Stojím u plotu ČSAD BUS Chrudim a.s. Stojím před jedním z nejluxusnějších parkovišť v cenném místě v centru města s myčkou a čerpací stanicí a prostorem pro reklamy na plotech všude kolem. Územní plán řeší toto přestavbové území města z pohledu silnice a vcelku zbytečného propojení ulice Obce Ležáků s ulicí Na Ostrově a s přemostěním řeky Chrudimky do prostoru Jungmannova nábřeží před městský Atleticko fotbalový stadion V Průhonech (dříve AFK Chrudim). Na řešení území je vidět jeden z problémů územního plánu Chrudimi. Plánování trpí zbytečným kouskováním ploch, které ve finále mohou vypadat jinak podle konkrétního zadání. Tím obvykle pak zpětně dochází ke střetu s územním plánem. Je to jako snažit se přesně nalinkovat život (území) a omezit možnosti jeho utváření. Vymístění ČSAD do věčných lovišť slavných zón kolem města nebo jinam je zatím asi pro radnici oříšek. Nezbývá než se těšit na nějaké konkrétní myšlenky a návrhy polidšťující celé území asfaltu, autobusů, náklaďáků a ostatních silničních vozidel, plotů a horkovodu.

Popošel jsem před Penny Market. Část parkoviště je města a bez této plochy by možná jedna z více jak 340 prodejen tohoto řetězce v Česku nevznikla. Lze se opět jen těšit, jak se zhodnotí kvalita místa v rámci přestavbového území a v souvislostech sousedního areálu ČSAD.

Jako boj o život

Koukám, jak jdou děti do školy. Veřejný prostor kolem školy Dr. Peška a okolí ZUŠ také zatím není moc přívětivý. Přejít silnici je výkon, i když fungují semafory, připomíná to boj o život. Kde a z čeho vyrůstá chrudimská vzdělanost a jaké je venkovní prostředí škol a navazující veřejný prostor města jsme probrali v článku Chrudimské Athenaeum. Překvapilo mne, že to není jedna z prioritních věcí desatera, ani rodičů, dospívajících studentů, politiků, ani součástí strategického či akčního plánování města. Asi to tak má být. Je půl osmé ráno, jdu náměstíčkem v tlačenici aut vedle popelnic, připomíná to sběrný dvůr. Pokračuji dál uličkou B. Martinů, kde auta vesele kličkují po chodníku mezi dětmi. Doprava prý tady byla vyřešena. I když se to nezdá, souvisí to s negativními dopady současného plánování území a urbanizmu včetně suburbanizace a sídelní kaše, o které jsme mluvili. Stejně tak, nejde o to nepoužívat auta, ale o kulturu aut a mobility, která ovlivňuje podobu a život konkrétních míst.

Na Kateřině

Jsem na Borzně. Za necelý lidský život se zásadně změnil urbanizmus a charakter zástavby na Kateřině. Socialistická představa a potřeba bydlení a politika stavební kultury zničila řadu měst. V Chrudimi na přelomu 70-80tých let 20. stol. vymazala pořádný kus původního města a jeho historie kolem Chrudimky. Paneláky se staly novým stavebním dědictvím. Se společenskou poptávkou po bydlení šla ruku v ruce nemilosrdná asanace města, protože devastovaná krajina a pole, byť rozoraná, měla svou ideovou a hospodářskou hodnotu. Nutno jen dodat, že dnešní společenská poptávka si s minulou nezadá. Krajina kolem města je dnes bezcenná a především ta zemědělská. Dnes je v kurzu velkoplošná asanace sídelní krajiny. Člověk se chová úplně stejně, jen na jiném pískovišti a ve větším. Pokud člověk obchází Borznu a v hlavě nebo v ruce má staré fotky, je to smutný pohled. Snad i tohle místo najde v budoucnu konečně svou přívětivější a lepší tvář. Aspoň začít, aspoň drobnost vedoucí k budoucí kráse.

Jdu Palackého třídou a za chvilku už stojím na dalším parkovišti. Je tady Evona, Billa, Česká spořitelna, nemocnice, Husův sbor, kousek dál pak dům dětí a základní a střední škola Bohemia. Areál bývalé Popperovy továrny a možnosti průchodnosti či propojení s nádražím řešily různé studentské práce. Možná budou k dopátrání a zpřístupnění. I tady na parkovištích kolem Palackého třídy je třeba dolistovat minulostí a zeptat se: Co s nemocným místem dál?

Najde se léčitel?

Popošel jsem dopravní naučnou stezkou nesčetných chrudimských kruháků na další parkoviště. Parkoviště nese jméno Masarykovo náměstí. Dívám se, jestli tady neuvidím zaparkovaného prezidentského koně světlého hnědouše Hektora s kopicí sena, mačkaného ovsa s trochou mrkve a sojovým šrotem. Bude někdo někdy tak silný a nepopulární, aby vyléčil nebo ozdravil i tohle místo? Nemá cenu pokračovat dál k Lidlu a sladovně, je to pořád to samé.

Karel Čapek i jiní v jeho době si občas stýskali, že se z ulic vytrácí bohatost plynoucího času, který zabírá ulici pro své typické denní chvíle, že se vytrácí osobité hemžení zabírající pravidelně prostor v proměnách dne konkrétním odstínem života a činností lidí, že ulice přestávají být plné typických denních úkazů. To, že každá ulice měla něco. Stýskali si, že čím větší město a čím hlavnější ulice tím je stejnotvárnější, slitá do nerozlišenosti a průběžnosti lidí a provozu, že v ulicích není nic vidět a jsou nezajímavé, a že pestrost, svéráznost a charakter se vytratily. Že na ulicích města není nic vidět, jen nerozlišená uniformita a jednotvárnost, kterou může na chvíli ovládnout už jenom něco tak výjimečného, jako demonstrace nebo revoluce. Ovšem dnes jsou pro česká města i pro Chrudim ulice především ohromnou plochou plnou nových možností.

Řekli jsme si o dalších problémech. Ale jsou to opravdu problémy? Více než o problémy jako u celého desatera jde o příležitosti, které mohou v budoucnu vytvořit podmínky a prostředí pro lepší život ve městě a jeho okolí.

Doporučení: Projděte si cestu pěšky a pak třeba na facebooku Vzpomínky na starou Chrudim a pak se zeptejte, jestli to takhle musí vypadat a jestli se někde nenajde místo pro něco pěkného a drobnou radost.

Vlasta Koupal

Příště: O pohledu na město z krajiny a o současné chrudimské vedutě.