Sovětský Titanic. Po Černobylu přišla další rána, obří loď umlčela stovky lidí

Admiral Nachimov byla velká osobní loď sloužící na světových mořích od 20. let. Postavena byla v Brémách a zprvu sloužila pod názvem Berlin III jako pasažérská loď na trase mezi Německem a New Yorkem. Za nacistického režimu se stala výletní lodí organizace Kraft durch Freude a po vypuknutí druhé světové války sloužila jako lazaretní loď.

Noc hrůzy s tragickým koncem. Z lodi Heraklion udělal masový hrob mrazící vůz

V lednu 1945 se zapojila do evakuační operace Hannibal, jejímž cílem bylo dostat Němce z Východního Pruska před příchodem Rudé armády. Nedaleko Svinoústí loď najela na minu, byla opuštěna a potopila se.

V roce 1949 ji Sověti vyzvedli, opravili a v roce 1957 spustili na moře pod novým jménem, upomínajícím admirála Pavla Nachimova. Loď sloužila na Černém moři jako osobní parník a svůj domovský přístav měla v Oděse.

Na kolizním kursu

Do Novorossijsku připlul "Admiral Nachimov" 31. srpna 1986 z Jalty a kolem druhé odpoledne zakotvil u kotviště číslo 34. Do večera mělo probíhat naloďování cestujících, potom měla loď podle harmonogramu vyplout na další plavbu do Soči. Ve 22 hodin parník opustil kotviště a zapřažený za dva tažné remorkéry se začal vzdalovat od mola. Na palubě bylo v té chvíli podle oficiálních údajů 1243 lidí (897 cestujících a 346 členů posádky). 

Kapitánem parníku byl zkušený šestapadesátiletý Vadim Georgijevič Markov. Před vyplutím z novorossijského zálivu si vyžádal prostřednictvím krátkovlnné vysílačky od řízení plavebního provozu informace o dalších možných plavidlech v oblasti předpokládané trasy a dozvěděl se, že ve směru plavby nic nehrozí, jen od Bosporu se přibližuje nákladní loď "Pjotr Vasjov", která měla vyložit v Novorossijsku náklad kanadského ječmene. Tato loď se blížila k Novorossijsku rychlostí 12,5 uzlu.

Zbytečné lodní katastrofy: lidská hloupost stála na moři už mnoho životů

Na palubě Admirala Nachimova panovala s večerem dobrá nálada. Jedenatřicátý srpen se v Sovětském svazu slavil jako Den horníků, u jehož příležitosti se konal na lodi večírek. Připravovala se také projekce nového sovětského filmu "Miloval jsem vás víc než život". 

Na můstku nákladní lodi Pjotr Vasjov velel od půl desáté večer její kapitán Viktor Tkačenko a spolu s ním měl službu třetí důstojník Pjotr Zubjuk, jehož úkolem bylo sledovat prostor před lodí. Tkačenko prostřednictvím krátkovlnné vysílačky potvrdil, že o parníku Admiral Nachimov ví a včas se mu uhne. 

Stejnou informaci později sdělil přes vysílačku také druhému důstojníkovi na parníku Alexandrovi Chudnovskému. Navigátoři obou lodí se shodli, že by se měli minout po pravoboku. Chudnovskij poté zapnul radarový systém pro automatické vyhodnocování pozic lodí (ARPA), aby do něj zadal vstupní informace a analyzoval nadcházející přiblížení obou plavidel.

Zkáza lodi Andrea Doria: náraz byl tak silný, že cestující mizeli ve vteřině

V jedenáct večer nastavil kapitán parníku Markov kurs a rychlost lodi a poté opustil můstek, kde po něm převzal velení Chudnovskij. Podle svých pozdějších slov se Markov odebral do své kajuty, podle některých dalších svědectví zamířil do kabiny vysokého představitele sovětské armády generála Krikunova, který byl oné noci na palubě. Na můstku zůstali kromě Chudnovského ještě tři námořníci (Smirnov, Vyšarenko a Fachretdinov). 

Ze tmy se vyloupla nákladní loď, která se blížila k pravému boku parníku. Chudnovskij si všiml, že se přibližuje více, než je bezpečné, a znovu ji kontaktoval, aby se ujistil, že na jejím můstku o parníku vědí. 

Noční srážka

Také kapitán nákladní lodi Viktor Tkačenko v té době pracoval s radarovým systémem ARPA, zatímco její třetí důstojník Zubjuk sledoval prostor před lodí a všiml si ve tmě světel parníku. Podle svého pozdějšího svědectví si právě Zubjuk uvědomil, že loď je ve skutečnosti s parníkem na kolizním kursu a snažil se na to kapitána upozornit, ten se ale soustředil na radarový systém a nevěnoval mu pozornost.

(Po nehodě Tkačenko údajně vymazal ze systému původní údaje a zadal do něj nové, přičemž nutil Zubjukova, aby mu potvrdil jejich autentičnost, což ten podle svých slov odmítl - je tak možné, že na vině katastrofy byly špatné vstupní informace poskytnuté radarovému systému.) 

Posádka Admirala Nachimova mezitím s hrůzou sledovala, jak se světla nákladní lodi přibližují. "Jedete na nás! Jedete přímo na nás!" křičel Chudnovskij do vysílačky. 

Před 30 lety se z výletní lodi stal masový hrob 159 lidí. Kvůli ohavnému podvodu

Teprve teď Tkačenko zvedl oči a uviděl to, co oba důstojníci už nějakou chvíli věděli; tedy že jeho loď pluje plnou parou na parník. V rychlém sledu vydal strojovně několik povelů s cílem zpomalit a zastavit loď: "Poloviční rychlostí vpřed!" "Pomalu vpřed!" "Zastavit!" "Plnou parou vzad!"

Bohužel nastala podobná situace jako na Titaniku těsně před srážkou s ledovcem. Třebaže se listy lodní vrtule zastavily a poté znovu roztočily v opačném směru, obrovské těleso plavidla reagovalo na každou změnu s velkým zpožděním a setrvačnost ho stále hnala dopředu proti parníku.

Na můstku Admirala Nachimova se mezitím marně snažil odvrátit srážku i Chudnovskij. "Plnou parou doleva!" přikázal strojovně v zoufalé  snaze uniknout blížícímu se děsivému beranidlu. Už bylo ale pozdě. Kormidelníkovi se ještě podařilo přetočit kormidlo, pak ale přišel ve 23:12 náraz. 

Panika ve tmě

Kapitán Markov uslyšel ještě před kolizí v podpalubí z moře trojí zatroubení lodní sirény a pochopil, že tak blízko se může ozývat jen Pjotr Vasjov. Podíval se z lodního okénka, ale to nemělo dostatečný výhled na to, aby blížící se loď zahlédl. Rozběhl se proto na můstek zjistit situaci, ale než tam doběhl, přišel náraz. Otřes jej naštěstí nesmetl ze schodů, takže o chvíli později převzal velení a zopakoval Chudnovského rozkaz "Plnou parou doleva", tentokrát ve snaze vymanit loď ze srážky.

Kormidelník mu však oznámil, že loď už nemá nijak pod kontrolou. Vzápětí na to zaplavila voda, vnikající po nárazu do trupu parníku, lodní generátor elektrického proudu a na celém plavidle zhasla světla. Kapitán ke své hrůze zjistil, že už neodvysílá ani SOS. Pouze za pomoci megafonu vyhlásil všeobecnou výstrahu, aby varoval lidi.

„Chicagský Titanic“ uvěznil a zabil 220 Čechů. Stal se hrobem celých rodin

Bylo zle. Nákladní loď Pjotr Vasjov, která před srážkou dokázala snížit rychlost jen na pět uzlů, vrazila pod úhlem 110 stupňů do pravoboku parníku a pod čarou ponoru ho prorazila v kritickém místě mezi strojovnou a kotelnou. Tím, jak parník pokračoval setrvačností vpřed, otáčel Vasjovem, čímž ještě zvětšoval otvor - podobně, jako když kroutíte nožem v ráně.

K dovršení všeho zlého byly z nitra parníku při jeho přestavbě vyňaty bezpečnostní přepážky, které měly zabránit rozlévání vody. A protože byl vlahý srpnový večer, byla otevřena i velká část okének v lodi, což při jejím náklonu opět jen urychlilo vnikání vody dovnitř.

Strojovnu tak do půl minuty po srážce úplně zaplavila voda a vyřadila elektrické vedení. V okamžiku, kdy na lodi zhasla světla, se cestujících zmocnila panika. Po chvíli se spustil nouzový naftový generátor a rozsvítilo se nouzové osvětlení, to ale fungovalo jenom dvě minuty. Brzy poté se začal Admiral Nachimov otáčet na pravobok a potápět zádí napřed. Brzy dosáhl úhlu pětačtyřiceti stupňů, lidé se zoufale snažili udržet všeho, co měli v dosahu.

Horší než Titanic. Při zkáze lodi Wilhelm Gustloff zahynulo na 10 tisíc lidí

Část cestujících vylezla na levobok, který se držel nad hladinou, a sklouzla po něm do vody. Námořníkům pod vedením loďmistra Williama Labody se podařilo v rychlosti naházet na moře většinu nafukovacích člunů, které se staly jediným záchranným prostředkem tonoucích. Hodně lidí však zůstalo bohužel uvězněno v kajutách a v útrobách lodi a vůbec se nedostali na palubu. Pouhých osm minut po srážce, ve 23:20, se Admiral Nachimov potopil. Na vodní hladině potřísněné topným olejem zůstalo asi tisíc lidí.

Zachraňte lidi

Prvním očitým svědkem katastrofy se stalo lodivodní plavidlo LK-90, plující vstříc Pjotru Vasjovovi, jehož mělo provést zálivem k jeho kotvišti. Ve 23:35 doplula loď LK-90 k místu havárie a začala zachraňovat první trosečníky. Současně odvysílala žádost o další remorkéry a záchranné čluny, protože lidí ve vodě bylo moc.

Díky nedalekému přístavišti vyrazila na pomoc okamžitě početná flotila menších plavidel, které začaly rychle vyprošťovat tonoucí. Sama LK-90 vylovila bez ohledu na značné přetížení z moře asi 118 lidí, z nichž některé později přesadila do dalších lodí. Záchranných akcí se nakonec zúčastnilo 64 plavidel a dvacet helikoptér.

Záchranné posádky projevily obrovské nasazení. Lidé ve vodě byli bohužel potřísněni naftou, topným olejem a dalšími ropnými látkami z potopené lodi, takže se nedokázali udržet záchranných prostředků svrhávaných z palub ani rukou zachránců a sklouzávali zpátky do vody. Námořníci ze záchranných plavidel proto nakonec naskákali do moře také a osobně je vyzvedávali ven. 

Noc hrůzy: výbuch lodi zabil přes 200 lidí, lidem lámaly vazy i záchranné vesty

Přes obětavou a rychlou záchranu nakonec nepřežilo katastrofu 423 lidí, z toho 64 členů posádky a 359 cestujících. Sovětský svaz tajil zprávu o katastrofě 48 hodin. Přeživší směli svým příbuzným pouze odvysílat telegram "Jsem naživu a v pořádku v Novorossijsku."

Rok po srážce proběhl soud s kapitány obou plavidel, Markovem i Tkačenkem. Oba byli odsouzeni k patnácti letům ve vězení, ale po pěti letech byli předčasně propuštěni. Tkačenko se poté odstěhoval do Izraele a v roce 2003 zahynul při potopení své jachty u kanadských břehů. Markov zemřel v roce 2007.

Loď Pjotr Vasjov zůstala při srážce téměř nepoškozena a dál pokračovala v činné službě. Parník Admiral Nachimov dodnes spočívá na místě, kde se potopil, v hloubce asi 46 metrů pod mořskou hladinou.