V západním Skotsku tou dobou už sněžilo, ale na Londýn bílá pokrývka nedosáhla. Anglický kat Albert Pierrepoint nasadil oprátku na krk hubenému muži s propadlými tvářemi, který přijal svůj osud s neobvyklým klidem. „Choval se nejstatečněji ze všech, které jsem kdy pověsil,“ napsal později Pierrepoint ve svých pamětech. Možnosti srovnání měl opravdu velké – za válečné zločiny popravil 200 lidí, kromě toho měl za sebou i několik poprav vrahů.
John Amery se zřejmě již nechtěl smrti vyhnout. Ačkoli jeho otec, britský státník Lee Amery, ještě během soudu argumentoval údajnou synovou nepříčetností, John Amery se doznal k opakovanému (osminásobnému) zrazení své země a bez váhání přijal nejvyšší rozsudek, jenž padl po pouhých osmi minutách soudního jednání. Na šibenici zemřel bankrotář, který během války vysílal z Berlína hitlerovskou propagandu určenou pro Británii a zkoušel přesvědčovat anglické válečné zajatce, aby bojovali za Německo na ruské frontě.
Průšvihář od dětství
John Amery se narodil 14. března 1912 v londýnské čtvrti Chelsea v rodině britského poslance a pozdějšího ministra Lee Ameryho. Problémy přitahoval od dětství – když nastoupil do prestižní londýnské školy Harrow, byl už po roce vyloučen kvůli opakovaným krádežím v obchodech i od spolužáků a pro návštěvy nočních klubů.
Podle svého třídního učitele to byl ten nejhůře zvladatelný student, jakého kdy učil. „Morálně to byl imbecil. V Harrow se z něj nedalo nic udělat,“ zhodnotil mladého Ameryho příkře ředitel školy Cyril Norwood. Jednoduché to s mladíkem neměli ani soukromí učitelé, které mu dojednal jeho otec.
Z otcova stínu se John Amery dlouho pokoušel vystoupit, bohužel však pokaždé bezúspěšně. Založil například několik nezávislých společností pokoušejících se podnikat ve filmové produkci, všechny ale rychle zkrachovaly. V jedenadvaceti se také oženil – za ženu si vzal prostitutku Unu Wingovou, ale brzy zjistil, že nemá dost na to, aby si ji udržel jen pro sebe. Neustále tak žádal otce o peníze.
Do roku 1936, kdy ohlásil bankrot a přestěhoval se z Británie do Francie, stačil posbírat také 74 rozsudků za nejrůznější prohřešky za volantem.
Cesta k fašistům
Přestože Ameryho otec měl židovský původ po své matce, maďarské Židovce, John přijal Hitlerovu ideologii antisemitismu a národního socialismu, protože to podle něj byla jediná alternativa ke komunismu. V Paříži se seznámil s francouzským fašistickým vůdcem Jacquesem Doriotem a v říjnu 1936 se spolu s ním přemístil do Španělska, kde během španělské občanské války bojoval na straně fašistů diktátora Franciska Franka.
Po skončení občanské války v dubnu 1939 projel s Doriotem státy, které mezitím ovládl fašismus: Rakousko, Itálii, Československo a nakonec i Německo, v němž se oba usadili.
V roce 1941 získali Ameryho nacisté, aby v rozhlase vysílal v anglickém jazyce oficiální německou propagandu a aby osobně působil na své rodné krajany. Mladý muž, který konečně našel bezpečně zajištěnou existenci, se tohoto úkolu ochotně ujal a stal se de facto průkopníkem hybridní války vedené moderními komunikačními prostředky.
V dubnu 1943 navíc založil tzv. legii svatého Jiří a zkoušel přesvědčit britské válečné zajatce, aby v řadách Waffen-SS bojovali za Německo proti Sovětskému svazu na východní frontě. Pro jeho otce, který během druhé světové války sloužil jako ministr zahraničí pro Indii a Barmu, to byla mimořádně trapná situace.
V dubnu 1945 zatkl Ameryho v Itálii kapitán Alan Whicker. V Londýně se nacistický propagandista přiznal k velezradě. Jeho otec se jej přese všechny rozepře rozhodl chránit a žádal o milost nebo alespoň o odklad rozsudku, přičemž dokládal psychiatrickými posudky, že jeho syn nebyl za své činy kvůli pomatenosti plně odpovědný. Třiatřicetiletému Hitlerovu služebníkovi to ale nepomohlo a pět dní před Štědrým večerem byl ve věznici oběšen.