Nic nepřišlo nazmar
S Deníkem se o své vzpomínky na sběr brambor podělila Jana Kubantová z Chrudimi: „My jsme chodili paběrkovat brambory u Vrbatova Kostelce. Jezedáci je vyorali, posbírali a zbytek nechali pro lidi. Pak vše zaorali. Bylo to bezva," v dobrém vzpomíná na sběr Jana a pokračuje: „Jednou se nám stal takový trapas. Brambory byly vyorány a my v domnění, že se paběrkuje, nastoupili na sběr. Já si libovala, jaké nám tam zemědělci nechali velké brambory. Když jsme měli nasbírané asi čtyři velké pytle, tak přijel agronom a sdělil nám, že rozkrádáme majetek socialistického vlastnictví a že na nás zavolá tehdy Veřejnou bezpečnost. Tak jsme se mu snažili vysvětlit, že jde jen o omyl. Z agronoma se nakonec vyklubal můj spolužák ze základky. Nakonec to dopadlo tak, že brambory jsme si odvezli a mohu říci, že jsem nikdy neměla z paběrkování tak pěkné brambůrky jako tehdy," uzavírá spokojeně paní Jana.
Sebraná zelenina, či ovoce ale vždy nemusela končit jen konzumací lidí. Na to, jak sbíral obilné klásky nebo kukuřici pro zvířata, vzpomíná Josef Novák z Třemošnice „Jako malí jsme vždycky chodili paběrkovat na pole takřka cokoliv. Doma jsme upotřebili úplně všechno, nic nepřišlo nazmar. Zničené brambory jsme vařili prasatům, klásky a kukuřici jsme zase dávali slepicím nebo králíkům. Byli jsme za tenhle zdroj vděční. Teď už se ale nechodí sbírat skoro nic."
Je paběrkování už jen hudba minulosti?
Na polích obhospodařovaných Zemědělským družstvem Rosice u Chrasti dnes již nepřichází paběrkování v úvahu. „Kdysi, když jsme tady pěstovali například okurky cibuli nebo krmnou řepu, tak lidé paběrkovat chodili. Jenže dnes se tu takové plodiny vůbec nepěstují," vysvětluje předseda družstva Václav Blažek.
Jak dále říká, pokud by si snad někdo myslel, že najde například po žních na poli nevymlácené obilné klasy, byl by zklamán.
„Kombajny a zemědělské stroje jsou dnes již na takové úrovni, že pracují v podstatě bez jakýchkoliv ztrát," uzavírá Václav Blažek. Z jeho slov vyplývá, že paběrkování už je skutečně hudba minulosti.