"Neříkám to proto, že bych vás snad chtěl nějak strašit," poznamenal o několik dní později vyšetřovatel tajného zadržovacího střediska MI5 pro nepřátelské agenty v západním Londýně. "Ale jste tady ve vězení britské tajné služby a naší prací je postarat se o to, abyste nám o sobě řekl úplně všechno."

Vyšetřovatel, představující se pouze jako Stephens, adresoval tato svá slova neznámému třiačtyřicetiletému muži pohublé postavy, bezmocně mžourajícího do ostrého světla holých žárovek v nezařízené vyšetřovací místnosti. Stephens o něm zatím věděl jen to, že si říká Josef Jakobs, a byl pevně přesvědčený, že jde o německého špiona. 

Mussolini v říjnu roku 1922 během tzv. Pochodu na Řím, jímž si pomohl ke svržení italské vlády a k uchvácení absolutní moci
Poprava bude za úsvitu, uslyšel atentátník. Na Mussoliniho ani nestihl zaútočit

Ani jeden z obou mužů v tu chvíli pravděpodobně netušil, že o pouhých 6,5 měsíce později, ráno 15. srpna 1941, se zadržený muž stane posledním člověkem v dosavadní historii, který bude popraven v londýnském Toweru. Jakobs si možnost své smrti jistě nepřipouštěl - a Stephens, celým jménem a hodností major MI5 Robin Stephens, zase neměl v plánu dostat tohoto člověka před popravčí četu. Za války totiž proslul tím, že dokázal 140 zajatých německých špionů přimět k tomu, aby začali pracovat pro něj jako dvojití agenti. S Jakobsem bohužel toto štěstí neměl…

Špion se zlomeným kotníkem

Josef Jakobs se narodil v roce 1898 v Lucembursku, měl ale německé občanství. Za první světové války sloužil u německé pěchoty a dosáhl hodnosti poručíka. V červnu 1940, deset měsíců po vypuknutí druhé světové války, byl odveden do wehrmachtu, kde dosáhl hodnosti nadporučíka. Dlouho si však důstojnické uniformy neužil - když se přišlo na to, že si v letech 1934 až 1937 odseděl ve švýcarské věznici tři roky za prodej falešného zlata, degradovala ho armáda na "feldvébla" (strážmistra či zastarale šikovatele) a poslala jej k meteorologické službě.

Karl Hermann Frank – Za Protektorátu Čechy a Morava se na Strahovském stadionu konaly vojenské přehlídky, ale také Pražské letní sportovní hry, kterých se často účastnil také státní tajemník Karl Hermann Frank.
Veřejná poprava K. H. Franka: lidé museli mít vstupenku, odsouzený si mumlal

Lidé se škraloupem bývají snadnou kořistí pro tajné služby, protože jsou buď vydíratelní, nebo je pro ně práce špiona jedinou možností, jak se jednou dostat k lepšímu postavení a většímu majetku. Jakobs nebyl v tomto směru výjimkou, a tak krátce po své degradaci začal pracovat pro armádní výzvědnou službu Abwehr. Po vyškolení souhlasil s tím, že se dá z nizozemského letiště Schiphol letecky přepravit do Anglie s falešnými doklady.

Dopad do pole byl bohužel pro něj příliš tvrdý a skončil zlomeninou nohy v kotníku. Pokusil se sice vstát, ale prudká bolest ho brzy přesvědčila, že se z místa sám nedostane. Po nějaké chvíli rezignoval a výstřelem z pistole do vzduchu se pokusil přivolat si pomoc.

Teroristu Timothy McVeigha přivádějí po dopadení k soudu.
Mrtvé děti byly vedlejší ztráta, řekl. Terorista McVeigh měl na svědomí 168 lidí

Výstřel upoutal ještě více pozornost již zmíněných sedláků Charlese Baldocka a Harryho Coulsona, kteří uvědomili místní domobranu. Jakobs byl přímo na poli zatčen. Na sobě měl stále ještě výsadkářskou kombinézu, kterou nestihl zakopat, pistoli, falešné doklady, 495 britských liber v jednolibrových bankovkách a německou klobásu.

Kromě tohoto vybavení u něj vojáci našli fotografii kabaretní zpěvačky a herečky Clary Bauerleové, již nejdříve vydával za svou milenku, ale brzy přiznal, že jde o další německou špionku, která se k němu měla připojit poté, co by navázal rádiový kontakt. Bauerleová totiž uměla díky svému několikaletému předválečnému vystupování ve West Midlands plynně anglicky s birminghamským přízvukem a Abwehr si od ní sliboval cenné informace, které by vytáhla ze svedených britských vojáků a důstojníků.

Další osudy této herečky zůstaly mimochodem dlouho neznámé. S Jakobsem se po jeho zatčení žádný kontakt navázat nepokusila a mělo se za to, že po vysazení v Anglii byla zřejmě tiše zlikvidována. Až v roce 2016 se zjistilo, že zemřela až v prosinci 1942 v berlínské nemocnici.

Špion a kontrarozvědčík

Zadržený Jakobs putoval nejdříve na policejní stanici a po prvním výslechu byl poslán do Brixtonského vězení, kde si ho vyzvedl Stephens.

Britský major kontrašpionáže nepoužíval při svém přesvědčování násilí, považoval ho za necivilizované a kontraproduktivní, a snažil se spíše vzbudit v zadržených důvěru. Jeho prvním velkým "úlovkem" byl velšský elektrotechnik Arthur Owens, na něhož se britská tajná služba zaměřila v roce 1938 poté, co zaznamenala jeho podezřelé schůzky při pravidelných návštěvách loděnic v severoněmeckém přístavu Kiel. Brzy si ověřila, že se tam scházel s agenty Abwehru, a po návratu do Británie Owense zatkla.

Jesse Owens na stupních vítězů po vítězství zlaté medaile ve skoku do dálky. Tím, že šlo o afroamerického sportovce, se Owens stal důvodem hněvu nacistického vůdce Adolfa Hitlera.
Olympiáda pod hákovým křížem: Pro Hitlera byla propagací i ránou v jeho egu

Stephens si s ním pohovořil a Owens přiznal, že ho Abwehr vybavil bezdrátovou vysílačkou a poslal do Anglie jako spícího agenta. Britský major jej přiměl změnit strany a Owens souhlasil, že bude vysílat pod kontrolou britské tajné služby a pomůže jí rozluštit tajný německý kód Enigma.

Po zahájení letecké bitvy pak varoval Brity před několika dalšími německými agenty, kteří, podobně jako později Jakobs, seskočili na britskou půdu na padácích. Všichni byli zatčeni a z některých se pod Stephensovým vedením stali další dvojití agenti.

S Jakobsem ke smůle obou bohužel nijak neuspěl. Po krátkém výslechu ho nechal dopravit do vojenské nemocnice, kde muž strávil dva měsíce, a pak už jej čekal vojenský soud. Jako záškodník ve službách nepřátelských ozbrojených sil byl Josef Jakobs odsouzen 5. srpna 1941 k trestu smrti a 15. srpna převezen do Toweru za účelem vykonání rozsudku.

Miřte na bílý terč

Jakobsova poprava se konala ve vnitřní cvičné střelnici, kde se popravovali špioni již během první světové války. Muž byl spoután, dostal pásku přes oči a posadili ho do hnědého křesla Windsor před popravčí četu osmi skotských vojáků ze strážního praporu, vyzbrojených puškami 303 Lee-Enfield.

Následoval tichý signál podplukovníka C. R. Gerarda, který byl zástupcem velitele této londýnské čtvrti, po němž přesně v 7:12 zazněla salva. Vojenské popravy se v Londýně řídili heslem: "Miř na malý cíl, protože pak jen malý cíl mineš" - vojáci tedy mířili na malý bílý bavlněný terčík o velikosti krabičky zápalek, který měl Jakobs připíchnutý na hrudi v místě srdce. 

Ronald Reagan a Michail Sergejevič Gorbačov podepsali smlouvu o omezení jaderných zbraní. Cesta k ní začala schůzkou na Islandu.
Největší špionážní kauza studené války: USA se pomstily "nákupním seznamem"

Muž byl okamžitě mrtev. Posmrtné vyšetření zjistilo, že ho jeden projektil zasáhl přímo do srdce a další čtyři do bezprostředního okolí terčíku. Tři ze střelců dostali slepé náboje, aby si nikdo nemusel vyčítat, že právě on byl tím, kdo odsouzeného zabil - žádný z vojáků totiž nevěděl, zda právě on má ostré či slepé. 

Jakobsovo tělo bylo uloženo do neoznačeného hrobu na katolickém hřbitově Panny Marie v Kensal Green v Londýně. Byl posledním popraveným v londýnském Toweru.