V půl desáté dopoledne mělo před diváky premiéru nové pojízdné historické divadlo Libora Štumpfa, jehož opona se otevřela celkem třikrát. Vždy se tak stalo půl hodiny před začátkem pohádky na malé scéně divadla.
„Ještě se na něm bude něco dodělávat, ale jsem spokojený. Hrajeme se v něm dobře. Hlavní postavou dneska je kašpárek a s ním hrají i ježibaba, princezny a draci," řekl Libor Štumpf.
Na malé scéně pak vystoupila Divadelní společnost Kejklíř Praha, která uvedla dva kusy Můj medvěd Flóra a tradiční Tři zlaté vlasy děda Vševěda.
Jednoduché vyřezávané loutky přivedl na scénu také Jiří Polehňa z Hradce Králové, a to v tradiční pohádce leč v netradičním provedení Neposlušná kůzlátka. Dopoledne tak bylo hlediště malé scény takřka plné. V prvních řadách seděly a bedlivě sledovaly pohádku i děti z Mateřské školy Víta Nejedlého. Po představení se malí diváci radostnými výkřiky shodli, že se jim právě zhlédnutý kus velice líbil a ani se nebáli, když zlý vlk ohrožoval na životě neposlušná kůzlátka.
Loutkáři se v úterý nehrálo nejlépe, protože si před představením zlomil zub, ale diváci nic nepostřehli.
Tradiční pohádky
„Pro děti se mi hraje velmi dobře. Stále ale platí, že dětské publikum je nejkritičtější. Jakmile je to nebaví, tak chtějí na záchod, nebo rovnou řeknou, že to je nuda. Když člověk začne dělat nové divadlo, tak má uši jako netopýr a jakmile to v hledišti začne šumět, je jasné, že je něco špatně," říká lidový loutkář Jiří Polehňa, kterému pohádku o neposlušných kůzlátkách trvalo vyladit zhruba rok.
Podle loutkáře však nelze nikdy v první řadě svalovat vinu na diváky. „Vždy je špatný nejprve ten herec a až potom publikum," poznamenává Jiří Polehňa, který se loutkářství a výrobě loutek věnuje už 39 let a pimprlat má doma nepočítaně. Dokonce si musel pronajmout náhradní místnost, aby kde měl své výrobky uskladnit a zde čekají, než je použije do nové pohádky.
Byť se u Polehňových adaptací uvádí, že jsou v netradičním provedení, morální základ pohádky v nich nadále zůstává silně zachovaný. „Nemám rád to slovo, že pohádky jsou výchovné, ale mají mít morální poselství, a tak se toho snažím držet. Vždy usiluji o to, aby to dětem něco dalo zrovna tahle pohádka je o rodině, slušnosti i toleranci ze strany rodičů. Myslím si, že loutkářská tvorba jde trochu jiným směrem. Dělají se spíš takové revue," dodává Jiří Polehňa.
