To se ale pár jedinců – zejména tří: Luboš Sobotka, Michal Komárek a Jaroslav Šimon se rozhodli pravidelně změnit zažívání hasičů a období klidu pro jejich zdraví. V druhý vánoční den pořádali členové jednotky sboru dobrovolných hasičů Žlebské Chvalovice a Třemošnice již 3. Výstup na horu „K2“ na Krkaňce v Železných horách. Já jsem byl pozván jako externí reportér Chrudimského deníku a zároveň příznivec hasičů Třemošnice, abych si vyzkoušel, o jakou akci se jedná.

Sešli jsme se v Třemošnické hasičárně, abych si zapůjčil kompletní zásahové oblečení, které obsahuje: nehořlavé boty, zásahové oblečení, rukavice, helmu a dýchací přístroj s hmotností 13,4 Kg. Ostatní měli standartní verzi (17,4Kg). Já, protože nejsem hasič, tak jsem dostal odlehčený typ.

Poté jsme autem vyrazili směr Žlebské Chvalovice, kde jsme se sešli u kamaráda hasiče doma na chalupě, abychom se připravili.  Přátelé hasiči Luboš, Michal a Jarda mi pomáhali nasadit si helmu a dýchací přístroj na záda. Vůbec to pro mě jako civilistu nebylo lehké si to nasadit a pak jsme konečně vyrazili na cestu.

Ze začátku se mi nohy podlamovaly pod tíhou oblečení, bot, helmy a tlakové lahve na zádech. Šli jsme pomaličku, tak že mi tempo vyhovovalo, až do té doby, než jsem se dozvěděl, že se půjde přímou cestu nahoru do hor. Šli jsme ze začátku po silnici, která navazovala na lesní cestu, a nahoře nad námi se tyčil vrchol našeho cíle. Tím byl vysílač na Krkaňce ve výšce 567 metrů nad mořem. My jsme vycházeli z 387 m. n., tak si dovedete představit, jaký strmý kopec to byl. Šli jsme po červené turistické značce.

Cestou nahoru jsme si udělali několik zastávek, chvilkami mi nebylo vůbec dobře, protože na takovou fyzickou zátěž nejsem běžně zvyklý. K odpočinku jsme využívali pařezů a posezení. Nahoru jsme vyšli asi po hodině a půl celý zmožený prudkým kopcem. Od domova kamaráda k vysílači to bylo 2,1 kilometrů. Celková zátěž zásahového obleku, obuvi, dýchací techniky a helmy byla velmi znát.

Byl jsem rád, když jsme přišli do cíle našeho výletu. Tam jsme si asi hodinku odpočinuli a opekli jsme si nad ohněm klobásy z domácí výroby. Ty nám doplnily energii. Lidi, kteří chodili na procházku kolem se divili, co se tam stalo. Hasiče jen tak v lese neuvidíte, přesto byli rádi a poděkovali za naší dosavadní činnost v okolí.

Pak následovala cesta zpět a to přímou čarou dolů. Svah byl tak strmý, že se mi několikrát nohy uklouzly.  Bylo to lepší, než nahoru ale od věčného brždění mě bolely kyčle. Vyšli jsme v lese nad koupaliště zpět ve Žlebských Chvalovicích. Nohy se mi pletly, ale zdárně jsme po 3,5 kilometrech dorazili zpět. Touto cestou bych rád ještě jednou poděkoval všem zúčastněním a za obrovskou zkušenost si vyzkoušet, co všechno musí mít hasič při zásahu na sobě, a proto u mě vždy hasiči mají obrovský respekt, i přesto, že jsem se nedostal do zatížení teplem, stresem, časovou tísní, ta zkušenost být hasičem „v klidu“ mi dala mnohé pro respekt k jejich činnosti.  

Zdeněk Sasín ml.