Někteří nedočkavci vytáhli kola a mě vytáhnul kamarád, co vrtá zuby ve Žďáru, do italské Florencie. Jezdí tam pravidelně už několik let, a to tak, že v lednu. Tvrdí, že za jeden týden se okouknout renesance ve městě kde vznikla, opravdu, ale opravdu nedá. Uměnímilovný turista ví, že nejlépe se okysličuje oko v galeriích, když má člověk k této činnosti čas, prostor, čerstvý vzduch a nemusí zápolit s vedrem a poslouchat řev dětí, které to umění fakt nebaví.

Tedy mimo turistickou sezonu. Kdy vás netrápí nahečmanost turistů, co vám v průvodu dýchají za krk a které do galerií žene program zájezdu, a možná také jejich zájem o to, omrknout toho Davinčiho a zkusit rozlousknout jeho tajnou šifru či kód z úspěšných holywoodského filmů.

A tak jsem si užíval poloprázdných galerií a kostelů a záviděl místním jejich všudypřítomný a navzdory všem krizím usměvavě líbezný a milý poklid, který člověk zaznamená ihned, jak vyleze z autobusu. Mají to italští spoluunijníci ve Florencii kliku. A to hned nadvakrát.

Zaprvé, že se za rozkvět města postarali ve středověku místní podnikatelé a bankovníci tím, že bankovky investovali do paláců a mnozí z nich se stali mecenáši umělců, zakládali sbírky, aby později se z jejich paláců a sbírek stala muzea a galerie, které dnes tolik obdivujeme.

A za druhé, že je nepotkala pohroma v osobě našeho zemského škůdce Jana Žižky z Trocnova a jeho kumpánů zvaných husiti, kteří co mohli, to vyplenili a vypálili, nešetříc uměleckých předmětů. Ba právě naopak.

PS Týden je na Florencii opravdu málo, Honza Kopecký měl pravdu. Když šéf na nebesích dá a budou bankovky, jel bych zas. To město za to stojí.

Ivan Baborák, výtvarník (www.baborak.cz)