít do inaugurace nové hlavy státu připravený systém, který neuvrhne do nejistoty bezpečnostní složky, ale zároveň nebude znamenat zabarikádování jejího sídla.

Trojkoalice Spolu jmenovala tři osobnosti, které doporučuje svým příznivcům v prezidentské volbě. Udělají to i Starostové a nezávislí?
Je tady velká skupina občanských kandidátů, kteří sami asi příliš nestojí o nějaké razítko od politických stran. My dáváme i díky zpětné vazbě z členské základny doporučení podporovat demokratické liberální kandidáty, což jsou pro mě Petr Pavel, Danuše Nerudová a Marek Hilšer.

Vládní politici se vyjadřují i k osobní preferenci, naposledy tak učinil místopředseda ODS a ministr dopravy Martin Kupka, který bude volit Pavla Fischera. Komu bude patřit váš hlas?
Teď to prozrazovat nebudu, ale určitě budu vybírat ze zmíněných tří jmen. Rozhodnu se podle toho, co kandidáti v kampani předvedou. Neočekávám od nikoho jen cesty obytňákem po republice, ale názor, vizi, představu o tom, jak chtějí zastávat prezidentský úřad, jaké hodnoty prosazovat, k čemu z prezidentství svých předchůdců se chtějí hlásit a co třeba dělat jinak. Jako ministra mě zajímá, jak by podle nich měla vypadat komunikace s politickou reprezentací, zda bude nutné si složitým způsobem domlouvat schůzky.

Nebo zda a koho budou z jednání vylučovat?
Ano, to také. Samozřejmě čekám i na jejich výkony v politických debatách. Chci vidět, že jsou schopni vést strukturovaný dialog se svými názorovými oponenty.

Prezidentský souboj Deníku: Nemazat, zní od kandidátů k dezinformacím

Bude pro vás důležitá informace, koho si nový prezident či prezidentka přivede na Hrad? Připomínám, že místopředsedkyně STAN Věra Kovářová několikrát navrhovala, aby kancléř musel mít ze zákona bezpečnostní prověrku.
Legitimním dotazem na kandidáty ze strany veřejnosti určitě bude, s kým chtějí spolupracovat, koho by si na Pražský hrad přivedli. U člověka, kterému dám hlas, bych považoval za absolutní standard, že to budou lidé, kteří nebudou představovat sebemenší bezpečnostní riziko, což potvrdí i orgány k tomu určené.

Jmenoval jste své tři favority, ale mě zajímá i to, proč by podle vás neměl být prezidentem Andrej Babiš.
Nemyslím si, že po Miloši Zemanovi přijde na Hrad druhý Václav Havel, byť mně osobně by se to moc líbilo. Chci ale, aby po těch dvaceti letech Václava Klause a Miloše Zemana, které jsem nepovažoval za prezidenty svého srdce, přišel někdo důstojný. Člověk, který bude respektovat ústavu a chápat ji v celistvosti. Od pana Babiše jsme v předchozích letech slyšeli, že parlament je žvanírna, že by se měl změnit volební systém nebo dokonce zrušit Senát. Dával tak najevo, že v podstatě nerespektuje podstatu ústavy a nechápe ji jako konzervativní hodnotu a něco, co by se nemělo každou chvíli měnit. Dopředu ohlašuje, jakým silným aktivistickým prezidentem chce být bez ohledu na vytyčené reálné pravomoci. Proto podle mě nesplňuje základní požadavek na hlavu státu, který na ni v této těžké době mám: spojovat, nerozdělovat a uklidnit českou společnost.