„Znamená to, že do budoucna můžeme mít problémy," pokračuje Petr Kavalír. „Naším největším povrchovým zdrojem je vodárenská nádrž Křižanovice, která může vyprodukovat až 350 litrů pitné vody za sekundu. Ne v každém období však bude takovýto odběr možný. Může se například stát, že výše položené přehrady takzvaně 'zakvetou' a kvalita surové vody v Křižanovicích se poté sníží natolik, že její úprava na vodu pitnou bude daleko náročnější. Pak bychom nemuseli být schopni uvedené množství dodat," vatuje Petr Kavalír.

Vodárenská společnost Chrudim vyrobí každým rokem zhruba 6,5 milionu krychlových metrů pitné vody. Dodávky jsou plynulé a bývají přerušovány jen občasnými poruchami či plánovanými úpravami potrubí a další vodárenské technologie. Nicméně je zřejmé, že sto procent zdrojů nemusí být dostupných vždy a za všech okolností.

„Může přijít sucho, kdy dostupná kapacita klesne třeba až ke třiceti procentům, přičemž my budeme celé toto množství potřebovat pro momentální dodávky," vypočítává Petr Kavalír. Připomněl ale, že k takové situaci zatím ještě nikdy v minulosti nedošlo.

Aktuálně se podíl povrchových vod, využívaných na Chrudimsku k úpravě na vodu pitnou, pohybuje kolem 56 procent. K dispozici jsou tedy i dostatečně vydatné prameny.

Pitné vody je stále dost i proto, že se podařilo výrazně omezit nežádoucí úniky z vodovodní sítě. Bývaly doby, kdy se podíl ztrát celorepublikově pohyboval až někde kolem 40 procent, ale to už dávno neplatí. Také v síti provozované Vodárenskou společností Chrudim se teď ztráty dlouhodobě pohybují jen kolem 20 procent. Výši ztrát přitom do značné míry ovlivňuje vývoj a průběh zimního počasí, kdy potrubí nejvíc poškozují prudké výkyvy teplot.

Vody je dost také proto, že v minulých letech na Chrudimsku dramaticky poklesla její spotřeba. „V domácnostech teď činí spotřeba z naší sítě jen 63 litrů na osobu, což je velmi málo. Není to jen proto, že lidé šetří, je to i tím, že často využívají své vlastní zdroje," dodal Petr Kavalír.