Ahoj! Je září a máme tu prohibici. Že by něco podobného potkalo naši malou zemičku se zdálo téměř nemožné. Leč nová nezřízeně ziskuchtivá doba nám předvádí věci hodně neuvěřitelné.
Už jenom rozdílný pohled na různé drogy je prapodivný. Zatímco s reklamou na cigarety se v televizi už nesetkáme, reklamy na alkohol jsou tam pořád.
Kvůli prohibici se i my, kteří zrovna neholdujeme počtům a vědám ekonomickým, dovídáme, jak je náš stát finančně závislý na daních z alkoholu a o kolik milionů prohibicí přicházíme den co den, když naši obyvatelé nemůžou chlastat. A cifry jsou to neuvěřitelné.
Už se začínám bát, aby to netrvalo dlouho. Aby se nestalo, že výpadkem výběru daní z alkoholu by se naše země podlomila v kolenou a nebyly by peníze na jiné a důležité věci, jako zdravotnictví, nebo důchody. Můžeme takhle krásně vidět, na jakých drogách náš stát vydělává a před kterými tak přivírá oči, a z kterých drog nemá ani korunu, a tak je nemilosrdně potírá.
Myslím tím konopí, které pro stát znamená tu nejhorší variantu. To si může vypěstovat každý na zahrádce, či ve skříni sám. Co nás stojí léčba chorob z nadměrného pití o tom se mlčí, ale asi je to nepoměrně méně, než kolik se na chlastu vydělává.
Počty zabitých spoluobčanů metanolem, jsou obžalobou státu, který nedokáže ochránit obyvatele od mafií. Ty ovládají černý trh nejen s alkoholem, ze kterého sociálně slabší kupují své pití, protože na kvalitnější nemají. Je to trh ze kterého stát nevybírá daně. Trh, o kterém každý věděl, ale nikdo s tím nic nedělal.
Ivan Baborák, výtvarník
