Asi má jen někdo zlost a potřebuje si ji vybít a někomu zatopit.

Oni to udavači v našem právním státě, kde přitom právo chybí stále víc, jak ostatně vidíme z vrcholné politiky, mají nesmírně snadné. Stačí vytočit stopadesátšestku a bez představení se začít na někoho kydat hnůj. Policie i ostatní záchranné složky totiž musí vyjíždět i na anonymní oznámení. A i když je výjezd planý, takovému udavači nic nehrozí. Podle čísla volajícího policisté nezjistí. Novinka v podobě džídípíár jde těmto lidem na ruku ještě víc.

Ono nejde jen o policii a hasiče. Anonymními udáními jsou zahlcené také úřady. A takové dopisy chodí dokonce i k nám do redakce. Jako „náměty“ pro článek. Čím větší špína, tím spíš chybějící podpis. Po zkušenostech, že se skoro vždy jedná jen o jedovaté plivance, už je ani nečtu a házím do koše. Obratem tam skončil i ten, který se ve schránce objevil včera.

Povinnost úřadů zabývat se i anonymními udáními je pochopitelná. Na tak malém světě, jako jsou města a obce, je však otázkou, zda by planými výjezdy zahlcení strážníci neměli získat stejnou pravomoc, jakou máme v redakci okresních novin: Na základě místní znalosti a znalosti místních rýpalů, jež poznají už podle telefonního čísla nebo hlasu, vyhodnotit závažnost a opodstatněnost anonymních udání a hodit je do koše.