20 let od útoku na "dvojčata". Jak si 11. září vybavují osobnosti z regionu?

Zdroj: Deník

Jaroslav Svěcený - Hradec Králové, hudební virtuos

Pamatuju si to naprosto přesně. Vracel jsem se z koncertu z Jordánska a v letadle nám nejdřív řekli, že nás odklonili a neletíme přes Izrael. Ten totiž hned po útocích uzavřel svůj vzdušný prostor, to my ale ještě nevěděli. Když jsme pak ve Vídni vycházeli z letadla, koukali jsme z dálky na monitory na letišti, kde byla kouřící dvojčata, a já si říkal, že už dávají akční filmy i na letišti. Vůbec mi nedošlo, že se něco děje doopravdy. Až v hlavní hale jsme si na obrazovce přečetli, co se stalo. Po cestě do Prahy už jsme pak všechno poslouchali a musím říct, že jsem z toho byl naprosto v šoku.

Zdroj: Deník

Dominik Hašek - Pardubice, bývalý hokejový brankář, podnikatel

Vybavuji si to naprosto přesně. S týmem Detroit Red Wings jsme měli první den trénink kempu a dívali jsme se na to v posilovně. Když jsem přišel k hloučku spoluhráčů u TV, ptal jsem se jich, proč se dívají na takovéto blbosti (myslel jsem, že to je nějaký film). A oni mi řekli: "Dominiku, to není žádný film. To je NY a je to live (přímý přenos)."

Zdroj: Deník

Iveta Nádvorníková - šéfredaktorka Svitavského deníku

Bylo mi devatenáct a chystala jsem se do prváku na Univerzitu Pardubice. Poslední dny prázdnin, doma tehdy běžela televize a najednou vysílání přerušili a objevily se otřesné záběry jak z války, letadlo narážející do mrakodrapu, lidé celí od prachu, hrůza v očích… Pamatuji si, že jsem měla strach, co bude dál. A shodou několika náhod jsem se v prvním ročníku na vysoké škole paradoxně učila hebrejštinu a arabštinu.

Zbigniew CzendlikZdroj: Deník

Zbigniew Czendlik - katolický kněz

Vybavuji si to velmi přesně. Byla to doba, před dvaceti lety, kdy jsem měl od rána do večera zapnuté vysílání CNN, a to z toho důvodu, abych si naposlouchal angličtinu. Viděl jsem to doslova v přímém přenosu. Nejdříve se vůbec nevědělo, že se jedná o nějaký teroristický útok, pak ale v přímém přenosu narazilo letadlo i do druhé věže. Pořád jsem přemýšlel, co se stane, jestli věž spadne, jestli se podaří ji uhasit, zkrátka co bude. Možná, že se za to zpětně trochu stydím. Nedocházelo mi asi úplně, že je to realita a umírají tam lidé. Kvůli té televizi jsem se na to koukal spíše jako na akční film.

Zdroj: Deník

Pavel Nožička - Jičín, ředitel Kulturních zařízení města Jičína

Vím, že byl zrovna festival Jičín - město pohádky. Seděli jsme v kině s paní režisérkou Plívovou a čekali jsme na besedu po promítání filmu Kruh. Panovala uvolněná atmosféra, dokud nepřiběhl její řidič z tranzitu. Kamarádi z televize mu hlásili, že se něco stalo v New Yorku. Nejdřív jsme to nebrali tak vážně, dokud neřekl, že narazilo druhé letadlo a je to fakt zlý. Besedu jsme zvládli profesionálně, ale pak jsme hned běželi k televizím. Druhý den se na poradě řešilo, jestli festival kvůli útokům nezrušíme. Někteří se nedokázali srovnat s tím, že jsme se rozhodli pokračovat v rozjeté akci. Nezdálo se jim to správné.

Zdroj: Deník

Petr Dohnal - Pardubice, ředitel a umělecký šéf Východočeského divadla Pardubice

Myslím, že každý, kdo tento den v roce 2001 zažil, nikdy nevymaže z paměti. Apokalyptickým záběrům, které se vysílaly v přímém přenosu z New Yorku, zpočátku nikdo moc nevěřil, vypadalo to jako dobře natočený americký horor. Následně jsme si mysleli, že jde o nehodu. Když se ukázalo, že se jedná o čistý terorismus, zavládl strach. Amerika už není nedotknutelná a nikdo na světě není v bezpečí! Měli jsme v té době malé děti a obávali se, že z toho bude válka, která se nás může bezprostředně dotknout. Pamatuji si to docela přesně, protože jsme přestavovali byt a ten den jsme se nastěhovali do jedné malé místnůstky na půdě našeho domu. Měli jsme tam jen na zemi matrace, a když jsem zprovoznil televizi, viděli jsme tu katastrofu téměř v přímém přenosu. Pár televizních programů, které byly v té době k dispozici, stále vysílalo hrůzné obrázky z události, která opravdu změnila svět.

Zdroj: Deník

Zuzana Vavřincová - Jičín, vedoucí odboru kultury, koordinátorka festivalu Jičín - město pohádky

Pamatuju si, že jsem žehlila. Koukala jsem u toho na televizi a nejdřív jsem tomu vůbec nemohla uvěřit, koukala jsem na ty záběry jako zjara. Říkala jsem si, co to v té Americe vyvádí.

Zdroj: Deník

Lenka Štěpánková - editorka Deníku pro Pardubický kraj

Bylo mi tehdy jedenáct a zrovna jsem se vrátila od kamarádky. Přesně o půl sedmé, abych stihla svůj oblíbený seriál Simpsonovi. Překvapilo mě, že celá rodina je nalepená u obrazovky. Simpsonovi neběželi, místo toho v televizi stále dokola jely záběry letadla, které narazilo do mrakodrapu. Byla jsem naštvaná a chtěla jsem, aby rodiče ten film přepnuli a já se mohla v klidu dívat. Ale akorát mě okřikli. Až potom mi vysvětlili, co se stalo. Samozřejmě jsem tomu moc nerozuměla, ale pamatuju si, že jsem dostala strach, ty záběry byly děsivé.

Zdroj: Deník

Milan Báča - Svitavy, ředitel gymnázia

To je jedna z věcí, na které se nezapomíná. Jen náhodou jsem si po návratu z práce pustil televizi, chtěl jsem zjistit něco ze sportu na teletextu. A pak jsem u obrazovky zůstal úplně zkoprnělý. To šel dým zatím jen z jedné věže Světového obchodního centra a právě naráželo letadlo do druhé věže. Bylo jasné, že to nebyla nehoda. Vzpomínám si, že jsem popadl telefon a volal jsem kolegovi: „Pusť si televizi, slyšíš, hned si pusť televizi.“ Něco mně do telefonu povídal, na něco se ptal, než si sám uvědomil, co se to stalo. A pak se dlouze odmlčel a beze slova hovor ukončil. Myslím si, že i jemu bylo v tu chvíli jasné, že jsme svědky něčeho strašného. A to jsme ještě netušili, že oba domy se sesunou k zemi. To byla hrůza v přímém přenosu. Uteklo několik let a já stál přímo na místě bývalého WTC a s knedlíkem v krku jsem si vzpomněl na to, jak jsem tehdy u obrazovky strnul. I na to, jak jsem se snažil kolegu přesvědčit, ať si tu televizi fakt pustí.

Zdroj: Deník

Martin Netolický - hejtman Pardubického kraje

V úterý 11. září 2001 jsem se vrátil z brigády v čokoládovně. Od šesti hodin do dvou jsem byl na směně, a když jsem se vrátil domů na černobílé televizi, kterou jsme měli na lednici, běžel přímý přenos na programu ČT2. Vzpomínám si, že jsem mu nejprve nevěnoval pozornost, protože vypadal jako akční film. Česká televize tehdy rychle zareagovala, a protože neexistoval program ČT24, vše bylo vysíláno na ČT2. Když jsem zjistil, že se nejedná o film, ale skutečně o přímý přenos, tak jsem si pustil hlavní barevnou televizi a sledoval celou situaci. Viděl jsem tak jednak padající první mrakodrap, ale také jak naráží letadlo do druhého mrakodrapu. Pamatuji si na to živě, protože to vypadalo, jak kdyby začínal ozbrojený konflikt, či další světová válka, ale nikdo z nás nevěděl, co se bude dít. Ve čtvrtek jsme odjížděli s kamarády na pomaturitní sraz naší třídy z gymnázia do Klášterce nad Orlicí a poměrně vzrušeně jsme debatovali o mezinárodní situaci, která 11. zářím nastala.

Zdroj: Deník

Zdeněk Krákora - ředitel Městského klubu v Novém Městě nad Metují

"Samozřejmě se jedná o vzpomínku na obrovské zděšení, že se něco takového může v civilizovaném světě stát. Vzpomínku na velké množství zmařených lidských životů, hlubokého lidského neštěstí. Zprávy jsme nevěřícně sledovali ve všech dostupných médiích a vzpomínám si hodně na obavy o přátele a kamarády, které jsme přímo v New Yorku měli. Celou událost jsme sledovali s kamarády na vysokoškolských kolejích. Ten týden se v olomouckých hospůdkách nemluvilo téměř o ničem jiném. Doteď mě při připomenutí vždy neuvěřitelně mrazí."

Zdroj: Deník

Pavel Frydrych - Police nad Metují, ředitel Muzea papírových modelů

"V září 2001 jsme byl stopem v Itálii a 11. jsem večer v Boloni šel do baru, prioritně na záchod a nabrat si vodu. Cestou jsem zahlédl hroucení Dvojčat v TV a řekl jsem si, že je to nějaký hodně pitomý hollywoodský film. Když jsme se ale vracel zpátky, všiml jsme si, že dole v liště běží zpravodajství CNN. V tu chvíli jsem si řekl, že je to pořádný průser a že začne válka."

Zdroj: Deník

Romana Netolická, šéfredaktorka Chrudimského deníku 

Televize tehdy přerušila program. Bez zvukového doprovodu přenášela ty hrozné záběry. Vypadalo to jako akční film, tomu se prostě nedalo věřit. Ale pak se ukázalo, že je to pravda… V redakci jsme sháněli informace a snažili se v Americe najít někoho z okresu. Podařilo se, sehnali jsme skupinku Chrudimáků, kteří byli jen kousek od té tragédie.

Zdroj: Deník

Miloslav Dušek - ředitel Základní školy v Brandýse nad Orlicí

První zprávu o teroristickém útoku jsem zaregistroval, když jsem jel autem (a poslouchal radio) někde na polovině cesty mezi Ústím a Brandýsem. Zprvu jsem tomu nevěřil, ale jakmile jsem dojel domů a "přilepil" se na televizní zprávy, viděl jsem tu hrůzu. A bohužel vše dále gradovalo. Nebyla to podívaná pro slabší nervy. Člověk cítil jakousi bezmoc a beznaděj.

Zdroj: Deník

Lucie Kavanová - Vidlatá Seč, lékařka

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byla jsem na gymnáziu, přišla jsem ze školy, sama doma, válela se u televize a najednou bylo vysílání přerušeno záběry z New Yorku. Nejdřív jsem si myslela, že to je nějaký vtip, že to není možné. Udiveně jsem koukala, jak si toto může někdo dovolit.Celá ta realita na mě dolehla přímo na místě v NY, když tam vidíte, jak lidnatá tato část je, jaký tam musel být zmatek, strach. Uprostřed těch mrakodrapů není vůbec prostor, místo, kam utéct… Navíc spadlo i několik okolních mrakodrapů.

Zdroj: Deník

Karolína Velšová, šéfredaktorka Orlického deníku

Bylo mi devět let a trávila jsem čas v bytě u prarodičů, kde jsem se koukala na španělskou telenovelu. Čekala jsem, než se všichni vrátí z práce. Na klíně jsem měla plyšového psa, kterému jsem vyrobila i improvizované vodítko. Oblíbený program však přerušilo mimořádné vysílání. Obsahu jsem zřejmě příliš nerozuměla. Ale pamatuji si, že jsem měla strach a nervózně jsem i se psem na vodítku přešlapovala po bytě a čekala, až se babi a děda vrátí domů a vysvětlí mi, co se vlastně děje.

Zdroj: Deník

Luboš Mottl - ředitel Nemocnice Rychnov nad Kněžnou

Pro mne bylo 11. září 2001 normálním dnem. S odstupem dvaceti let nevím, jak stanovit diagnózu ohleduplněji, ale svět se po 11. září 2001 zbláznil. Přestal se chovat racionálně a nechal se vykolejit. A platíme za to. A budeme platit asi ještě dlouho.

Zdroj: Deník

Jana Němcová - Dolní Újezd, archeoložka

V té době jsem studovala a zároveň pracovala na Národním památkovém ústavu v Pardubicích. Co si vzpomínám, tak že mě záběry dost vyděsily. Nejsmutnější asi byl ten pocit bezmoci, smrt 3000 civilistů ve státě, kde máte pocit, že funguje obrana a jste tam v bezpečí. Smutné je i to, že teroristické skupiny a jejich útoky stále jsou a neřeší se to. Tím nemyslím obyčejné civilisty, ti s tím nic nenadělají, tohle je o vysoké politice. Podle mě to měl být impuls pro boj s terorismem.

Zdroj: Deník

Petr Dujka - majitel zámku Doudleby nad Orlicí  

Datum 11. září 2001 se mi z paměti nikdy nevymaže. Jel jsem zrovna autem z Horního Jelení do Prahy a hlásili to v rádiu. Telefonoval jsem známým, kteří mi popisovali z televize, co se děje. Život se tenkrát začal měnit. A neznamená to, že odchodem vojsk z Afghánistánu všechno skončilo. Obávám se, že podobné problémy se našimi životy budou pravděpodobně prolínat dál.