Z 15. března 1939, dne, kdy přijela německá okupační vojska do Chrudimi, se nezachovala žádná fotografie. O něco lepší je to s koncem války v květnu 1945. Obrazové záznamy i zaznamenané vzpomínky pamětníků jsou vypovídající: Rozhodně se nejednalo o spořádaný odchod. Byl to zběsilý, často nekoordinovaný útěk. Vrcholil právě před třiasedmdesáti lety, 9. května.

Útlý sborníček Chrudim v květnu 1945 uvádí některé vzpomínky. Citujme důstojníka, který vše sledoval z oken hospodářské školy:

„Byli jsme svědky nádherného a velkolepě bezhlavého útěku „hrdé a nepřemožitelné“ německé armády.“ Jiný pamětník uvedl: „Po silnicích od Vysokého Mýta a od Chrasti se hrne několik proudů německých jednotek vedle sebe v bezohledném útěku na Západ. Vzteklost některých německých velitelů se vybíjí na zlotřilém ničení a střílení po českých lidech.“

NěmcI se nevzdali bez boje 

První vojáci Rudé armády přijeli do Chrudimi právě devátého května v podvečer.

Definitivnímu osvobození ale předcházela řada potyček a půtek už od pátého května, kdy v Praze vypuklo povstání. Akce v Chrudimi vedl Národní výbor v čele s dr. Peškem, který promptně začal vyjednávat s velitelem německé posádky o složení zbraní. Ten původně kapituloval, byl však přinucen důstojníky padákové jednotky kapitulaci odvolat. Zároveň se ve městě formovaly ozbrojené jednotky tvořené bývalými důstojníky a vojáky.

Německá posádka v Chrudimi byla poměrně silná, bylo zde i vojenské letiště, pevně střežené sklady materiálu a nemocnice.
Jediné, čeho se podařilo jednáními dosáhnout, byl slib německého velitele, že se nebude vměšovat do práce revolučního výboru s podmínkou, že německá armáda bude moci dále vykonávat své úkoly a obyvatelstvo zůstane nadále podřízeno příkazům německého velení.

Docházelo i provokacím ze strany německých vojáků: V podvečer 5. května vnikli němečtí vojáci do budovy Muzea, kde bylo české posádkové velitelství, a jejich opilý velitel mávaje samopalem prohlašoval, že nechá zastřelit třicet rukojmích, pokud nebude ukončena veškerá protiněmecká činnost v Chrudimi.

Důležitá role dobrovolníků 

V dalších dnech se zformovalo několik dobrovolnických čet, které byly nasazeny při hlídkování u důležitých objektů ve městě, byl obsazen místní rozhlas, desítky dobrovolníků, nehledě na počasí, v noci hlídkovaly na křižovatkách, nádražích či u leteckých kasáren. Zde také došlo k přestřelce s německou hlídkou, Jan Šnajdr z Chrudimi zemřel, druhý dobrovolník byl zraněn.

Celkovou situaci přiostřili němečtí vojáci prchající z Moravy směrem ku Čáslavi. Spojky z Trhové Kamenice hlásily, že na Českomoravské vrchovině došlo k tuhým bojům. To vše přispívalo ke zvyšující se nervozitě chrudimské německé posádky. Zběsilé přípravy k útěku vypukly 8. května. Německá armáda začala ničit vše, co nemohla odvézt, na letišti v Pardubicích podpálili letadla, pro která neměli dostatek paliva, to samé se dělo i na letišti v Chrudimi.

Do Chrudimi přicházejí zprávy z okolí: Třibřichy jsou bez Němců, hlídka v Chrudimi zabránila zapálení skladu materiálu ve městě, německý velitel ve Skutči vyhlásil stanné právo. 8. května mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední opustila německá posádka město, jako poslední za soumraku mizí i posádka z letiště. Stačila však vyhodit do povětří tamní velitelskou budovu a do zbývajících letadel schovali časované nálože. K útěku se přidalo i civilní německé obyvatelstvo, kromě vojenského materiálu se na autech objevovaly peřiny či nábytek… Prvním důkazem blízkého osvobození byli angličtí zajatci, kteří se večer ve městě objevili…

Válka v Chrudimi skončila devátého května. Nacistické řádění za sebou zanechalo – alespoň podle seznamu v již zmíněném sborníčku – na padesát padlých nebo umučených obyvatel Chrudimi, nepočítaje v to židovské obyvatelstvo a obyvatele osady Ležáky.

Pozn.: Text vyšel v květnu 2018 v Týdeníku Chrudimsko